Páteční večer vypadá ještě docela slibně, ale sobotní ráno sráží náladu hodně nízko – fičí přímo nechutně, každou chvíli bude pršet, je chladno, tma, prostě hnus. S tímto zjištěním závod tak nějak předčasně „odpískávám“.
Na klatovském náměstí se pomalu shromažďuje asi 400 odvážlivců na startu střední a dlohé trasy. Já mám vyjetou první vlnu, takže si v poklidu stoupnu do vyhrazeného koridoru a čekám na tradiční úvod.
Na hlavní to fičí, čelu se moc nechce jet, krátké brdky u Chlístova se už jedou vcelku svižně a za přejezdem začíná dělící stoupání k Velharticím. Nejde se pod 15 km/h - pole se lehce „proseje“. Začíná mrholit, viditelnost je stále horší a vrchol stoupání za Kunkovicemi se jede už v „psím“ počasí. Tady chytám díru, v následném sjezdu přes Čachrov jedu na větru sám a vůbec mě to nebaví. Pak se chytnu do trojičky, ale s jízdou ve skupině se dnes nějak nemůžu poprat.
Díky „čůrací pauze“ pelotonu se ještě zapojujeme do čelní skupiny někde pod Děpolticemi, ale to není na dlouho. „Stojka“ v obci se jede docela v klidu (11 km/h), pod Hojsovou Stráží je ještě dost času na kecání. Tempo se samozřejmě vystupňuje a já odpadám. Hojsovka pro mě není – tenhle kopec v lásce rozhodně nemám. Nahoře to přechází do lehce zvlněného úseku, kde opouštím vzniklou skupinku a „neháknu“ ani tu další. Tím je víceméně po nadějích. Jak rychle Král začal, tak pro mě v hlavě i skončil … Tachák hlásí asi 60 km, průměr sotva 30 km/h, takže do cíle to bude úprk a já si dám turistiku :-)
Opatrně sjedu do Železné Rudy, stále mrholí, je 7 až 8 stupňů a fouká z boku. Celé stoupání směr Gerlova huť jedu sám, mám zásek 1,5 minuty na skupinku, za mnou díra, kam dohlédnu. Před Skelnou mě dojede dvojice, ale rozhodně netoužím po gejzírech vody, které mi budou cákat do ksichtu od zadního kola toho přede mnou … Trošku spolupracujeme, ale po Prášilských kostkách si vyberu slabší chvilku a tak nějak vůbec nejedu, čímž mě předjedou 2 skupinky. Na silničářích je vidět, že takový „hnus“ zrovna nemusí a slyším hlášky – dáš to vůbec celý?
Před Srním stavím, protože mi vylezl čep ze šaltru, takže ho šutrem namlátím zpátky a doufám, že bude přehazka fungovat. Bufet je pěkně zásoben a pohledu na rum neodolám. Říkám, že teď už to je stejně jedno, a tak hezky čajíček s rumem, šáteček, klídeček :-) Překvapujeme mě Hanka Ebertová, která pro problémy s kolenem vzdala a teď funguje jako doprovod. Sice mi říká, ať jedu, že před náma moc lidí není, jenže u rumu je tak hezky, že trvá dlouho, než opět nasednu na kolo a opatrně sjedu k Čenkově pile. Silnice plná vody, v tretrách bazén, zima …
Ve stoupání na Zhúří pozdravím Josefa Tahotného z Bratislavy, dojedu známého z Jičínské ligy, takže kopec docela utíká. Kecáme o Benecku, Zlatém návrší, o Pečácích a po necelých 33 minutách jsme u nápisu prémie. Kámoš mi říká, ať ho vezmu do háku, a tak si ho vezu za sebou. Po pár km se otočím a zjistím, že si táhnu celý vláček :-) Vystoupím z prvního fleku, iniciativu převezme Jura z KC Brno a roztáčí své Cosmicy o 106. Pak ho to taky přestane bavit a dlouhý sjezd přes Borová Lada z půlky zase odtáhnu já (a to sjezdy fakt nemusím!). Aspoň mi necáká do huby :-) Musím si odskočit, opustím tedy skupinku a přes Nové Hutě jedu opět samotku – 1000 m n.m., 6°C, vítr, mlha, občas mrholení, co víc chtít :-) Na hlavní u Vimperka se zapojím do nově vzniklé trojičky a už se těším na třetí bufet, protože se chci pořádně najíst!
