Aktuality

Něčím se však bikování v Itálii dá vždy neomylně  identifikovat. A sice plášti plnými trnů, malých trnů a mikrotrnů.   Díky vstřícnému přístupu agentury Go Czech, excelentního pivovaru z Rýmařova a majitele jednoho většího auta (díky Kamenáči), mohla naše výprava na jih vyrazit pouze dvěma poloautobusy. V Brně vše skládáme, nakupujeme a v počtu 6 mužů, 3 ženy a 2 bafici se řítíme směr Vídeň. V Mikulově si Kale střihnul jednu lekci autoškoly a pak mě vzbudili vymočit, vymočit, vymočit (možná jenom dvakrát) a byli jsme na konci Rakouska. Průjezd Slovinskem byl úchvatný. Škoda, že bylo vidět tak na 10m. Ubytovnu ve vesnici S. Pietro Al Natisone hned napodruhé nacházíme. Organizátoři pravděpodobně neočekávali žádné závodníky z hor od východu… Trénink a zahájení Hned na začátku dilema. Řešíme, jaký je rozdíl mezi „Training“ a „Model event“, které probíhají současně na různých místech. Kam jet na trénink? Nakonec se vedení rozhodlo pro „Model Event“ v Corno di Rosazzo. Nutno říct, že rozhodnutí bylo správné. Později se dozvídáme, že původní „Training“ by situován do terénu, který vlastně vůbec nekoresponduje ze závodním prostorem a pořadatelé byli donuceni udělat opravdový „Model“ na poslední chvíli. Malá mapka svítící žlutou barvou. Samé vinice, sem tam kousek lesa, většinou neprůběžného až neprostupného. Strmá, ale krátká stoupání zpevněná často betonem. Hluboké meliorační rýhy podél cest. Hustá síť velmi dobře sjízdných cest a roztroušené zemědělské usedlosti. Tak by se dal popsat trénink. Píchl jsem si jen jednou a zdálo se, že jsem byl sám. Zdání však klame a tak večer došlo k přezouvání ještě u některých členů výpravy. Velmi mě zaujal způsob, jak byl trénink uspořádán. Použití SI (Sport Ident), na startu resetovací a kontrolní krabička a v cíli cílová. Ale co bylo nejzajímavější, byla další krabička, která byla spojená s malou tiskárnou. Závodník do ní nacpal čip a okamžitě vyjely mezičasy. Stačilo odtrhnout přes zuby (jako z pokladny). Vše úplně bez obsluhy. Večer absolvujeme slavnostní zahájení v opravdu hezkém historickém městečku Cividale del Friuli (www.comune.cividale-del-friuli.ud.it) jehož chloubou je nádherný dvouobloukový kamenný most a říčka pod ním je jako stvořená pro všelijaké psí kusy z rodiny „survivalových“. Zahájení doprovázela řízná dechovka a sestávalo z pochodu z jednoho náměstí na druhé, několika řečníků (překladatel s námi sympatizoval, takže anglicky zaznělo jen to nejnutnější) a malého občerstvení v podobě místních vín, šunky a dostatku pasty (rozuměj těstovin). Zajímavé bylo, že mapu, na které se mělo jet následující den, dostala každá výprava k dispozici. Podobný postup zvolili pořadatelé i u štafet. Večer jsme tedy měli co dělat. Tom Sikora nakreslil hypotetickou trať a věřte nebo ne, do první kontroly se trefil téměř přesně. Usínali jsme s otazníky na víčkách, protože pravidlo pro závod bylo dost diskutabilní: platil přísný zákaz vstupu mimo cestu (v lese) a přenést bylo možno pouze mezi cestami do vzdálenosti 1mm na mapě. Jak to dopadne, bylo dopředu celkem jasné… Klasická trať Sportovní centrum v městečku Buttrio (www.edit2000.com/buttrio) se stalo centrem klasického závodu. Největší favorit mužské trati (Tervala) chyběl a bylo na jeho stájovém kolegovi (Mäkilä), aby ukázal, že umí vyhrát svěťák i celkově. Terén byl podobný jako při tréninku. Parametry tratí - muži 39km/800m a ženy 24km/450m. Podobné převýšení, které za běžných okolností vypadá celkem hrozivě, nás nemohlo po mistrovském závodě na Rusavě vůbec překvapit. Muži jeli 2 kola a smůla se nám nalepila na paty poměrně slušně. Wohanka, Podrábský i já jsme během závodu měnili. Škoda, protože mezičasy vypadaly nadějně. Nakonec z toho byla v mužích dvě místa do desítky a Tomeček zůstal 16 vteřin pod velkou bednou. Výborně zajeli právě Italové, kteří ho tam odsunuli. Mäkilä (FIN) nedokázal vyhrát a tak se mu rozplynul sen o celkovém vítězství v SP. O půl minuty ho předjel Korchagin (RUS). Pro bronz si dojel Sarkkinen (FIN). V ženách poprvé letos zvítězila Němka Bornhak, druhá skončila Tommola (FIN) s vteřinovým náskokem před Cupat (FRA), která jen podtrhla svoji výbornou letošní výkonnost a vyhrála celkově SP. S menším odstupem za touto trojicí obsadila čtvrté místo naše Marie Hrdinová a do desítky se vlezla ještě Hana La Carbonnara (9.).   