Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Postřehy z letošní Mamutí Tour

15.5.2006 11:06

Letošní ročník silničního cyklomaratonu Mamut Tour nabídl pozměněnou, 220 km dlouhou trať a nádherné slunečné počasí, které se však „tradičně“ pokazilo, ale naštěstí až po čtvrté odpolední.

Bookmark and Share

Z Kolína vyrážíme vlakem v 11 hodin v podobném složení jako loni a předloni, takže já, Venda, Blanka a letos i Vláďa. Za 3 hodinky jsme již v Přerově a jdeme se prezentovat. Startovní listina čítá něco přes 200 jmen, což není zrovna mnoho, ale pár jedinců se hlásí až na místě. Za 200 Kč zálohy fasujeme čipy, startovní taška od sponzora Kelly‘s letos obsahuje jen 0,5 l pití, kšiltovku a tradiční žlutý bidon Miko Cycles. Všechny 3 trasy startují z náměstí TGM v osm hodin, silničáři se vydávají vstříc 56, 135 a 221 km. Ostrý start se odehrává až pod Čekyňským kopcem. Doprovodné vozidlo zrychluje a balík se ihned natahuje. Já se prodírám ze zadních pozic až do skupinky na čele. Letošní zkrácení úvodu je prospěšné, hned po asi 27 km dorážíme pod Slavkov. Začátek se jede průměrem nad 34 km/h a balík využívá celou šíři vozovky, takže o krušné okamžiky není nouze, to když jede proti auto a pak všichni brzdí na poslední chvíli. Naštěstí se vše obejde bez pádu a v kopci na Slavkov se pole ihned trhá na několik menších skupin. Slavkov znamená 360 výškových metrů, občas dost příkře - nahoře je horská prémie. Tady jsem ještě hodně vpředu, odhadem do 40. místa. Dole jsem ale chytil menší ztrátu, a proto nemám nárok dorazit mezi prvními. Čelo ale vidím, což je u mě spíše zázrak. Následný sjezd přes Potštát je letos poněkud „děravější“ a létat v 60 km/h přes díry mezi auty a neustále točit ve skupině asi 20 jezdců nehodlám, a proto volím bezpečnější styl a jedu podle sebe. Skupinka mizí v dáli, za chvíli mě předjíždějí další, ale jen mávnu rukou a počkám si až na asi čtvrtý „balík“. V Olšovci na 1. bufetu hlásí budík průměr 32 km/h, což je více než skvělé. Zásobojuji se ionťákem a tyčinkami a vyrážím do stoupání na Partutovice. Opět mi skupinka frnkla (jaksi nestaví na bufetech), a tak jedu s jedním klukem, co si to byl nedávno projet. Lehce točíme pedály a čekáme na další skupinku, která nás sjíždí až na vrcholu. Nějak se flákají, ale ve sjezdech a na rovině je lepší jet alespoň v pár lidech, takže jakási ztráta do kopce se rychle kompenzuje ve sjezdu do Oder. V kopci na Dobešov fotím pár záběrů. Stoupání je nádherně plynulé, plné serpentin a výhledy jsou skvělé. Jen by mohlo být o pár stupňů méně, už z nás solidně leje. V cca 600 m n. m. to pěkně fouká, bohužel proti, a tak se nejede moc rychle. To platí skoro o celém úseku až do Lipníka. Navíc na nás čeká pár nepěkných vlnek, no spíš „dloubáků“. Po druhém bufetu mi skupinka ujíždí, ale s vypětím všech sil ji zase pod kopcem, kde se dělí trasy, sjíždím. Jejich tempo mi vyhovuje, takže se chci držet. Za obcí Soběchleby nás čeká objížďka, která natahuje trasu o 6 km. Do Rajnochovic je to pořád nahoru – dolů – nahoru – dolů, avšak dost ostře. Samé nehezké brdky typu 10%, které berou dost sil. Navíc občasný protivítr naše snažení ještě přitěžuje. Těsně pod Tesákem padá průměr pod 30 km/h, což je výborné. Vypadá to na čas luxusně pod 8 hodin. Ve stoupání na Tesák již dochází síly, nicméně rychlost neklesá pod slušných 12 km/h. Na občerstvovačku dojíždím jako první ze skupinky, následuje Bára Bohatá ze Scania Apache Kolín a ještě jeden chlápek s Trekem. Dolévám si bidon, jím a zjišťuji, zda není někdo před námi. Prý ano, před chvíli odjel. No vida. Spouštíme se serpentinami dolů a já jsem stále v čele. Trať již docela znám a vím, že tady