Aktuality

Svou jízdou, která započala 18. dubna od zámku v Blatné, chtěli připomenout myšlenku míru, přátelství a vzájemné úcty mezi národy. V roce 2005 totiž uplynulo 54O let od historické události, kdy se poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad, vedené pan Jaroslavem Lvem z Rožmitálu, vydalo na svou pouť. Již tehdy hlásalo ideu sjednocené Evropy, život v míru a další ušlechtilé návrhy, které v současné době došly svého naplnění. Předlohou sestavování plánu cesty cyklistů byla kniha Aloise Jiráska "Z Čech až na konec světa". U zámku v Blatné oba cyklisté cestu započali. Pokračovali dál přes Rožmitál pod Třemšínem, Plzeň, Cheb, přes Německo, Holandsko, Belgii, jižní pobřeží Anglie, Francii, Pyreneje, Španělsko. Cílem bylo třetí největší poutní místo křesťanů (po Římu a Jerusalému) Santiago de Compostela a mys Finisterre, považovaný před 54O lety za konec světa. Odtud zajeli ještě do Portugalska. Zpáteční cesta vedla opět přes Španělsko, Andoru , Francii, Švýcarsko, Rakousko a Německo. V Blatné cestu započali a zároveň po ujetí 6084 km v sedlech kol GALAXY Jupiter cross cestu ukončili.Cestou prožili nejen mnoho pěkných cyklistických zážitků (průsmyky Somport a 2408 m vysoký Port d Elvalira v Pyrenejích),ale zpočátku i hodně krušných chvil při překonávání nepřízně počasí. Velkým protivníkem byl silný protivítr ve Španělsku a na cestě zpět ve Francii. To však k cyklistice patří a veškeré překážky překonali vůlí realizovat svoji životní cestu a také s velkou dávkou štěstí, které odvážným jezdcům bylo velmi nakloněno. Kromě běžné údržby kol, spojené většinou pouze s drobným seřízením a výměnou opotřebených brzdových špalíků a plášťů měli pouze jeden defekt zadní duše. Velkým dojmem na oba cyklisty zapůsobilo i setkávání se s lidmi, nikde se nesetkali s negativním přijetím, naopak, s projevem zájmu o poslání a cílech cesty.  František Šesták absolvoval za mnoho let i řadu cyklistických maratonů na silničním i horském kole. Na svém kontě má i překonání více než 100 alpských vysokohorských průsmyků, z nichž převážná část se pohybuje ve výškách 2000 m nad mořem. ÚRYVEK Z KNIHY: Cesta k domovu vede zelenými údolími kolem řeky Aara. Po pravé straně je lemována mírnou vrchovinou, po levé straně poslední částí hraničního pohoří Jura, které je hodně vyšší. Město Olten se pyšní zajímavou gotickou zvonicí a dřevěným mostem. Další město, Aarau,správní středisko stejnojmenného kantonu prodělává úplnou rekonstrukci svého centra. Pro objížďky, zákazy a příkazy jedeme většinou tam, kam nechceme. V předměstí Aarau je mnoho výrobních podniků. Rozvinutý je strojírenský a optický průmysl, proslavené je zvonařství. Před Bruggem má František svůj první defekt, proraženou duši zadního kola. Tím, že většinou dřív jezdil sám, odmítá mojí nabízenou pomoc. Obdivuji jeho rychlost. A také čtu poutače a plakáty.Na jednom z nich objevuji postavu cyklisty, mapku a šokující informaci. Dnes těmito místy povedou okruhy 4. etapy profesionálního cyklistického závodu Okolo Švýcarska /Swiss Tour/, s cílem v lázeňském pohraničním městě Bad Zurzach. Tím směrem právě jedem! " Franto, vždycky tě znervózňuji až rozčiluji, že se pořád vyptávám, postávám u tabulí a lezu do každého informačního střediska. Teď tě se podrž. Dnes máme šanci vidět elitu profesionálních cyklistů a stájí. Čti a hovoř!" "No to musíme vidět" září spokojeností František "zařídíme se podle časového rozpisu závodu. Když bude přát štěstí, můžeme vidět průjezdy okruhů, horskou prémii a dojezd do cíle. Tentokrát tě chválím. Máme na cyklistické závody neuvěřitelnou kliku. Poprvé v Andoře na časovce ministátů. Končím s opravou a jedeme."V Brugu se motat nebudem, abychom závod stihli.