Ženy: 1. Bornhak, GER, 76:592. Tommola, FIN, 77:253. Coupat, L., FRA, 77:264. Hrdinová, CZE, 79:459. La Carbonnara, CZE, 86:0312. Lacigová, CZE, 89:14   Muži:1. Korchagin, RUS, 109:1192. Mäkilä, FIN,109:583. Sarkkinen, FIN, 110:207. Tomeček, CZE, 114:1610. Tihoň, CZE, 117:5312. Linhart, CZE, 118:3313. Ševčík, CZE, 119:5214. Podrábský, CZE, 120:0127. Wohanka, CZE, 130:12 Štafety Tisíce (možná jen stovky) pořadatelských směrových šipek nás dovedly do centra závodu štafet – San Daniele (www.infosandaniele.com). Po předchozím fiasku s různým výkladem pravidel zněly instrukce pro závod jasně: striktní zákaz vstupu mimo cesty s kolem i bez něj. U holek byla sestava jasná: Lacigová, LaCarbonnara a Hrdinová. V chlapech se do áčka k poměrně jasným dvěma (Podrábský a Tomeček) nominoval skvělým výsledkem z klasiky Tihoň. Béčko pak jelo v sestavě Wohanka, Ševčík a Linhart. Terén podobný klasice. Více otevřených ploch, méně lesa, méně cest. Ty však byly vesměs velmi dobře sjízdné. Volba správných postupů byla opět náročnější než samotná realizace. První úseky přinesly trochu zklamání. Nejrychlejší byli v cíli a naši nikde. První přijel Tihoň (cca 2 minuty za prvním) na 8. místě a dvě minuty za ním Wohanka (12.). Lacigová přijela taky osmá, ale ztráta na první štafetu byla výraznější (5 minut). Skvělým výkonem Hany La Carbonnara, která svůj úsek s přehledem vyhrála (celkem 3. nejrychlejší čas), se však posunuly na třetí příčku a úspěšné tažení za bronzem zakončila Marie Hrdinová celkově 2. nejrychlejším časem. Na vítězné Francouzky ztratily 2 minuty. O mužské medaile se bojovalo do posledních metrů. Podrábský nezklamal a stabilním výkonem vytáhl naši štafetu na 4. místo a na dohled za druhými Švýcary a třetími Finy. Obdivuhodný výkon podal Ital Gasperotti, který dokázal stáhnout ztrátu z prvního úseku (7. místo) a ještě přijet s minutovým náskokem před Švýcary. To však nebylo vše, co domácí závodníci předvedli. Michele Mogno zajel na třetím úseku bezkonkurenčně nejrychleji a Italové zvítězili s 2 minutovým náskokem. Druhé místo uhájili Švýcaři o fous před rozjetým Tomečkem, který setřásl z třetího místa jakéhosi Fina jménem Mäkilä… Ženy: 1.        FRANCE, 120:58 2.        FINLAND, 121:10 3.        CZECH REP., 122:02 4.        GERMANY, 127:47 5.        SWITZERLAND A, 129:39   Muži: 1.        ITALY, 134:42 2.        SWITZERLAND A, 136:44 3.        CZECH REP. A, 136:58 4.        FINLAND, 138:37 5.        FRANCE, 139:20 10.     CZECH, REP. B, 152:49     O regulérnosti závodu jednotlivců by se dalo s úspěchem pochybovat. Nastavená pravidla byla nejasná a nikdo nekontroloval jejich dodržování, respektive porušování. Stavitel na ně nebral ohledy a tak se stalo, že klidně mohl někdo vydělat i minutu volbou riskantního postupu za cenu porušení pravidel. Některé postupy k tomu přímo vybízely. Pokud by byla pravidla nastavena tak, jak jsem zvyklí z našeho prostředí, byl by to skvělý a téměř bezchybný závod.   Dalším otazníkem zůstává, proč pořadatelé rozdali mapy před oběma závody? Že by byly pravdou zvěsti o tom, že před rokem na mapě závodu jednotlivců proběhlo Mistrovství Itálie a na jaře tohoto roku dokonce i soustředění Italského teamu na mapě ze štafet? Vysvětlovalo by to možná nečekaný triumf Italů, kteří jeli „jako po fáborkách“ (jak napsal Kamenáč). Jsou to však jen dohady a ty nejsou podloženy vůbec ničím.  Epilog „Světový pohár je mrtev, ať žije Světová série!“ Tak nějak by mohlo znít zvolání na závěr. Co všechno přinese nedávné rozhodnutí IOF o zrušení SP a každoročním pořádání MS společně s jakousi „Světovou sérií“ ukáže čas. Příští rok však s určitostí: „Hurá na klokany!“ (pozn. MS 2004 se koná v Austrálii)   Další informace: Oficiální stránky závodu: www.mtbofriuli2003.info Kompletní výsledky, mapy a fotky na stránkách MTBO.cz   Text: Aleš LinhartFoto: Tomáš Sikora