Aktuality

Když už jsme letos nakoukli pod pokličku disciplíny MTBO, nemohli jsme si rozhodně tuto dvoudení cyklomapovou akcičku nechat ujít. Sbalili jsme fidlátka, šlapací posunovadla s efektním přítlačným křídlem (rozuměj kola s mapníkem) jsme usadili na střechu našeho luxusního bouráku zvaného tryskáček (jako ta želva v tom kresleném filmu) a vyrazili na západ, směr Nové Město na Moravě. Pro velký úspěch z minulosti se „béáčko“ mělo jet na Vysočině již po druhé. Celé to navíc bylo okořeněné právě probíhajícím MS v MTBO v téže lokalitě.  Do místa dění jsme přifrčeli v pátek v cca 19:00 SELČ. Měli jsme rezervaci na stan v oddělení týmu CRAFT, které bylo překvapivě docela rozlehlé. Člověk by nevěřil, kolik lidí uživí nějaké spoďáry..:-) Úspěšně zvládáme prezenčku (jedem v mixech s číslem 316), fasujeme mapu a hurá sednout k pivu a čmárat fixou kolečka do mapy, tam, kde mají být kontroly. Ze začátku tomu moc nerozumím a sleduju, jak to dělají profíci. Nakonec taky robím červená kolečka zhruba o velikosti mexického dolaru (možná menší…) dle vzoru, který bezchybně vypracovala Zuzka. Dopijeme druhý škopík, odmítáme lukrativní nabídku sedmi dalších piv, když zvládnem okroužkovat mapu navíc a tradá na kutě.  V sobotu ráno se jde fandit. Před devátou startuje poslední dispiclína šampionátu – štafety družstev. Bylo to docela napínací a po infarktózním závěru naši borci urvali cenné stříbro. Ale to už se blíží naše hodina Há. Počasí se tváří všelijak, hlavně aby nechcalo při startu, to fakt nemáme rádi. Ve 14:30 nám časové znamení (kraf(t?)ský zvonec) oznamuje, že se máme vydat na trať a nejlépe se po čtyřech hodinách (což byl sobotní limit) zase vrátit s co největším počtem bodů.  Idea to nebyla špatná, jenom se nám moc nedařilo se jí držet. Obětujeme levé křídlo, necháváme se totiž zlákat vyhlídkou 50-bodových zisků v pravé, více kopcovité části mapy okolo Jimramova a Sněžného. Už první kontrola na Vlčím kameni (vzpomínka na posledního piclého vlka) naznačuje, že tady ty body nebudou zadarmo. Daří se nám vzít ještě asi tři padesátky a nějakou třicítku, ale čas se neúprosně krátí. Náš postup zřejmě měl nějaké mouchy, takže jsme i po strhujícím finiši přes půl Vysočiny dojeli do cíle o 7 minut později a přesto, že jsme najeli hafo kiláků, tak bodů bylo po skrovnu. Příště bysme asi měli objet víc lampiónků a míň turistických značek… Nedá se svítit, tady rozhodují zkušenosti a těch my máme jako šafránu.  Večer u piva a těstovin (konala se totiž Pasta párty, ale kvůli nějakým pochybným „celebritám“, kolem kterých se motalo stopadesát paparacijů, nabrala tato žranice aspoň hodinoou sekeru) se pochopitelně koná podrobný rozbor. Hledáme, kde „soudruzi z NDR“ udělali chybu a sondujeme postupy od těch, co ví jak. Chrnět jdeme jak zpráskaní psi. Nedělní ráno zahání myšlenky na nevydařenou sobotu, tentokrát to určitě bude lepší. Start máme pět minut po desáté, čeká nás delší, šestihodinová etapa. Mapujeme radši o něco dýl, dnešní fárplán budeme pro změnu směřovat na tu placatější stranu, kde to jistí nějaká ta padesátka. Středem mapy, kde na Devíti skalách sezobnem osumdesát bodíků, se přesunem vpravo pro další půlkila a druhou osumdesátku. Tentokrát to šlo jako po drátku. Počasí sice ze začátku trochu provokuje, je mlha, mží, ke všemu kosa jak z nosa. Proto jsem musel téměř zalapat po dechu, když nás po solidní silnici na Herálec předjíždí nadrcený „žiletkář“ v plavkách (zřejmě trijatlonec, nebo blázen, nebo obojí?). Hrnul to tak pětačtyřicet a ještě z něho kapala voda. Brrrrr… Naštěstí se během dne vyletnilo, a proto nám náramně přišel vhod vynikající bufík za padesát na Drátenické skále. Tak výborné koláčky jsem na nějaké cykloakci už dlouho nepapal a točený Radek Bírelů jenom zasyčel. Postup se nám opravdu povedl, nikde zbytečně neklesáme a kasírujem důležité body. Kde to jen jde, tak Zuzku tlačím do kopce a to nás ještě o chlup zrychluje. Sem tam se nám daří ve stoupání zkrouhnout i nějaký ten vyšťavený MM párek.  Nakonec jsme se trochu podcenili a cílovou pásku protínáme s luxusní rezervou téměř dvaceti minut, kterých jsme mohli ještě nějak bodově využít. Nedělní bodový příděl nás celkově „vyšvihl“ až do první půle startovního pole (o fous). Trochu jsme si zpravili pošramocenou reputaci u našich kamarádů a hlavně si domů odvezli kotel cenných  zkušeností a dojmů z perfektně připravené akce. Béáčko rozhodně nezklamalo naše očekávání. Michal Karlíkfoto: Miroslav Ryglwww.bikeadventure.cz