Aktuality

Na Okoř je cesta jako žádná ze sta Trasa: =M= Holešovice, Podbaba, Tichá Šárka, Jenerálka, Nebušice, Přední Kopanina, Tuchoměřice, Černovičky, Čičovice, Okoř, Lichoceves, Statenice, Černý Vůl, Únětice, Roztoky, Klecany, Troja, Stromovka, =M= Holešovice Přístup: =M= Holešovice, Stromovka, ČD Tuchoměřice, ČD Noutonice, ČD Roztoky, =M= DejvickáDélka trasy: 50 kmSoučet stoupání: 330 m Mapy: Praha a okolí, cykloprůvodce, 1:90 000, SHOCart Okolí Prahy, Mělnicko, č. 109, cykloturistická mapa s průvodcem (CZ/D/GB), 1:75 000, SHOCart Lounsko, č. 108, cykloturistická mapa s průvodcem (CZ/D/GB), 1:75 000, SHOCart Karlštejnsko - Křivoklátsko, č. 124, cykloturistická mapa s průvodcem (CZ/D/GB), 1:75 000, SHOCart Praha a okolí, č. 7, cykloturistická mapa, 1:100 000, KČT Z vestibulu metra Holešovice vyjdeme vpravo směrem ke stanici tramvají, které jedou přes Vltavu. Ve směru jejich jízdy přes řeku podjedeme železnici. Hned za podjezdem se odkloníme od tramvajového kolejiště doprava až na cestu kolem řeky. Dáme se vlevo po proudu. Podjedeme tramvajový most a za ním můžeme vjet na asfaltku souběžnou s levým břehem plavebního kanálu. Objedeme kovovou bránu a pokračujeme, teď již po silnici pro motorová vozidla. U mostu přes plavební kanál vjedeme doleva do Stromovky Stromovku založil v roce 1266 Přemysl Otakar II. jako ohrazenou královskou oboru, v níž si nechal postavit i letohrádek. Později byla přeměněna na park a roste v ní mnoho cizokrajných dřevin. V osmdesátých letech 20. století zde byla vytvořena jedna z prvních cyklostezek v Praze. I na ní dáváme dobrý pozor na chodce; ne všichni vědí, že část cesty je určena cyklistům. Na křižovatce cyklotras za železničním podjezdem jedeme doprava směrem na Dolní Šárku. Sledujeme cyklotrasu po lávce přes železnici až do Mlýnské ulice a dále vpravo Papírenskou ulicí kolem staré čističky do Podbabské, kde můžeme využít cyklostezku vyznačenou červenou zámkovou dlažbou na chodníku Podbabské ulice. Musíme však být obezřetní, protože nájezdy na chodník místy nejsou zkosené a občas vede červená dlažba do sloupu nebo přes autobusovou zastávku. Opatrně sjedeme ze stezky na silnici až při odbočování doleva pod železniční viadukt směrem do Podbaby. Dále jedeme asi 400 m po „kočičích hlavách“ a odbočíme doleva Šáreckým údolím. Pověst o Šárce a Ctiradovi. Po smrti kněžny Libuše proti sobě začali bojovat ženy a muži. Ženy pod vedením Vlasty zpočátku vítězily. Jednou se dozvěděly o skupině bojovníků, kterou vedl silný Ctirad. Dívky na něj vymyslely lest. Krásnou Šárku přivázaly ke stromu, a když se přiblížila Ctiradova družina, Šárka prosila o vysvobození; prý nechtěla bojovat a takhle s ní ostatní za trest naložily. Ctirad ji osvobodil a podlehl jejímu kouzlu. Jeho družina usnula zmožena vedrem a Šárka nabídla Ctiradovi džbánek medoviny. Na popud Šárky pak zatroubil na bojový roh. Tím však přivolal skryté dívky, které muže přemohly a pobily. Zvolna stoupáme kolem potoka a krásných vilek se jmény původních hospodářských dvorů – Purkrábka, Žežulka, Šatovka. Za posledně jmenovanou je na pravé straně koupaliště. Nad námi vlevo se objeví v dominantním