Aktuality

14. ročník Author Král Šumavy – silniční kola Během týdne se plnily diskuze nářky na počasí a předpověď na sobotu se spíše zhoršovala, což náladě rozhodně nepřidalo a Pavel se pro jistotu odhlásil. Asi udělal dobře, protože by si svého prvního Krále rozhodně neužil. Já týden neseděl na kole, a tak jsem v pátek vyrazil do hnusného větru aspoň zjistit, zda můj závodní Fort vůbec funguje. Navečer jsme hodili kolo do kufru, snažili se chvíli spát, abychom mohli před druhou ranní už zase vstát a přesunout se 200 km do Klatov. Táta řídil a skoro celou cestu mrholilo. Takže z občasného deště asi bude trvalý liják. V pět jsme na místě, prezentuji se, snídám a v 5:45 h skládáme kolo. Samozřejmě mrholí, fouká a je nechutná tma. Do tohoto počasí by psa nevyhnal! Montuji blatník na sedlovku, jenže to bude stejně jen malá ochrana proti všudypřítomné vodě. Na startu o půl sedmé (letos na Erbenově náměstí) je připraveno přes 200 odvážlivců, kteří zkusí objet dlouhou. Je 12 stupňů, takže jedu regulérně v dlouhých kalhotách i v dlouhoprstých rukavicích. Návleky na tretry moc nepomohly, jelikož během pár km promokly. No nic, výstřel a jedém! Jede se docela opatrně, takže žádný pád neregistruji. Držím se do padesátého fleku, páč jsem řekl tátovi, aby fotil v kopci na Velhartice, že zkusím jet vpředu. První brdky startovní pole natáhnou, ale průměr 30 km/h dokáží uviset i méně zdatní cyklisté. V Chlístově se už musí trošku přišlápnout a po nájezdu do Velhartičáku již někteří opouští balík a jedou si své tempo, jelikož je do cíle ještě sakra daleko! Já se naopak deru dopředu a držím si levou stranu, abych měl dobrou fotku :) Držím 39/21 a předjíždím, abych se dostal na úplné čelo balíku. Před námi jedou dva osamocení cyklisté, ale jejich nástup balík s klidem ignoruje. Jede se ještě relativně rozumně (15 km/h), a tak jsem pod vrcholem v první lajně a tatík mě fotí. Tak to byl poslední světlý okamžik dnešního dne. Ještě jsem se vzmohl na tuto větu, pak jsem to na hroizontu rozjel a jako první se spustil do rychlého sjezdu na morké vozovce. V šedesáti jsem měl už skoro smrt v očích, ale ostatní mě ještě s klidem předjížděli … Za chvíli už najíždíme do kopce na Čachrov, kde si už favorité kontrolují s klidem špici, zatímco my ostatní sotva hekáme, abychom si ještě užili té eufórie, že jsme v top 50 :) Kopec graduje a 39/24 je tak akorát. Stále jedu mezi prvními deseti, abych se měl kam propadat. Borci s klídkem hovoří a zdraví se mezi sebou. Já jsem rád, že nemám tepák, páč jinak bych tu už asi nebyl :) Prohlížím si Cannondala Libora Janouška (nakonec třetí absolutně) a doufám, že už bude brzy konec kopce. Chvilku jsem to zkusil rozjet na velkou, ale rychle jsem zjistil, že jaksi ještě nejsme na vrcholu a na podobné frajeřinky je sakra brzo! Takže pokorně shodit na malou placku a jet dál. Ve sjezdu se propadám a možná dobře, páč na mostku došlo při cca 40 km/h k pádu asi 4 cyklistů. Rychle se zvedají, my se úspěšně vyhýbáme a frčí se dál. Jsem na chvostu skupinky, což je při nájezdu na hlavní a natočení se do protivětru dost netaktické a mám co dělat, abych zalepil malou díru. Několik zatáček a pak jedna solidní točka doleva a pořád