Aktuality

Prezentace na Orbitě proběhla letos asi naposledy. Hned večer jsem objevil bouli na úplně novém předním plášti, a tak se musel smířit s tím, že přes 5atmosfér do něj nedám. Musel jsem u svého Favorita také spravit brzdu, k tomu se přidala i rozbitá hustilka mého spolubydlícího, … Naštěstí jsme všechno nějak zvládli!   Start se kvůli katastrofické situaci na silnicích v Rožnově poněkud přesunul, ale rozhodně to nebylo na škodu. Alespoň se vyjelo hned do kopce! Již první stoupání dokonale prověřilo možnosti silničářů a na Dušné se už pole pěkně natáhlo. Poměrně dlouhé stoupání jsem vyjel ve velkém stylu za nějakým chlápkem, který se potřeboval dostat kupředu. Byla to spíše horská časovka … Ve sjezdu do Vsetína jsem stíhal větší skupinku, kterou jsem posléze dojel a mířil tak na první občerstvovačku do Ratiboře v závětří pelotonu.   Byl jsem ovšem asi první, kdo zastavil u perfektně zajištěné stanice. Šátečky byly ještě krásně vyrovnané. Počkal jsem chviličku na další 3borce, abych nejel sám. V poklidu jsme pak jeli dál. Pod Podkopnou Lhotou nás dojela velká skupina, kterou jsem pro jistotu v kopci roztrhal, abychom nenajížděli Všeminu v takovém balíku. Ve sjezdu jsem ovšem dost zpomalil, a tak se skupinka beztak trošku sjela. Po loňských zkušenostech jsem volil ihned raději lehké převody a to se vyplatilo.   Na prvním „hupu“ bylo ještě veselo, na druhém už méně a ten poslední úsek byl dost kritický. 39/28 a stejně jsem musel ke konci využívat šířku silnice! Naštěstí jsem už byl na prvním místě a měl klid. Za zlomem nejprudšího úseku do mě ještě někdo strčil, čímž mě naštval, páč jsem spíše málem spadl, než aby mi pomohl. Navíc ani nemám 100% jistotu, že jsem tenhle kopec skutečně zvládl, což mě moc mrzí. Loni jsem tu byl ještě s crossem s třítalířem a to jsem vyjel opravdu sám. To strčení ale bylo až za nejhorším místem, tak snad mohu tvrdit, že se dá Všemina vyjet i v keckách. Nechápu lidi, kteří to zvládnou s méně jak 25zuby vzadu, já bych tam dal klidně 32, kdybych to měl! Tohle je opravdu výživa!   Liptál je další z odrovnávajících kopců. Pak přichází očekávaný úsek takřka po rovině až ke 2. stanici na 100.km v Karolince. Cpu se čokoládou, rozinkami, doplňuji ionťák. Fakt plný sortiment, ale za pár hodin tomu prý bylo úplně jinak. Známý, co jel průměrem cca 21km/h, říkal, že na Karolince už skoro nic nebylo … Pod Solání mi odjela skupinka, a tak jsem musel dotahovat. Naštěstí mi kopce jdou, takže jsem to zvládl. Loni se mi ale tenhle kopec jel lépe. Strach z poškozeného předního pláště mě přešel a začínám i ve sjezdech více riskovat. Přijel jsem sem závodit, takže je třeba se držet vepředu!   Na 3. stanici v Horní Bečvě mám průměr těsně pod 30km/h, což je vynikající. V táhlém stoupání na Hlavatou poodjíždím, ale ve sjezdu se nechávám dojet. Alespoň jsem se stihl najíst před Smrčkem. Ten mě loni odrovnal, takže musím doplnit energii a šetřit síly. V kopci držím 21zubů, pak raději shazuji na 24, abych se zbytečně neutavil. Nikdo mě nepředjel, já naopak pár borců nechal za svými zády. Padák dolů je dost o hubu. Turisté a dokonce i auto proti na uzonké silničce plné serpentín. Nic hezkého, člověk musí být ve střehu a ne bezhlavě svištět dolů.   Pár km před posledním bufetem jsem dojel nějakého silničáře, se kterým jsem špatně odbočil a musel se asi po 500m po hrozné silnici vrátit. Rázem byl můj náskok ze Smrčku pryč. Škoda. Značení tu poněkud pokulhávalo. Na Bystrém jsem doplnil energii a odpočinul si před Pustevnami. Asi bylo lepší tento bufet projet, jako mnoho dalších závodníků, ale já jsem zvyklý hold vždy stavit. Osamocen začínám ukrajovat metry ze záverečného úseku. Pustevny jsou více jak o 500m výš, krásná představa! Na 39/21 dojíždím až na vrchol! Jedu stále tak „jedenáctkou“ a ještě předjíždím. Jsem až nečekaně v pohodě. Za horskou prémii řadím velký tác a svištím dolů. Nechávám se táhnout nějakým silničářem. Maximálka 69km/h. Šlo jistě víc, ale já nechtěl už riskovat. 10km k hlavní máme za 11,5minuty. Celkem solidní průměr …   Směrem do Rožnova moc nefouká, a tak se dá jet rychle, občas i na 11z vzadu. Záverečný kopeček k Orbitě vyjíždím kupodivu na „velkou placku“ a ještě si o 2příčky polepšuji! Mám 7:04hod. a podle tachometru asi 196,5km i s tou krátkou zajížďkou. Oproti loňsku rozhodně zlepšení.   Vítěz prolétl tratí za 5:46hod. a v celkové klasifikaci dlouhé trasy je uvedeno 211 dokončivších. Můj spolubydlící z pokoje sice dojel, ale ve výsledcích není a dokonce se i s pořadateli pohádal. Pod Smrčkem totiž přetrhl retěz a chtěl vzdát, ale sběrný vůz ho nenabral. Pořadatelé se bránili, že „sběrák“ jel, ale čemu věřit? Provizorně musel tedy známý nýtovat řetěz. V prudkých úsecích ovšem šel raději pěšky, protože to prostě nešlo. Odnesl to i přesmykač. Fakt super … V cíli prý takřka nikdo nebyl a jen nějaká dívčina si zapsala jeho číslo. To je poněkud odstrašující na závod Velosérie!   Žádná průjezdní kontrola ani čipy, skoro prázdná občerstvovačka pro pomalejší borce? To se mi také nelíbí. Závody Velosérie by měly mít nějakou úroveň. Pořadatelé alespoň poopravili loňský údaj o převýšení z 2300 na 3000m. Délka by ovšem také chtěla změnit, známí měli něco v rozsahu 195,5-198km, ale to už je jen detail. No uvidíme, jak se bude letos Velosérie vůbec bodovat, protože leckde údaje o délce a převýšení nesedí a letos se právě dle těchto ukazatelů se stanovuje koeficient pro body!   Z Rožnova jsme si odvezli podsedlové brašničky od sponzora Kelly’s, energetickou tyčinku, pivo, plakát a pár letáků – to musím rozhodně pochválit! Servisní vozidlo na trati bylo také super.   Beskyd Tour je nádherný závod, trať je skvělá a letos vůbec nejlepší ze všeho bylo asi počasí. Oproti loňsku ubylo startujících a to tu bylo plno Poláků a Slováků. V Rožnově to hold nějak upadá a chtělo by s tím něco udělat, vždyť Beskydy jsou tak krásné! Třeba za rok. Já se moc těším a doufám, že už nebudu muset opravovat kolo večer před závodem! Mně se tu moc líbí a nebýt technických problémů, tak bych byl nadšen. To můj kamarád rozhodně nebyl a jsem zvědav, jak vše dopadne.