Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Mamut Tour - kvapík v Přerově

21.5.2008 13:54

Bude lejt? Jedna z důležitých otázek před Mamutem, kor když jsem loni v kroupách utopil tachák … V Kolíně proto ještě koupím zadní blatník a pak přesun rychlíkem. Ve dvě jsme už na místě, kde nás vyzvedne Vláďa s Vaškem. Večer se zatáhne, obloha zčerná a chvilku pěkně leje.

Bookmark and Share

 Až silnice trochu oschnou, tak se jedu s Blankou projet a zdá se, že můj závodní Fort už má opravdu nejlepší km za sebou. Věřím, že to zítra nějak přežije. Na ubytovnu mezitím dorazí borci z Vokolka. Koukám, že Klímič vyměnil stroj. Na Králi jsem je aspoň chvíli viděl, tady to nejspíš neklapne …


Ráno posnídám celozrnný rohlík a 15dkg vysočiny, což zapiju limčou z Plusu. Nemá cenu řešit nějaké zaručeně skvělé pokrmy, které nakopnou, když se budu trápit min 7hodin! Venku je azuro a teplo, takže není třeba ladit oblečení a krátký dres je jedinou správnou volbou. Zadní blatník nesundavám, třeba bude na dlouhé pršet (samozřejmě že se tak nestalo). 1bidon vyliju a dám do něj nářadí, mobila a duši. Podsedlovou brašničku nechám pro foťák.

Na startu cvaknu pár záběrů a stojím s Kolíkáčem na chvostu startovního pole, které čítá 300 lidiček. Je to silně netaktické, takže prokousání se dopředu mě stálo strašně moc sil a zatímco i Blanka v klidu odvisela čelo, tak já ji dojel na kaši až na Čekyňském kopci. Viděl jsem i jeden nehezký pád hned za podjezdem trati. Snad se nic vážného nestalo. Sjezd přes Čekyni jedu na posledním či předposledním fleku čelního balíku s tepem 160-180 úplně nadoraz a několikrát odpadám a znovu se do balíku zapojuji. Vím, že tahle taktika je úplně špatná, ale příště buď stát vepředu nebo si to nechat rovnou ujet!


Pár brdků se jede víceméně furt ze sedla na velké pily a pořád jedu s několikametrovou dírou úplně na konci asi 50ti členného balíku. Zezadu spurtujeme, abychom dosáhli aspoň částečného závětří a jsem rád za 160 tepů! Průměr 35 km/h jasně dokládá, že se jedou tak trošku „kule“. Do Slavkova najedu opět s dírou, kterou nesjíždím a teprve po 1km začínám předjíždět a stoupám do 650m n.m. Stačí 39/21, ale minimální rychlost 13 km/h byla velmi ubohá. Jenže po úvodní kaši se není čemu divit. Na vrcholu kopce nám hlásí 3 minuty zásek. Někdo navrhne točit ve sjezdu a sjet aspoň skupinu před námi, ale já na to kašlu a do Potštátu se držím jen v háku, ze kterého pak vystoupím, jelikož to děsně drncá a v šedesáti mi to vymlátí tělo! Nic, počkám na skupinu za mnou. Jedu 140 tepů sotva čtyřicítkou, zdlábnu Kaštany a vláček 55 km/h co se kolem mě přežene jaksi nezachytávám (dalších 10 míst v trapu)!


Za chvilku přirazí další skupinka, obsahující i ženskou! Samozřejmě jejich rychlost též neakceptuji, tedy spíš Fortík jaksi odmítá zrychlovat. Sjedu si je v kopci na Partutovice. Mrknu ženské na tepák a dole má 160, během chvíle přes 180! Na velkou placku dorazím i skupinku, co se přes mě přehnala za Potštátem. Další sjezd pod Odry má podobný scénář, jen s tím, že se obě grupy sjedou a já jsem vykázán na konec, že jim nestřídám a kazím jim tempo. Jó v klidu, beztak jsem smířen s tím, že mi asi zase ujedou … Kupodivu ne a do Oder najíždíme pohromadě. Už mi je dost vedro a z litrového bidonu mizí šťáva nějak moc rychle.


Kopec je super, rovnoměrný sklon a třetinu drtím ještě pilu s náskokem před ostatními, kteří za to vzali až na konci. Naštěstí moc nefouká, takže se háknu a doufám, že se vyvezu. Nepříliš kvalitní hrbatý asfalt mě odsouvá dozadu a v Jindřichově opouštím slibnou skupinu asi 20 ti borců. Jedu na samotku až k bufáči – tzn 25 km, ve kterých ztratím neskutečně moc. Za mnou nikdo, přede mnou nikdo … Rychlost rapidně klesá, hlavně sjezdy prostě na pohodu. Sním Margotku a vyhlížím občerstvovačku.


