Aktuality

Sobotní ráno bylo velmi chladné, zatažené a silný vítr zhoršoval podmínky pro silniční závod. V 9hod vyrazilo ze Štítů přes 350 silničářů vstříc 1. kopci. Startovní pole se ihned natáhlo. Ve sjezdech se projevily velké rozdíly v rychlosti jednotlivých borců a můj cross s plášti šíře 40mm se rychle propadal. Krásné 180-ti stupňové zatáčky nás dovedly dolů až k Lanškrounu. Nyní nastalo nejdelší a asi nejtěžší stoupání celé trasy – Výprachtice. Jelo se celkem svižně i v hloubi start. pole, ovšem již nyní neměli silničáři občas co zařadit. Opět dlouhý sjezd do Jablonného n. Orl. a pak několik vlnek až do Mladkova na občerstvovačku. Tady se projevilo kdo jede na výsledek a kdo pro radost. Zastavil jsem se asi na 3-5minut a nechal si doplnit láhev iontovým nápojem, slupl koláč a musli tyčinku. Další dvě dal do dresu a teprve poté vyrazil do Rokytnice v Orl. h. Podobným stylem jelo i plno dalších účastníků. Krátké kopečky dokonale prověřily schopnosti jednotlivých borců. Už se tolik „nejelo“. Na holých pláních občas hodně fičelo, a proto se i po rovině nedalo jet příliš rychle. Z Rokytnice začalo dlouhé stoupání až k pevnosti Hanička a překonat takřka 300 výškových metrů nebylo snadné. V kopcích se tvořily skupinky cyklistů podobné úrovně, kteří mezi sebou spolupracovali a usnadňovali si výjezd. Někdo se propadl o 5 minut, jiný 3 minuty najel… Následoval sjezd po nepříliš kvalitní asfaltce pod další stoupání – Adam. Znovu "odrovnávající" krpál po nehezké silnici, pak ostrý sjezd plný serpentín zpět do Mladkova na druhé občerstvení. Odtud už po kvalitní silnici na Králíky. Vítr povětšinou pomáhal do zad. Krátká trasa již měla všechny kopce ze sebou, dlouhá nikoliv a po rozdělení v Dol. Orlici (106km) začal ihned dlouhý krpál lesem, který mě zavedl až nad 700m n. m. Dorazil jsem skupinku tří silničářů a kousek se s nimi vyvezl. V předlouhém sjezdu přes Červený kopec až do Hanušovic se jelo více než skvěle, stále okolo řeky Moravy. Odtud se však kvůli změně trasy pokračovalo do podhůří Jeseníků do St. Města pod Králickým Sněžníkem. Tady na nás čekal dlouhý kopec plný serpentin lesem. S 135km v nohách to nebylo nic hezkého a navíc černé mraky nad hlavou člověka zrovna nepovzbudily. V Branné se začalo klesat až do Hanušovic. Naštěstí spadlo jen pár kapek, ale pod Jeseníky teplo rozhodně nebylo. Osamocen jsem prosvištěl tento úsek až na 159. km na občerstvovačku. Nikde nikdo – přeci jen dlouhou trasu asi jezdí jen ti "rychlíci" a s průměrem lehce nad 26km/h jsem k nim rozhodně nepatřil. V kopci jsem za sebou nechal 2 silničáře, kteří mě kupodivu nedojeli až do cíle. Až za Klášterec se pořád padalo dolů a nejnižšího bodu jsem dosáhl u Rovenska. Jinak perfektní značení tu nějak pokulhávalo. Myslím si, že jedna šipka na 10km není zrovna moc, i když se jede po hlavní. Alespoň plakát na stromě nebo tak něco by rozhodně pomohlo. Člověk se už bojí, jestli náhodou nejede špatně. I tak jsem ale dojel pod poslední krpál do Hor. Studének bez problémů. Nekonečné stoupání konstantního sklonu vzalo poslední zbytky sil. Mohutný protivítr na otevřených