Aktuality

V pátek jsme se zaprezentovali v ZŠ v Klatovech a odebrali se do kempu. Od pořadatelů jsme vyfásli tašku s propagačními materiály, plakátem, 2 sušenkami a tradičním tričkem. Trasu už jsem doma dokonale naštudoval, takže jsem se na mapku ani nedíval a spíše se psychicky připravoval na zítřejší ráno. Po desáté se ubíráme ke spánku, ale jak je u mě zvykem, tak dlouho nemohu usnout a na budíka se dívám ještě po půlnoci. Krátce po páte začíná „Den Krále“. Venku je krásně jasno, pohled na oblohu je fascinující, ale tachometr hlásící reálných 4,3 °C mě dost děsí. Před šestou razíme z kempu a ihned promrzáme. Pomalu ani necítím konečky prstů. Na startu se rozednívá, otepluje a vše naznačuje, že letošní ročník bude opět zdařilý. Foťák trošku protestuje, ale jinak je vše OK. Dostává mě chlápek s „Ukrajinou“, který stojí kousek ode mne. To je fakt machr! Můj bicykl také není žádná třída, ale s tímhle bych si na Krále rozhodně netroufl. Radši svařený rám a nepolohové páky na rámu. O půl sedmé je odstartováno a dav cyklistů se řítí ven z Klatov. Lukáše vidím naposledy někde u Chlístova. Vesele se prokousává dopředu, kdežto já už trošku šetřím síly a nehodlám se utavit. Navíc mi vlastní chybou spadl řetěz a ztratil jsem alespoň 20-30 pozic. Stoupání k Velharticím je dost deptající. Tady letošní trasa mění směr a nepokračuje na Zámyšl, ale na Hory Matky Boží. Následuje sjezd, lehčí stoupání a víceméně rovný úsek až pod dobršínské serpentiny. Tady se držím v poklidu v balíku a kochám se východem slunce na šumavských stráních. Okolo trati je skupinka fandících lidí, kteří výjezd serpentín zpříjemňují. Za chvilku jsme již před hradem Rabí a blížíme se na úvodní občerstvovačku přibližně na 50. km. V Bílenicích skoro nikdo nestaví, a proto i já bufet projíždím a drápu se na Bukovník. Moc mi to nejede a mé předpovědi, že letošní Král bude zpočátku jednoduchý se nenaplnily. Naštěstí už za chvilku padáme až pod Šimanov. Pohled na oblohu však trošku kazí radost – je zataženo na déšť. Za pár desítek minut je ale všechno jinak a mračna jsou pryč. Z Rozsedel začíná pověstné stoupání na veleznámý Šimanov. Dostávám se na čelo skupinky a vlastním tempem vjíždím do vesničky. V závěrečném úseku řadím 39/28 a v sedle si vyjíždím nahoru. Jde to kupodivu velmi snadno, jedu dlouho 10km/h, pak jen o něco méně. Stačil jsem se zeptat kameramana, zda někdo slezl a prý ještě ne! Úsek z Rozsedel mi letos připadal snad ještě těžší než celý Šimanov. V klesání do Nezdic mě dojíždí další cyklisté a na Javorníku se nějak trápím. V poklidu si „šmrdlám“ lehký převod, ale ostatní jedou minimálně stejně tak rychle jako já, což mě děsí. Loni jsem v kopcích získával a letos nic. Nechci se však zničit, a proto tempo některých borců nerespektuji. Po nekonečném trápení jsem konečně na vrcholu ve výšce cca 980m n. m. Následuje sjezd, kopec u Nicova a pak pořád dolů přes Kašperské Hory až na 2. občerstvovací stanici do Rejštejna. Tady už stavím, svlékám bundu a doplňuji zásoby jídla i pití. Bohatě zásobená stanice poskytuje skvělé zázemí, ve kterém se však velmi snadno ztrácí čas. Fotím, jím a asi po 8 minutách znovu nasedám na kolo a na dělení tras uhýbám vlevo na Svojše. Začíná další nekonečné stoupání – nepřetržitě asi 8,5km stále nahoru během kterých člověk vystoupá až nad 1140m n. m. Ihned ze mě leje a to jedu místy necelých 12km/h. Odsud začíná pravá Šumava! Po sjezdu následuje další kopeček na Tetřevskou slať, kde jsem se loni odrovnal. Raději tedy volím volnější tempo. Čekám, zda nedojedu Lukáše, jenže ten je asi hodně vpředu. Navíc se necítím úplně nejlépe. Představa 130 km do cíle není moc povzbuzující. Nyní se nacházíme na nejvyšším místě celé trasy a dokonce nás zastihlo i pár kapek. Pak se ale zase vyčasilo a po zbytek dne už ani nekáplo. Prášilské kostky prolétávám velkou rychlostí. Letos mi také připadaly nějaké lepší, jako Šimanov. Na Sklené si beru sekanou, rohlík a frčím dál. Překvapuje mě, že trasa 170km odbočuje doprava dříve než dvoustovka. Teprve doma dle mapy jsem zjistil, že střední a dlouhá trasa nevedla přes Starý Brunst, ale napojila se na hlavní blíže Železné Rudy. Loni se mi tu jelo hodně špatně a letos to bylo celkem dobré. V padáku nás Hanka Ebertová vyzývá k tomu, abychom zrychlili, a proto „valíme“ - 53/11 přichází vhod! Průjezd městem za moc nestojí, ale stoupání na Špičácké