dolů až k Děpolticím. Pravní stojka už nekompromisně dělí peloton a já jsem na posledním místě, pak díra a už osamocení jedinci, kteří nerozdýchali těch 15%. Ve sjezdu mi skupina ujíždí a já to balím. Nemám už síly na to, abych je dotáh, kor na větru. Svištím k Nýrsku sám, odbočuji doleva a je přede mnou kopec na Hojsovku. Ztratil jsem plno sil, jedu na samotku a vůbec mě to nebaví. Ohlížím se za sebe a čekám, až mě sjede grupa, která se vytvořila ve sjezdu. Připojuji se do skupiny, která na rovném úseku rozjíždí solidní tempo, které se mi moc nechce akceptovat. Naopak v prudší pasáži se někteří šetří a skupina se tříští. Mám před sebou 3 borce, které za celé stoupání nedojedu. Dost mě to zdeptalo, ale tenhle kopec mi prostě nesedl. Trápil jsem se, často šel ze sedla a jen se modlil, ať už to skončí. U Hojsovy Stráže si odskočím a v tom mě dojedou zezadu borci, kteří již zase spolupracují, neb sklon je již mírný. Visím na posledním fleku, jen jednou odstřídám, jinak jím a snažím se nějak dát dohromady. Teplota je 8°C, mlha, že není vidět na 50 m, mží, no fuj! Mokrý sjezd ze sedla Špičáku do Železné Rudy je dost náročný a já opět ztrácím kontakt. Mám asi 200 m díru, kterou pak sjíždím s jedním chlápkem, co se přiřítil zezadu. Zvládli jsme to, ale opět ubylo moc sil. U odbočky čtu ceduli Srní 16 km. Kéž bych se aspoň tady svezl v háku ... Plán moc nevyšel, páč někteří aktivisté chtěli jet kolotoč a notně zrychlili. Já jsem párkrát vlezl na špici, čímž jsem se jen zbytečně utavil. Takticky jsem těchto asi 50 km jaksi nezvládl. Na prášilských kostkách mi neustále vyjížděl prázdný bidon z košíku směrem nahoru a já jej neustále zastrkoval, což jsem posléze sprostě komentoval. Ach jo, fakt se nic nevede! Teplota je stále okolo devíti stupňů, ani moc nefouká (mělo by do zad) a já cítím, že za chvíli odpadnu. To se bohužel naplnilo poté, co dva cyklisté zastavili s tím, že dáme pauzu k odskočení si. No a pak jsem samozřejmě nevystihl okamžik, kdy se rozjeli sjíždět grupu … Další taktické mínus způsobilo to, že jedu sám až do Srní. V tretrách mám bazén, začínám cítit úpon v levém koleni a celkově jsem nějaký zesláblý. Na bufetu si dám 2 plátky sekané a 2 rohlíky, nechám si dolít 1l ionťáku a čekám, až někdo přijede. Se sekanou v ruce v poklidu vyhlížím nějakou skupinku. Ta asi za 4 minuty přijíždí, ale skoro nikdo nestaví a já než dojím sekanou a navléknu si rukavice, tak jsou všici v čudu … Hm, tak to bylo opravdu dobrý – spadnul jsem o dalších asi 15 míst vlastní blbostí. Vydávám se tedy sjezdem k Čenkově pile. Dojíždím mě asi 3 cyklisté, kteří jdou přede mě a já si před odbočkou na Zhúří ještě stavím. Myslím si, že v 8 km stoupání sjedu dost lidí, ale to se jaksi nekonalo. Hned na úvod jsem za sebou nechal asi 3 cyklisty, pak jsem horko těžko sjížděl další jednotlivce, ale má rychlost byla ubohá a furt jsem šmrdlal 39/24 a jen pomalu se blížil vrcholu. Asi o minutu se mi nepodařilo sjet asi šestičlennou skupinku. Kdybych to na Srní tak nepodělal, tak jsem mohl jet aspoň s nimi. Takhle mě na rovině dojedou dva borci, kteří mi samozřejmě v klesání ujedou :) Je tu Kvilda, krátký kopeček a dlouhý sjezd na Borovou Ladu. Tenhle úsek je