Aktuality

Rekreační středisko Lites v Borovici u Mnichova Hradiště vypadalo v pátek dost opuštěně, když jsme po drobném kufru v dohledávce dorazili. Kromě nás, družstva CykloServeru, tu vybalovali zatím jenom pořadatelé. Honza nás přivítal a majetnicky máchl paží do prostoru v reakci na otázku, kam si můžeme postavit stan. Zázemí zítřejšího závodu vypadalo dost vydařeně. Jak se smrákalo, sjížděli se hosté. Stále to ale nevypadalo, že zítra tu bude řádit přes 200 bikerů. Malou šmouhou na kráse pátečního večer byla snad jen cena jednoho desetistupňového Gambrinusu ve výši 20,- Kč. To jsme ještě netušili, že to může být horší... Ranní výklad trati a pravidel z úst pořadatelů jsme sledovali s úsměvem. Všichni, až na pár vyjímek, vědí, na jakou akci přijeli a tak je nepřekvapují ani informace o časovém limitu 7 hodin a varování, že kdo přijede za tmy, pravděpodobně skončí bodově v mínusu. Úkolem dvojic bylo po obdržení mapy (1:50 000) posbírat co nejvíce kontrol (v Maximovi celkem 18) v libovolném pořadí a za ty bylo možné získat body. Co kontrola, to bod. Na podobném principu je založen i známější orientační závod dvojic Poděbradka Bike Adventure. Překročení časového limitu bylo penalizováno mínus jeden bod za každých započatých 10 minut. Konečné pořadí v obou kategoriích je sestaveno podle počtu získaných bodu a následným činitelem je čas. Bylo jasné, že kdo chce pomýšlet na nejvyšší stupně, musí sebrat všechno. Časový bonus mohla dvojice získat ještě v rychlostní prémii SS-20, která se měřila na postupu start - 1. kontrola. Pak to vypuklo. První dvojice odstartovala s drobným zpožděním oproti plánu, ale pak už šlo vše jako na drátkách. Každou minutu jedna dvojice. Výsledkem tohoto způsobu startování a charakteru závodu je to, že v závodním prostoru sem tam potkáte nějakou dvojici, chvíli jedete spolu, minete někoho v protisměru (;-) atd... Výsledky kategorie Maxim a Mrazík Jak jsme jeli my?  Mapa MaximVyrážím s partnerkou Martinou na SS dvacítku. Neděláme si iluze a bonusy za rychlostní prémie přenecháváme chrtům z chlapsko-chlapských dvojic. Je to do kopce po asfaltce a tak je dost času namapovat další postupy. Pro orienťáky žádný problém, bude jen záležet na realizaci. Ta se malinko zasekla hned na dalším postupu. Zvolená varianta nebyla nejlepší, zarostlá cesta nás hodila zpátky. Vracíme se kolem jedničky (X1) a moje mužská ješitnost musí snášet shovívavé úsměvy pořadatelů. Horší bude, až budu znovu předjíždět Pekiče, který vyrazil se svou drahou polovičku opravdu výletním tempem. Chvíli uvažuji o tom, že bych jej předjel někudy jinudy, ale přímá asfaltka ke kontrole dovoluje pouze alternativu lesem. Tak alespoň utrousím při předjíždění poznámku o "nějaké divné mapě"... Na trojce (X7) si začínám uvědomovat, že popis kontrol, který jsem dostali bude asi dost důležitý (např. 2 srostlé břízy 30m SSZ od vrcholu). Zkušenosti z MTBO jsou v tomto případě na obtíž. Červenobílý lampion nesvítí do kraje, ale je vždycky někde pěkně zašitý v lese za stromem. Jako ochrana před nenechavými turisty samozřejmě. Jsem přesvědčený o tom, že spojnice kontrol (kterou jsem vymysel) je ideální a tak mě dost překvapuje, že nás nikdo nepředjíží. X6 a X5 v pohodě. Cestou na občerstvovací X3 malá neplánovaná exkurze v okolí rybníků, ze které jsme se dostali jen způsobem "kašlem na silnice v mapě a jedem podle buzoly". Občerstvení moc nevyužívám, je dost brzy. Hurá do kopce na X4. Teď to teprve začne být zajímavé. Na další kontrolu můžeme volit objížděčku po asfaltu, která se mi ale zdá dlouhá a taky by to chtělo nějaké dobrodružství. Rozhoduji se, že asfaltu bylo dost, vracíme se asi 100m zpátky směrem na X3 a odbočujeme po cestě, která se zdá být používaná a nemusela by za chvíli skončit v lese. Směr odpovídá a i na dalších křižovatkách volím podle buzoly. Cesty v mapě samozřejmě nejsou, ale to bych od nich ani neočekával. Perfektně trefujeme Skelnou Huť (inu, štěstí přeje připraveným) a po asftaltce dorážíme pod hrůzně vypadající Malou Bukovou. Kola na ramena a skalní orienťák začíná. Pod vrcholem kola necháváme a razíme X9. Na další X8 na vrcholu Velké Bukové se dalo jet dokonce i na kole. Sjíždíme na X10. Tedy ten závěr zrovna moc sjezdem nebyl (výšková kóta). Kritérium na X14 po zpevněné cestě slouží k občerstvení za jízdy. Pak zase trošku orienťák (přímý postup) a razíme u hlídajících rytířů X15. Následuje dle mého názoru nejhezčí úsek celé tratě po zelené značce k železniční trati. Napojujeme se na hlavní silnici, ze které sjíždíme až před mostem, který drží pilíř s kontrolou. Spíše se prodíráme ke kontrole X16. Rychlý posun po silnici a pak údolím na konttolu X17. Dál stupidní sledování zelené turistické značky na X18, kde jsme Bílý kříž našli až po chvilkovém bádání v počtu 6 osob. Na jednu z posledních, X11, volím přímý postup. Objížděčka zprava po asfaltu se sice nabízí, ale nemám chuť ztrácet výšku. Tuto variantu zvolila favorizovaná dvojice Kamenná dvojka, která se tou dobou pohybovala před náma. Jak se ukázalo, nebyla to jejich šťastná chvilka, neboť je potkáváme, jak si to vesele hrčí přímo proti nám v domnění, že ví kde jsou a kam jedou... My nacházíme kontrolu v pohodě a sjíždíme další dvojice. Na X12 objíždíme zprava (chvilku jsem uvažoval i přímé variantě) a pak jen nekonečné stoupání po kraji lesa, pěkně na sluníčku, na poslední X13. Odměnou je sešup do Borovice a krátký výšvih do cíle. Největší radost z našeho návratu  měla fenka Barča. Urvali jsme nakonec nečekaně stříbro, za což patří dík zejména mé statečné partnerce. Sečteno a podtrženo, necelých 5 hodin a 91 km. Stovka odolala, ale ne všem. Byli tací, co nedbaje proslovu pořadatelského přijížděli sice za světla, ale ve chvíli, kdy už opravdu žádné točené pivo nebylo. Přes výslovné ujištění pořadatelů došlo totiž k informačnímu šumu a 3 bečky bylo opravdu málo... Pokud někdo nejezdí MTBO, předchozí řádky budiž mu inspirací a snad i radou. Chyb jsme moc nenasekali, volbu postupů bych hodnotil výborně. Škoda, že se to nedá říct vždycky :-( -aldomoro- foto: Bakov Devils