sedlo téměř do tisíce metrů dává na vše zapomenout. Tady se každý trápí sám se sebou. Pár borců předjíždím, ale v následném úseku do Hojsovy Stráže se naopak z posledních sil držím v háku. Následuje neskutečný padák do Nýrska, ve kterém svištím 76,1 km/h (o 2km/h víc než loni). Dalo by se jistě přes 80, ale s Favoritem je i tohle dost o hubu. Naštěstí mám namontované 4brzdové špalíky z crossa, a tak je brzdný účinek dostatečný. Místy až 12% sklon dolů dokáže notně zvednout průměr. U Nýrska začíná foukat – proti. Na stanici beru šáteček, doplňuji ionťák a jen pomalu ukrajuji metry ze stoupání na Svatou Kateřinu. Rychlost skomírá někde u jedenácti a to je špatné. Úsek do obce Fleky je veden opravdu po mizerné silnici, ale řeči typu – je to cyklokros nebo mají říct, ať si vezmem horáky, nejsou na místě. České silnice hold nepatří zrovna ke kvalitním a když tu nejede vyloženě balík cyklistů pohromadě, tak to jde. Vždyť jsem jel dolů místy skoro 60km/h. O co rychleji to jede dolů, o to pomaleji jsem se pak drápal v obci Fleky a pak na Liščí. Zde jsem tedy pro jistotu vstal ze sedla, což je u mě dost vzácné. Kolena letos nebolí, a tak mohu pokračovat dál v rozumném tempu. Následuje dalších několik vlnek – Hyršov, Nová Ves, které berou zbytky sil a snižují průměrnou rychlost. Ovšem do Klatov je už poměrně blízko. Navíc to vypadá, že letos bude trasa kratší, než organizátoři avizovali. Pod Korábem je poslední bufet, ve kterém stahuji návleky na kolena a dávám se tak nějak dohromady. Je mi příšerné vedro. Skupinku cyklistů nechávám s chladnou hlavou ujet a nabídku na rum jako jediný neodmítám. Řeči typu – jde to do nohou nerespektuji. Když už jsem se dostal až sem, tak ty 2 kopce ještě přejedu! Pořadatelé říkají, že slavný El Diablo Claudio Chiappucci ujel „jen“ 200km. No vida i italský mistr neobjel celého Krále. Čelo tu prý bylo krátce před jednou hodinou a pak dlouho nic. Budu prý tak osmdesátý, který tudy projel – to je super! Posilněn rumem ujíždím na Korábu třem cyklistům, kteří vyrazili současně se mnou a pod vrcholem ještě stíhám fotit a dojet dalšího dálkaře. Vynikající sjezd přes Mezholezy, pak oddych po rovině s větrem v zádech a pak Poleň, kde jsem se posunul zase o příčku výše. Poslední kopec dvěstěpadesátky zvládám vcelku dobře na 39/21 a už upaluji do cíle. Se dvěma cyklisty dojíždím až do Klatov, ve stoupání na stadion jim dokonce ujíždím a to se jelo v protivětru. Loni jsem tu pěkně svištěl ze sedla, letos už na to nemám a dojíždím poklidně. Po 9 hodinách a 6 minutách jsem v cíli. Tachometr hlásí něco okolo 245,5km, takže fakt „pohoda“! Jsem 85. a s tím jsem spokojen, i když určitě šlo zajet lépe. Byl jsem rád, že jsem udolal i vítězku ženské kategorie! Celkový Král Šumavy Giorgo Masserini překonal maratonskou distanci po šumavských kopcích za 7hodin a 10minut – průměr cca 35km/h, klobouk dolů! Lukáš jel dvoustovku, proto jsem ho nedojel. Navíc se 2x nevešel do zatáčky, a tak si svého prvního Krále dost užil. Ovšem i tak jel průměr 30km/h a na to fakt nemám. Pro nás z Polabí je Šumava poměrně dost drsná … Karel jel 170-ku, a tak máme účast na tratích komplet. Už se těšíme za rok na shledanou! Trasy 170 a 200km měly pozměněný konec a po překonání kopce Loreta se přes Beňovy a Tajanov vyhnuly Klatovům a dorazily do cíle jako trasa dálková. V cíli čekal na účastníky cyklomaratonu tradiční guláš a pivo doplněný letos i o zeleninové rizoto. Od osmi se pokračovalo v kulturním domě Družba vyhlašováním výsledků a losováním (posléze tradičním rozhazováním) tomboly. Večer zpestřilo promítání záběrů z horského maratonu z května a několik vystoupení klatovských mažoretek skupiny Bon Bon a dívek z taneční skupiny. Před jedenáctou jsme mohli shlédnout pár minut z letošního videa a pak hurá do kempu spát. Sušická kapela sice teprve začala hrát, ale my jsme toho měli už dost a s chutí zalezli do spacáků. Král se i letos nesmírně vydařil a potvrdil, že je bezkonkurenčně nejlepším silničním maratonem u nás a ze své pověsti nic neztratil. Překrásná a těžká trať se klikatí po šumavských kopcích a nabízí překrásné výhledy. Zajištění je skvělé a v Klatovech vše klape. I specialita – start o půl sedmé se dá přežít, stejně jako nehorázná zima, prášilské kostky, místy mizerné silnice a drsné, nekonečné kopce. Král je prostě pojem a kdo ho nejel, nemůže hodnotit. Jan Herda