“Brug leží nad soutokem tří řek Limmat, Aaare a Reuss. Protože kolem řek vedou nejčastěji dopravní cesty, není divu, že je to důležitý silniční a železniční uzel.. K Zurzachu houstne provoz aut, motocyklistů a cyklistů. Nemusíme se obávat, že jedeme špatným směrem. Všichni nedočkavě směřují na okruh závodu. Bezstarostně si šlapeme v této karavaně nadšených příznivců silniční cyklistiky, až jsme se málem ztratili potřetí. Začínají projíždět první doprovodné automobily s poutači a reklamami sponzorů závodu a závodních týmů. Předhánějí se v rozhazování propagačních materiálů a suvenýrů. Nejsou ledajaké a není jich málo. Batohy, čepice, šátky, trička, tužky, plyšoví maskoti atd. Bohužel nemáme v brašnách místo, abychom mohli přivézt něco známým. Tak pozorujeme ostatní diváky, jak se nenasytně pakují.Přijíždějí další auta - policie, rozhlas, rozhodčí a za nimi se přeženou velkou rychlostí závodníci v několika skupinách. Za nimi mechanici, trenéři. Tohle představení sledujeme dvakrát. Potom se přemisťujeme do cíle etapy ve městě Zurzach. Tady jsme úplně beznadějně odsouzeni dívat se jen na cílovou velkoplošnou obrazovku. Ulice jsou přeplněny špalíry diváků. Ti neodcházejí ani při nečekané průtrži mračen před dojezdem. V Zurzachu nocujeme.V dopoledních hodinách dalšího dne se s mnoha stovkami příznivců cyklistiky stáváme součástí předstartovního ruchu v depu. Ve velkých reklamních stanech se velkoryse prezentují sponzoři. Půvabná děvčata, zřejmě studentky na brigádě, přímo vnucují suvenýry. Potravinářské a vinařské firmy předkládají k ochutnávce svoje výrobky. František rychle využívá uvolněné místo na masérském křesle a oddává se thajské masáži u maséra žluté pleti.Před startem předstupují závodní týmy k prezentaci na vyvýšené podium. Vidíme defilírku jezdců, největších světových es, v čele s Janem Ullrichem z týmu T-Mobile a přehlídku kol nejznámějších značek a typů. Hlasatel představuje jednotlivě každého jezdce a jeho nejlepší výsledky. Před i po prezentaci se potom závodníci pohybují v depu nebo se usazují ve firemních stáncích.Vystupují skromně a nenuceně. To mne nejvíc imponuje. Mezi závodníky z celého světa však bohužel chybí zástupce České republiky. Jenže podmínky a podpora cyklistiky ve Švýcarsku, Francii, Španělsku, Belgii a u nás se nedají srovnávat. Bohužel.S pelotonem se loučíme na startu 5. etapy. Sami jsme také připraveni opustit toto sympatické lázeňské město v minulosti proslulé i jako známé poutní místo na rozhraní Švýcarska a Německa. Hranici obou států v těchto místech tvoří řeka Rýn. Řešíme dilema po které straně se vydáme. Švýcaři tvrdí, že jejich strana je hezčí a má lepší cyklostezky. Němci zase naopak. Tak to střídáme. Obě strany jsou nádherné, poklidné s mnohými romantickými zátišími.K rýnským vodopádům u Neuhausenu se dostáváme po švýcarské straně. Jsou nečekaně mohutné. Tání sněhu a ledovců v Alpách způsobuje v této době vysoký průtok vody. Ubytováváme se nedaleko od vodopádů v městečku Rheinau. Na ostrůvku Rýna je velký, výstavný a turisty hojně navštěvovaný klášter. Tady narážíme na vysokého, štíhlého cyklistu středního věku. Borec na první pohled. "Pojeďte za mnou, vyspíte se u mne na faře. Jsem místní farář. Věnovat se vám večer nemohu. Mám povinnosti. Opravujeme starý kostel, musím něco zařizovat a potom ještě vedu zkoušku pěveckého sboru. Cestou mi povíte něco o vaší pouti. Hrozně rád jezdím na kole. Jedeme."Vesnická fara ve vesnici je na vršku. Poznáváme, že pan farář jezdí nejen hrozně rád, ale hrozně rychle a dobře, takže tempu nestačíme. Na faře má místnost pro hosty s vyhlídkou na údolí Rýna a na klášter, připravené zásoby potravin. "Obslužte se sami. Doufám, že nekouříte! Nesnáším kouř. O cestě mi povíte ráno. Sbohem." a je pryč. Je jasné, že ráno bude ve stejném poklusu jako večer. Připravujeme mu proto komplet našich písemných dokumentů. Až někdy bude starý a bude mít čas, jistě si je rád přečte. František Šesták www.cyklosvec.cz