Aktuality

Rusavská padesátka je jedním ze dvou závodů, kterých se s Míšou pravidelně účastníme od jejich prvních ročníků. A protože čas letí jako bláznivý, letos jsme se vypravili do Rusavy už potřetí. Závod je to spíš pohodový, určený široké veřejnosti. A té se letos sešlo požehnaně, na start se nás postavilo bezmála 650, což je pro takový atmosférou domácký, regionální podnik skutečně úctyhodná cifra. Je vidět, že zprávy o rusavské pohostinnosti se šíří… Trať závodu zůstala stejná jako loni. Současná podoba trati je přece jenom výživnější, u původní varianty zvolené pro první ročník měl člověk pocit, že závod končí dříve než začal. Snad právě pro to, že bikeři se na pohodových 57 km svezou po některých úsecích „staršího a proslulejšího bráchy“ Drásala, je závod lákadlem i pro méně vyježděné borce a bikerky. V sobotu 19.8. panovalo od samého rána optimistické slunečné počasí. I když v týdnu pršelo a místy lze čekat na trati nějaké to blatíčko, dá se předpoládat relativně suchá trať. Necháváme proto obuté „speedmaxi“. Na závod se vyloženě teším, je to přece jenom „padesátka“, takže jsem docela v klidu. Jak se zdá, tak i strýček Peťa, který po loňské premiéře také nechce na startu chybět. Start je v 11:00, což je ideání čas, takže člověk nemusí ráno ani moc stresovat. Řadíme se do startovního pole už téměř půl hodiny předem, chceme chytit co nejlepší místo, abychom se vyhli nesmyslnému a nepříjemnému tlačení ve stoupání na Klapinov. To se bohužel nepodařilo, ani Míša se dokonce nestihl prodrat dost dopředu a musel si odšlapat pár desítek povinných metrů. Mně ty výšlapy v úvodu závodu vůbec nesvědčí, nějak mě z toho bolí nohy, a tak jakmile to jde, naskakuju na kolo a šlapu. Pár metrů pod hřebenem mi bohužel padá řetež, musím zastavit, Peťa mě míjí. Následuje první záživný sjezd ke Chvalčovu a už zase stoupáme, tentokrát na Tesák. Tlačit už v tomto závodě odmítám, a tak v nepříjemném úseku s navezenými hrubými kameny volím úzkou pěšinku nalevo od cesty a míjím Peťu. Ten si mě potom pěkně drží na dohled a jakmile přichází dlouhý asfaltový sjezd do Rajnochovic, fyzikální zákony jsou neúprosné. Jako správné prasátko do toho hustě šlapu, ale stejně kolem mě sviští jeden biker za druhým, i s Peťou. V následujícím stoupání se mi daří stáhnout některé rychlé „sjezdaře“, Peťu však potkávám až na občerstvovačce. Poněvadž bylo skutečně slušné teplo, sháním se hlavně po ionťáku, dám si banán a rozinky. S Peťou po boku vyrážíme vstříc cíli. Následuje pro většinu bikerů asi zbytečně dlouhý a ne příliš zaživný asfaltový úsek, a tak se snažím šlapat, ať už ho mám za zády. Tady předjíždím naposledy Peťu.Těsně před Trojákem míjím pár borců, kteří sedí u cesty a vytřepávají křeč z nohou. No, ani lehčí závody by se neměly podceňovat. Z Trojáku už člověk vyloženě sviští vstříc poslednímu náročnějšímu úseku přes hřeben Ondřejovska, který je ukončen sjezdem přímo do cíle. Nejprve je ale potřeba ještě vyšlápnout mírné ale táhlé stoupání pod Okluk. Nechci se úplně vyždímat a tak to nehrotím, v pohodě Okluk vyjíždím. Pak následuje další z techničtějších částí závodu přes hřeben k rozcestí U Dubu. Odtud je to kousek pod Hrubou Malíkovou. I když je toto „oblíbené“ závěrečné stoupání (stejně je tomu na Drásalovi) úplně suché, stejně tlačím. Cesta je tady vždycky dost rozbitá, a tak zvládnout výjezd vyžaduje dostatek sil. Kopec to však není dlouhý, proto už sedím po chvilce opět v sedle.Závěrečný sjezd nechali letos pořadatelé celý po lesní svážnici, poslední desítky metrů kličkované mezi stromy se nekonaly. I tak je cesta rozbitá, a proto jedu spíš opatrně. Na hlavě vezu rozštípnutou přilbu a padat se mi moc nechce. Jak později prozrazuje Míšova fotodokumentace, udělala jsem v tom sjezdu docela pěkný špunt a vyvezla jsem z lesa mohutný vláček cyklistů..:-) Rozvážně projíždím poslední vracák a rozšlapu kolo do cíle. Přijela jsem v čase 3:45, což není o moc lepší než loni, a tak je pro mě výsledek malinko zklamání. Peťa dojíždí asi minutu po mně. Jak prozradil, žene se za mnou celou dobu, aby v poslední zatáčce - při ztrátě koncentrace pod vidinou závěrečného finiše – poslal sebe i kolo k zemi. Odneslo to naražené koleno. A tak letošní Rusavská 50ka dopadla dobře. Pěkně jsme si zazávodili a až na to, že v tombole jsme zase nic nevyhráli a fronty na pivo byly zbytečně dlouhé, jsme odjížděli s dalším vydařeným bikerským zažitkem. Zuzana Šlapalováfoto: Michal Karlík