postavení kostel sv. Matěje. Sv. Matěj byl apoštol, který byl přibrán mezi 12 apoštolů až po Ježíšově smrti – místo Jidáše, který zradil. Po silnici pro motorová vozidla jedeme opatrně, zvláště když přijedeme na Jenerálku na hlavní silnici. Po ní pokračujeme doprava. Jenerálka získala své jméno v druhé polovině 18. století, kdy tu sídlila část rakouského štábu. Za autobusovými zastávkami na Jenerálce odbočíme doleva na Nebušice. Projedeme obcí a na kopci za ní pokračujeme rovně přes hlavní silnici směrem na Přední Kopaninu. Podíváme se na kostel sv. Máří Magdaleny, který byl původně románskou rotundou. Románský sloh (u nás v letech 1100–1250). Románské stavby jsou jednoduché, s masivními zdmi, portály a okna mají půlkruhové zakončení. Často se dochovaly rotundy – stavby s kruhovým půdorysem. K nejznámějším u nás patří rotunda sv. Martina na Vyšehradě, sv. Jiří na Řípu a sv. Kateřiny ve Znojmě s vyobrazením Přemyslovců. Významné jsou románské baziliky sv. Jiří na Pražském hradě a sv. Prokopa v Třebíči. Za obcí přejedeme údolí a dáme se vpravo směrem na Tuchoměřice, o chvíli později na dalším rozcestí na náhorní rovině opět po cestě vpravo. Do Tuchoměřic přijedeme velmi prudkým klesáním na hlavní silnici. Při sjezdu dáváme velký pozor, abychom dole bezpečně zastavili a mohli dát přednost v jízdě vozidlům na hlavní silnici. Legenda o čeném psoviVypráví se, že v blízkém lese u sochy sv. Juliána se zjevoval přízrak černého psa. Není však známo, že by někomu ublížil, naopak – pomáhal v nouzi. Kdysi tu prý lapkové pod vedením Matěje Koule číhali na trhovce vracející se do Tuchoměřic. Avšak se zlým se potázali. Přepadený trhovec zoufale volal o pomoc. Náhle se objevil obrovský černý pes, lapky zadávil a zmizel. Odbočíme vpravo a po 100 metrech vlevo a vystoupáme k baroknímu kostelu. V obci v 17. a 18. století si jezuité vybudovali rezidenci (nyní nemocnice) s kostelem sv. Víta a barokním špýcharem z roku 1711. Za nimi se dáme vlevo směrem na Středokluky. Jedeme kolem velkého moderního skladiště po zelené TZ přes koleje u zastávky ČD Tuchoměřice. Za ní pokračujeme vpravo směrem na Černovičky po vedlejší silnici a stále po zelené TZ. Dojedeme k původně románskému kostelu sv. Vavřince [8], v němž se zachovaly některé fresky ze začátku 14. století. Pokračujeme kolem levé zdi hřbitova a asi 200 m za kostelem, kde se dělí elektrické vedení, se dáme podle jeho pravé větve. Vpravo od ní vede polní cesta do Malých Čičovic, kde na kopečku uvidíme osmibokou barokní kapli sv. Kříže, za ní dále také věž zříceniny hradu Okoře a za dobré viditelnosti v pozadí i horu Říp. Bratři Čech a Lech byli vojvodové mocného rodu. Se svým lidem opustili původní domovinu kvůli bojům o moc a dědiny; příbuzní se tam vraždili mezi sebou, pole zůstávala ladem. Po dlouhé cestě divokou krajinou dorazili pod Říp, kde odpočívali. Praotec Čech vystoupil na horu, odkud uviděl úrodnou krajinu, řeky, které slibovaly množství ryb, hluboké lesy se zvěří. Ostatním přinesl dobrou zprávu: „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Tady zůstaneme.