nový a já netuším, že pojedu sám asi 6 km sjezd. Ztratím samozřejmě strašně moc, páč ve sjezdech jsem dost špatný a nebaví mě zvyšovat rychlost usilovným šlapáním. Raději se napiju a nacpu do sebe nějaké ty cukry. Teprve těsně před odbočkou na Nové Hutě mě dojíždí chlápek na Treku v dresu Cykloservex. Toho jsem říznul ve stoupání na Zhúří, ale díky váze mě teď v klídku dojel :) Společně pokračujeme po úzké silničce do kopce. Oba to rveme ze sedla a rychlost je ubohá. Pak krátký sjezdík a znovu brdek do vsi Nové Hutě. Tady mému parťákovi ujíždím, abych si mohl dojít v klídku odskočit. Společně frčíme k Vimperku. Občas každý sám, jelikož si neumíme pořádně vyhovět, jenže já hold ve sjezdech nerad šlapu, když to jede samo … Prudká levá a solidní svist ke třetímu bufetu. Dojíždím tam s několika vteřinovým mankem, i když jsem ležel za řidítky. Dám si čaj a jelikož vidím i flašku rumu, tak si hned poroučím dolít trochu tuzemáku :) Teď už stejně žádné solidní umístění neurvu, tak proč si nedopřát. Prý máme manko asi 5 minut na nějakou grupu, takže se v poklidu rozjíždíme a po chvíli se před nás postaví další krpál v podobě Javorníku. Obloha se trochu protrhala a už je jen zataženo :) Silnice osychá, což mě těší. Bohužel mé tretry neuschnou ani do neděle. Na 39/21 či 39/24 zoufalou rychlostí okolo 13-15km/h se drápu na vrchol, kde je čipová kontrola. Ztrácím svého parťáka, kterému ta kila nyní evidentně škodila. Dokonce mě nedojel ani ve sjezdu. Silnice byla strašně hrbatá, zatáčky mokré a já jel jako s hnojem … Děs běs! Tenhle sjezd bych hodnotil jako nejhorší z těch delších. Nahoru se tu taky jezdilo blbě, ale dolů je to ještě větší průšvih. Trasy se spojily a já se přimotal do nějaké skupinky, které jsem ale ihned při nájezdu do stoupání do vsi Šimánov ujel. Někteří jedinci tlačili už první strmější úsek před vsí, v tom pravém Šimánovu se jejich procento ještě zvýšilo a ostatní lámali to nejlehčí co měli. Já nebyl výjimkou a na 39/27 jsem se šinul skvělou rychlostí devět km v hodině hore. Uf, je to za mnou, teď jen hodit velkou a svištět do Sušice. Jedu sám nebo někoho táhnu a to je dost deptající. Na občerstvovačce si v klídku zastavím, kolo opřu a jdu se nadlábnout. Střídám vše co tu mají – šátečky s tvarohem, rozinky, rohlík, … Sundám návleky na tretry, páč jsou beztak k ničemu a pokračuju dál. V kopci na Hartmanice předjíždím pár cyklistů, jeden třeba tlačí karbonového Authora :) Ze sedla to nějak dám a teď jen sebrat síly na ten prokletý Kochánov. Koleno bolí, síly nejsou, zase jedu po mokrém. To je teda cyklistika jen pro otrlé! Jsem rád alespoň za minutku svezení se v háku za někým z kratší trasy. Hned úvodní brdek v Petrovicích stojí za to. Na vrcholu si musím odskočit a vydávám se v protivětru vstříc asi 8 km kopci na Keply. Je to děsné, vůbec to nefrčí a já uvažuji o tom, zda to vůbec nějak vyjedu. Přichází první stojka a 39/27 to jistí. U statku zvednu zadek a předjedu ty, co tlačí. Pak trochu volněji, odpočinout si a pak velké finále. Docela mě naštvalo auto, které jelo proti, chvíli jsme tak jeli asi 3 km/h, abychom se na úzkou silničku nějak poskládali. Závěrečný úsek v lese je ve znamení jízdy „na stojáka“. Potěšilo