to docela „frčí“. Následuje nepěkný strmý úsek k Trojáku a pak zase svist dolů až někam ke Kašavě. V tomto údolí opět fouká proti, snad jako každoročně. Trasa pokračuje na Fryšták další nehezkou stojkou. Značka u silnice 12 % skutečně „nekecala“. Zase přichází na řadu i 24z pastorek na kazetě a rychlost skomírá jen lehce nad 10 km/h. Už jedeme ve 4, ale mí souputníci se v kopcích šetří, a tak jim většinou trochu ujedu a pak mě zase na rovnějším úseku sjedou a pak společně točíme. Za obcí Lukoveček následuje odbočka doprava a poslední závažnější kopec, Hadovna. Znovu ujíždím Báře, předjíždím jednoho trápícího se cyklistu a na vrcholu dojíždím dva další borce. S nimi pak jedu do Rusavy, ale po pár kilometrech jsme sjeti mou původní skupinkou. Takže pokračujeme v docela hojném počtu dál. Krásně to sviští (po větru) k poslednímu bufetu, kde doplňuji bidon a do dresu si cpu tyčky. Pak jen pár nepěkných vlnek, kostky na 210. kilometru (kde dost lidí nadává a výrazy typu Paříž – Roubaix jsou skoro na místě), a už je tu skoro cíl. Do Přerova dojíždíme od Prosenice. Je to úplná placka, ale fičí proti, takže to dává zabrat. Už jsme jen ve čtyřech, pár borců neudrželo naše tempo. Za vesnicí přejímám iniciativu a zrychluji až nad 30 km/h. Za mnou visí Bára a dva chlapi. V Přerově necháváme cyklistku ze Scanie Kolín, aby dojela před námi. Já protínám pomyslnou cílovou čáru po 7 hodinách 28 minutách a 31 vteřinách, budík hlásí necelých 219 km a více jak 2900 výškových metrů. Organizátoři tak měli trať skutečně dobře najetou a změřenou! Asi ve čtyři byly vyhlášeny hlavní kategorie na dlouhé trase. Zvítězili „profíci“ z CK Brno, PSK Whirpool a na třetí příčku se cyklista ani nedostavil. Nejlepším týmem byla skupina jezdců z Vokolek Import. Mezi ženami obsadila Hanka Ebertová až třetí příčku, to když byly před ní dvě závodnice profesionálních týmů. Bára Bohatá, se kterou jsem dojel, byla druhá, zvítězila Jana Severová. Potěšilo nás, že Vláďa obsadil v kategorii nad 60 let 1. místo a Venda 3. – oba SKC Pečky. Mezi staršími ženami zvítězila Blanka Hyblerová z Nymburku, takže náš pokoj na ubytovně měl 3 místa na „bedně“. Brzy se začalo s vyhlašováním tomboly, což nebylo zrovna fér vůči těm, co byli ještě na trase - limit byl do 18hodin. Po dojezdu čekalo na každého teplé jídlo a pití ve škole, klasika v podobě řízku a piva byla doplněna o rýži a limonádu. Já byl nadmíru spokojený- značení se výrazně zlepšilo, stejně jako zabezpečení křižovatek a sortiment na bufetech, prostě to letos fungovalo tak, jak mělo. Venda si pochvaloval přístup organizátorů. Sběrný vůz fungoval a nabíral po trase zničené cyklisty nebo ty, kteří měli technické problémy. Takže jen tak dál a za rok zase v Přerově na viděnou! Doufám jen, že nebude zase pršet už na trase … Letos to docela šlo. Jan Herda

Diskusní fórum pro: "Postřehy z letošní Mamutí Tour"

Názor Autor Datum a čas
RE: RE: Postřehy z l... Jan Herda 29. 5. 2006, 19:42
RE: Postřehy z letoš... 17. 5. 2006, 07:07
RE: Postřehy z letošní Mamutí Tour
Zdravím Tě borče a děkuji za to tempo co jsi držel - a táhnul nás - těch posledních 5 km do Přerova...jsem čtvrtý ze skupiny (modrý Duratec). Jinak pěkný článek.

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama

Pojištění kola v rámci pojištění domácnosti u Top-Pojištění.cz.
Cyklovýlety, procházky i lázeňské pobyty v okolí Mariánských Lázní.


Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Phone Maps - Svět doslova na dlani

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu freytag & berndt Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama



PhoneMaps


Copyright 2007 - 2021 Cykloserver.cz |