úsecích nedovolil rychlost vyšší než 13-14km/h. Tady se nejspíše rozhodovalo o vítězi, neboť po 183km asi nikdo neměl sil na rozdávání. Poslední úsek v Hor. Studénkách (4-5km před cílem) byl dost krutý a dokonce jsem dojel po 50km sólojízdy cyklistu – trápící se silničář jel "ze sedla", ale i tak velmi pomalu. Já vstal za celý závod jen někde za Rovenskem, když už jsem jel dlouho okolo 14km/h. Přeci jen to asi občas chtělo podřadit více než na 44/21. Naštěstí jsem už viděl Štíty - sjezd, rovinka a pak 300m nahoru do cíle. V čase přes 7:12hod. (z toho asi 20minut pauzy) jsem urazil celých 194,5km (3km převýšení) tohoto nádherného sil. závodu. Sice mezi posledními, ale s krásným pocitem. Vždyť jsem ujel dlouhou trasu s crossem s odpruženou vidlicí i sedlovkou a 40mm širokými plášti s hrubým vzorem. Pod sedlem jsem měl mobil, foťák, peníze, doklady… Trochu mě zaskočil dotaz po dojetí – a kterou trasu si jel?! Copak nikdo nezapisoval čísla na vzdálených místech? Asi šlo trasu zkrátit a nikdo by to nepoznal, ale to se přeci nedělá! Já bych to tedy úmyslně neudělal. Ale úplně fér se jistě nejelo – viděl jsem ženu, se kterou jel pořád nějaký muž a táhl ji. Pochybuji, že to byla náhodná dvojice… V závodě na 120km se zase prý sešlo příliš "Kellysáků", kteří nastupovali do té doby, než někoho urvali. No ono šlo totiž o ceny – vítězové hlavních kategorií dostávali crossové bicykly od sponzora Kellys, ostatní do 5. místa také poměrně hodnotné ceny. S tím se však člověk musí smířit a tomu, kdo jede pro radost to zase až tolik nevadí. Když jde o peníze, tak se hraje na úspěch a ne vždy čestně. Já se také občas za někoho schoval, ale mým tempem zrovna moc lidí nejelo, a tak jsem absolvoval skoro všechny kopce sólo a předjížděl, ve sjezdech se propadal a na rovinkách mi to také moc nešlo. V cíli si účastníci závodu mohli zajít pro jídlo a nápoj. Od pěti se pak vyhlašovalo (jen pro dokreslení – vítěz trati 120km jel průměrem přes 34km/h!). Pak už nastalo losování tomboly se spoustou cen - kola, batohy, přilby, pivo atd. Ovšem jelikož jelo cca 700 lidí horská kola, takže mít štěstí z více než 1000 lístků bylo opravdu na náhodě. Na večerní diskotéku Evropy 2 jsem již nezůstával a odjel s ostatními domů. Celkově bych Rampušáka doporučil všem, kteří se nebojí dlouhých táhlých kopců. Startovné není až tak vysoké a organizátoři zajistili hladký průběh celé akce. Po trati vládne dobrá atmosféra, je jedno zda vám je 20 nebo 50, jestli máte silničku s Ultegrou nebo crossa, tedy alespoň "vzadu". Perfektní občerstvovačky, dobré zajištění křižovatek atd. = spokojenost. Jinak info a výsledky na www.rampusak-stity.cz Možná se už za rok zase pojede Šerlich. Ovšem to znamená rozdělení tras někde na 62. km a to ne všem vyhovuje – já se při své letošní premiéře rozhodl až někde na 100. km! Je to jistě lepší pro rekreační cyklisty. Třeba budou ale tratě úplně jiné, kdo ví. Letos nebyl Rampušák vládcem Orl. hor ani Jeseníků – nikdy se nejelo opravdu "hodně vysoko". Ovšem na Hor. Studénkách jsem už nadával, kdo tam dal ty kopce… (a v tom jsem nejspíše nebyl sám!).