“ Na jeho počest pojmenovali novou vlast Čechy. V Malých Čičovicích přijedeme na asfaltovou silnici. Dáme se vpravo a potom vlevo pěšinou na kopeček ke kapli sv. Kříže a odtud dolů do obce již po červené TZ. Pokračujeme po ní i za můstkem podle potoka vpravo, nejdříve po asfaltce a potom polní cestou až na Okoř. Okořský hrad je mezi našimi hrady, které se stavěly na kopcích, výjimkou – okolní vršky ho převyšují. Založil ho pražský měšťan František Rokycanský v polovině 14. století a v druhé polovině 15. století byl hrad přestavěn. Byl zničen za třicetileté války, která začala v roce 1618 a byla ukončena vestfálským mírem 24. 10. 1648; označuje se jako poslední náboženská válka. V ní byla oblíbenou zbraní bambitka, která je italského původu a používala se od 14. století. Malebná zřícenina byla romantickým námětem pro mnoho malířů, mezi nimi i pro Mikoláše Alše. O tom, jak hrady vypadaly, když z nich zbyly jen trosky, se dovídáme z dobových uměleckých vypodobnění, z rytin a obrazů. Například Karel Hynek Mácha měl na „hrady spatřené“ zvláštní sešitek, do něhož kreslil. Zanechal nám podobu, jak hrad (zřícenina) a jeho okolí vypadaly před téměř 200 lety. To může inspirovat i nás, a pokud s sebou budeme mít papír a tužku, můžeme ve chvíli odpočinku tvořivě vyjádřit své pocity z působivého pohledu. Podle starých vyprávění byl na hradě ukryt velký poklad. Bylo tam už sice mnohokrát bez výsledku kopáno, ale stále se najdou jedinci, kteří uvěří, že tímto způsobem zbohatnou. V 19. století prý byla vykopána síň s vyrytým starým nápisem: Letha Panie 1456 kopali jsme zde; pod nápisem byla vyryta střela. Zpět jedeme přes Lichoceves, Statenice a směrem na Černý Vůl, kam přijíždíme po silnici s modrou TZ. Osada Černý Vůl vznikla v místě, kde býval na křižovatce cest zájezdní hostinec. Při těžbě hlíny v bývalé cihelně se zde našla vypíchaná keramika z doby kamenné (asi 4500 let př. n. l.) a únětická keramika z doby bronzové (1800–1500 př. n. l.). Nejvýznamnější byla plastika hlavy býka, podle níž bylo místo nazváno. Těsně před tabulí s označením obce Černý Vůl odbočíme s modrou TZ vlevo (!) a úzkým podjezdem podjedeme hlavní silnici. Za ní se u turistického rozcestníku Černý Vůl dáme vpravo společně s modrou TZ po asfaltce do Únětic. Únětice patří k místům s velmi dávným osídlením. Název naznačuje, že se jednalo o ves lidí Úňatových. V Úněticích jedeme po hlavní vlevo do kopečka a v ostré levotočivé zatáčce zabočíme vpravo dolů. Tichým údolím pokračujeme až do Roztok na hlavní silnici. Pokud chceme navštívit muzeum na zámku, podjedeme železniční viadukt. Jinak pokračujeme vlevo po hlavní silnici kolem nádraží ČD a za ním doprava podjezdem pod kolejemi směrem k přívozu do Klecan. Převezeme se přes řeku a jedeme ku Praze po značené cyklotrase č. 2, přes Troju a po lávce přes Vltavu až před vjezd do Stromovky. Od něj se dáme proti proudu Vltavy po břehu až za tramvajový most přes řeku a opatrně kolem kolejí podjezdem pod železnicí k =M= Holešovice, které je za podjezdem vlevo. Výlet je ukázkou z knihy S dětmi na kolech Prahou a okolím z produkce nakladatelství Portál, ve které naleznete další trasy i s mapkami.Další ukázky: Karlštejn a jeho okolí Příroda kolem JZ města