150 km – Vacov. Zdlábnu pár šátečků, poliju se ionťákem, páč ta slečna zapomněla bidon zavřít :-) V 7stupních fakt dobré … Hanka Ebertová povzbuzuje borce z Vinohradských šlapek, kteří právě dorazili, zatímco já vyhledávám flašku s tuzemákem, abych si dal další dávku :-) Tentokrát pěkně neředěný. S příjezdem Kolíkáče nálada stoupá, takže vyčkám, až se rozjedou a připojím se do jejich grupy. Hlásím, že od 60 km nezávodím a jen tak dojíždím.
Už po suché silnici stoupáme na Javorník, sotva 14 km/h, bída. Aspoň, že SV vítr lehce pomůže. Kapr má dost sil a většinou jede hned za mnou. Ve sjezdech to pere Kolíkáč, já ztrácím, takže do Rozsedel si dám zase sólíčko.
Bájný Šimánov dávám letos na 39/24 10-11km/h docela s přehledem, nahoře nahodím „velkou“, najím se a čekám, kdy mě „oranžisti“ sjedou. V Sušici opět hákuju skupinku a domlouváme se, že zastavíme v Dlouhé Vsi. Dám si čaj, tentokrát bez rumu, zdlábnu dobré tvarohové šátečky a vydáme se vstříc Hartmanicím. Tahle „rampa“ v obci je fakt hutná. Začalo svítit slunce, "oteplilo" se na 12°C, takže v kopci je pěkně horko. Získám náskok, mobilem vyfotím Kolíkáče s Kaprem, sundám vestu a pak jedu dlouho samotku, páč ve sjezdu je nemám šanci sjet .
Po krásném asfaltu začíná poslední větší kopec dne – Zámyšl. V Hlavňovicíh rychle skáknu na poslední bufet, kapsy narvu šátečky, nechám si dolít 1l ionťáku a zase předjíždím Kolíkáče. Kapr jen zahlásí, že si z nich snad dělám srandu :-) Na 39/24 vytrpím i krutý konec kopce, který zajisté pár lidí bude tlačit jako letos vynechaný Kochánov. Sám to rvu do cíle, čas vypadá těsně pod 9 hodin, takže dost bída. Ve sjezdu k Velharticím to pěkně fičí, bohužel ne do zad :-) Brdek nahoru zvládnu ve velkém stylu, stále předjíždím slabší borce z krátké trasy. Po úzkých silničkách spadnu do Běšin, kde si přečtu sympatickou ceduli Klatovy 10km! No vida, bude to „jen“ 240 km!
Zalehnu za řidítka, na bočáku dřu jak Bulhar 30-35km/h sám, za mnou visí jeden chlápek a já věřím, že už mě „orange“ nesjedou. Bohužel se tak nestalo, před Luby už dorazil vláček s Kolíkáčem … Evidentně má z toho radost, bastard :-) Zapojím se do jejich expresu a uháníme skrz Klatovy do cíle. Dokonce lehce zaspurtuji, dojedu hned za Kaprem na 65.místě. Proti loňsku sice o více jak 20 míst dolů, ale vzhledem k slabé motivaci a několika delším pauzám odpovídající výsledek. Celkový čas 8:39 h + nějaké drobné. V cíli pokecáme, zajdu na těstoviny, umyju sebe a lehce i kolo, které dostalo pěknej „kouř“. Šaltr naštěstí vydržel, bohužel ne už zadní ráfek, který hlásí prasklinku u kalíšku … Špalků taky ubylo asi jako za 2 měsíce …
Vyhlášení v KD Družba probíhá od 20 h a již osvědčený scénář se po léta nemění. Dozvídám se, že ráno odstartovalo na krátkou cca 750 cyklistů, takže i letos překročil počet účastníků tisícovku! Vítězem dlouhé se stal Sparťan Josef Soukup v čase 7:21hod, krátkou trasu ovládl Hlaváč za 4:13hod a na střední v čase 5:54 h okupoval první flek Šíbl. Co ke Králi dodat? Závod je to pěkný, silnice letos ušly, jen to počasí udělá z krásné šumavské vyjížďky hotové peklo, protože jet v mlze, mrholení, větru při teplotě kolem 6 stupňů ve výšce 1000 m n.m. prostě není zrovna ideální :-) Uvidíme co vymyslí Franta Šrait pro příští rok, kdy budou nové trasy, a to bez Šimánova!
Jan Herda