mě, že jsem to dal a na vrcholu se ještě zeptal, jakou že mám ztrátu na čelo. Prý asi 1:15 h … No tak to je solidní propadák. Dojedu si na poslední bufet, dám si namazaný rohlík, rozinky a čaj s rumem :) Teď už o nic nejde, tak se radši „ožrat“, abych nevnímal to děsné počasí. Tachák hlásí asi 215 km a začíná sjezd k Velharticím, kde se chvíli háknu za kluka z krátké. V kopci mu frknu a dám pár zoufalců, kteří jedou asi deset. Kupodivu mě rum nějak nakopnul a rvu i rovnější úseky na větru, které teda fakt nemusím. Čeká mě hustej sjezd z Velhartic a pak jen lehké brdky u Chlístova a už se blížím k hlavní na Plánici. V tomto místě mě dojíždí nějaká skupinka, do které se zapojuji, ale brzy jim nějak dochází dech a nechce se jim střídat. Ve stoupání od hlavní jsem jim zase fnknul a oni mě sjížděli další asi 2 km. Zoufalci :) Chvíli někdo táhne, ale točíme se na špici tak ve třech a poslední 3 km nechce jet nikdo a taktizuje se. Fouká proti a každý si šetří síly na špurta :) Jdu tedy dopředu, rvu 53/17 třicítkou a oni za mnou naskládání jako při časovce družstev … Vjíždíme do Klatov, na tacháku se objeví číslice 250 a jak jsem čekal, tak se to přes mě valí. Ještě stihnu varovat, ať si v té zatáčce ještě nerozbijou hubu! Naštěstí se povedlo a už jen asi 100 m do cíle. Každý to rve jako by spurtoval o bednu, já jsem čtvrtý z této skupiny a přespurtovali mě samozřejmě i dva, co jeli dlouhou, takže celkově 43. flek. No co, blbostí jsem projel aspoň 20 míst, takže 2 už mě nerozhodí. Jsem rád, že jsem neslít. Táta mě vyfotí v cíli, jdeme rozložit totálně zašpiněné kolo a já se převlékám. Potřebuji se dát nějak dohromady. Dojdu si na guláš s chlebem, dám si limču a mrknu na výsledky. Vítězný čas 8:00 h, takže ztráta 1:17h. Mohlo to být citelně lepší, ale taky jsem se mohl vyválet, takže relativně spokojenost. Čekal jsem ale víc. Na Čachrově to ještě vypadalo hodně nadějně! Pokecám s Pečáky, kteří jeli krátkou a pak už jen čekáme na vyhlášení v kulturáku. Na 150tce skončil Jarda Holík na druhém fleku v kategorii nad 50 let. Hold mu to letos frčí. Vyhlášení je klasické, tzn mažoretky Bon Bon, předání pohárů a krátké video. Nakonec tradiční tombola o hodnotné ceny v podobě několika silničních rámů, dvou bajků a dlaších cen. Poblahopřeji Vendovi a Vláďovi, kteří zvládli 250km těsně před limitem, ale byli velice šťastní. I Blanka, jediná žena nad 50 let, úspěšně dokončila. Přijela promrzlá, ale alespoň získala tepák za první místo :) Mezi ženami si prvenství a v pořadí již desátou korunku odvezla z Klatov Hanka Ebertová. V kategorii mužů dojeli společně do cíle dva borci, kteří se utrhli už před Nýrskem. Třetí byl Libor Janoušek z Vokolku. O půl deváté startovala krátká (150km) a střední trasa (200km), celkem se na trasy letošního Krále postavilo cca 1100 silničářů! V deset odstartovala kategorie ELITE, kde bylo 41 borců, vítěz dal celou trasu v parádním čase 7,5 hodiny! Král letos opět potvrdil pověst nejmasovějšího a nejlépe organizovaného silničního maratonu. Má neopakovatelnou atmosféru, kterou letos ještě doplnilo neopakovatelné počasí … Tak zase za rok a snad již za sucha a bez větru. Ale datum 13. září 2008 dost děsí. Jan Herda