Průjezd stavbou mě taky zrovna nenadchl. Vlhko, písek a celkově prostě bordel… Zámek sedlovky opět nevydržel a sedlo se natočilo špičkou nahoru, takže na bufáči musím spravovat. Dám si kelímek Kofoly, do dresu narvu musli tyčinky a hurá dál. U Lipníka se vytvoří skupina obsahující mého známého Josefa Tahotného „zo Slovenska“, pak tu je Kavula z CKKV, dva z Cykloservexu a ještě jeden na Willieru a další chlápek s Meridou. Začneme spolupracovat a všichni odehneme na dlouhou, super! Do Kelče to je furt nahoru-dolů, ale skupina drží pohromadě a dokonce i jednoho sjedeme. Průměr je nad 31,5km/h! Už jen 90km!


Krátké rampy zvládám ze sedla na velkou a vždy lehce poodjedu. Šetřím smyk, takže přeci nebudu pořád shazovat … Pravý dual se občas zasekne, ale na malých pastorcích, takže ve sjezdu vždy naprázdno odřadím nahoru a pak 2x dolů a je to. Ovšem takovéto drobné nedostatky už prostě limitují, a kor když se jede „kaše“. V Rajnochovicích spravují silnici tím, že do děr stříkají 10% asfaltu a 90% šutýrků … Za 1km máme totálně obalené pláště jemným štěrkem. Na Tesák se aspoň schováme v lese, ale i tak mi je šílené horko. Před vrcholem jednoho na Scottu sjedem – jede s „kejmlem“. I poslední úsek vylámu ze sedla na 39/21 a na bufáči mám trochu víc času. Do dresu dám jídlo, vypiju kelímek Kofoly a hurá dolů! Po 5hodinách jízdy máme cca 151km. Krátký prudký úsek na Troják a pak už táhle dolů, kde točíme a já mám místy co dělat, abych uvisel.


Následuje 12% rampa, kterou nazývám schody do nebe. Na 39/21 se vykroutím nad řidítky na prvním fleku a čekám, kdy mě sjedou. Netrvá to dlouho a už svištíme s větrem do zad pod Hadovnu. Potřebuji se najíst, ale ionťáky z bufetů mi moc nesedí, takže jsem rád, že sním půlku rohlíku a kus sýra. Bojím se, aby mi nebylo „šoufl“. Poslední velké stoupání oddělí ze skupinky jednoho z Cykloservexu, Kavula prý zůstal někde na Trojáku. S potem tekoucím po ksichtu dám i tenhle krpál a už jen 40 km! Nabíráme světelnou rychlost 40 km/h a svištíme táhlým sjezdem. Fouká dobře, spíš do zad. Průměr se drží nad 30km/h, projíždíme i poslední bufet, ale pak mi jaksi dochází.


Je moc vedro a já sotva vlaju. I kopečky nezvládám a párkrát už mám díru. Vždy se kousnu a sjedu to, ale jsem úplně na dně. Potřeboval bych o 5 stupňů míň! Sedlo je znovu špičkou nahoru, ale chci to nějak přežít do cíle. Nešlape se úplně nejlépe, ale sám bych tu ztratil x minut. Letíme okreskami a já jen odpočítávám km do cíle. Pořadatelé to mají změřené přesně, takže přežít ještě 1300 m po kostkách a la Paris-Roubaix a pak v protivětru poskládaní jako při časovce družstev poslední 4 km do cíle.


Závěrečný špurt vypouštím a jsem poslední ze skupiny. Čas 7:01:25h, 51místo z 89, vítězové prolétli trať pod 6 hodin, takže proti loňsku jsem sice o 3 minuty lepčí, ale mnohem větší ztráta na čelo ... Tady v Přerově to jsou fakt „letecké“ dny. Člověk krutě pozná, že jet 30 km/h neznamená nic jiného, než být někde v zádu. Ona se ta amatérská silniční cyklistika jaksi pořád zrychluje a být stejně rychlý jako před 3 lety bohužel nestačí. Kor když přijede Krotký ze Sparty, Kestler a další. Zajištění trasy bylo kvalitní, regulovčíci na křižovatkách, dobře zásobené bufety, výběr ze dvou jídel v cíli, prostě spokojenost.

Vyhlášení probíhá postupně v prostoru cíle, gábl je tradičně ve škole. Tombola se losuje od 17hodin a je poznat, že bajkeři už jsou většinou někde na cestě domů. Rušno je možná tak ve stanu s pivem, ale jinak se spíš zničení cyklisté jen tak válejí po trávě. Vítr se zvedá, ale neleje, což je tady fakt výjimka. Lehce znechucen vedrem razím před půl šestou na nádr a frčím rychlíkem do Kolína.

Jan Herda

Diskusní fórum pro: "Mamut Tour - kvapík v Přerově"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |