Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Honza Vlasák exkluzivně pro Cykloserver.cz - Bicyklovačka v Albanii a okolí, 1. díl

15.12.2008 15:54

Konečně nastává předvánoční klid. Neuklízím, nepeču, ani po krámech nelítám. Ideální čas k nostalgickým vzpomínkám na léto. Teda, už jsem to nemohl vydržet, tak jsem na svůj oblíbený Balkán vyrazil hned na jaře. Nemám tolik času abych si mohl dát celou trasu z domova až do Albánie na kole(nesmyslný argument. Všichni máme času stejně. Žebříček priorit – to je oč tu běží. A já momentálně dávám přednost bajkovým závodům, takže když na vandr, tak maximálně na necelé tři týdny).

Bookmark and Share

Jsem domluvený s partou kamarádů, že mě tam svezou. Oni budou v Albanii lézt po horách. Chtějí zdolat Jezerku. Má skoro 2700m. Nikdo neví kudy nahoru. Podrobnější mapy nejsou k dispozici. Mají jen starou vojenskou speciálku s legendou v azbuce, snad ještě z dob, kdy Albania kamarádila se Sovětským svazem. (Ještě vyšší hora – Korab – 2765m - leží na hranici s Makedonií, ale ta se odkládá na příště.) Za odvoz se odměním tak, že jim pomůžu s prvními kroky po Albanii. Kde vyměnit peníze, jak se řekne dobrý den, děkuju, kolik to stojí, kde je cesta tam a tam...


A ve středu večer, den před odjezdem... už týden snáším výbavu na cestu na hromádku a nervuju se abych něco nezapomněl...mně volá Martin, že to vypadá špatně, že Petr je nemocnej, Karel má nemocnou ženu, takže se musí o ni starat, Pavel jede za 14 dní na cyklovandr do Švédska, a nechce se předtím vysilovat...asi se nejede. Asi určitě.
Safra safra, doufám, že ráno bude moudřejší večera.

 

x x x

 

Od rána žhavím telefon. Zaangažoval jsem místního tour-operátora, ať mně sežene místo v busu ňáké cestovky, která vozí rekreanty k Jadranu, pokud možno co nejdál na jih. Nesehnal nic. S kolem mě nesveze už vůbec nikdo. Vlakem by to obnášelo několikrát přestupovat a dohadovat se s průvodčím.


Bulharský autobus Praha – Sofia jezdí denně. Pražský dispečer se podíval, jak je zítra bus obsazen... a lámanou češtinou pravil, že jet možno. Na brněnské nádraží Zvonařka ten bus přijede v pravé poledne. Bilet bude u šoféra a jemu dám peníze. Balkánci jsou bezvadní. Předpisy nejsou pro ně dogma. Používají vlastní mozek a nehledají problémy tam kde nejsou.

Půl hodiny před dvanáctou už stojí na stanovišti 38 několik postav bulharského vzhledu, a další rozvážným krokem přicházejí. Je to docela napínavé, jestli se povede odjet. Bus s velkým nápisem group přijel s třičtvrtě hodinovým zpožděním. V radiu slýchávám jak to chodí na dálnici mezi Prahou a Brnem, takže jsu rád že přijel tak brzo. Obézní šofér dělá fóry, že velociped vzít nemožno. Čekal jsem to, ale nevyvedlo mě to z konceptu. Bus vypadá poloprázdně. Nepochybně se odjezd podaří. Šofér si mě zpracovává, abych byl měkký, až vysloví sumu peněz, kterou po mně bude chtít. Samože se nechal lehce přesvědčit a řekl si o 1200,-. Do města Niš v Srbii. Rychle nakládám kolo (batožinový prostor má rozlehlý tak, že ani nemusím pootočit řidítka) než si to rozmyslí a bez odmlouvání platím. Čekal jsem, že to bude horší. O jízdenku se nezajímám, abych ho neprovokoval.


Máme více jak hodinové zpoždění, ale v Budapešti jsme díky hladkému průjezdu přes státní hranice 45 minut před odjezdem v 18 hodin. Ten Šengen má něco do sebe. Zastávky robíme často. Problém s přeplněným měchýřem nevzniká. Každopádně se ohledně pití radši mírním.

Maďarsko je placka. Jen na severu, blízko Slovenska, jsou kopce. A u města Tatabaňa dokonce skály! Ale ty už máme dávno za sebou. Na hranicích Maďarsko / Srbských už je potřeba zastavit. Opouštíme Šengen. Ale moc jsme se nezdrželi. Počítám, že opačným směrem to bude horší.

Slunce červeně zapadá. Od jihozápadu se pomalu valí hradba mračen. Utěšuju se, že potmě je každý mrak černý. Bylo by hodně nepříjemný, vystupovat po půlnoci do deště. A Bělehrad pořád nikde. Bodejť, když jsme jej objeli a svižně spějeme k jihu, k Niši.

Prší – sviňa pes – ale jen chvilku a málo. Je to dobrý. Další hodinu nezaměstnávám hlavu ničím jiným, než starostmi, abych tu v busu nic nezapomněl. Nechal jsem se vysadit pár desítek kilometrů před Nišem – na exitu z dálnice. Nerad bych chválil dne před večerem, ale fakt to vypadá, že mám všechno. Bezva. Připravit kolo k jízdě zabere pár desítek minut. Vydávám se k městečku Paračin. Vzduch je teplý a nasáklý vlhkostí a přitom svěží po vydatném dešti. Jih je zkrátka jih.

Dvě hodiny po půlnoci – tady to teda kypí. Dancingy jsou v nejlepším. Randál jako ve válcovnách plechu, vůkol bloumají přiopilé postavy. Připadám si jako v Kusturicově filmu. Balkánský temperament se nezapře. Psy neslyším skoro vůbec. O to víc tu všude slídí koček. Mají období mrouskání, tak jsou pekelně aktivní.

Kudy kam nejlíp poradí taxikáři. Že mám jet pořád rovnoběžně s dálnicí. Safra, pořád ve městě, pořád pod veřejným osvětlením. Při nejbližší příležitosti zatáčím doprava, směrem k řece Moravě. Ještě kilák a půl pod světly, a s úlevou se nořím do tmy. Uhnul jsem z asfaltu a polňačkou mířím ke skupinám stromů mezi lány. Vida – altánek. Ale pro přespání je moc malý. Každopádně dodá klidu. Kdyby přišel liják...

Kozy se spokojeně pasou pod ochranou partyzána

 

Ustlal jsem si poblíž v brázdě – co nejvíc pod stromy, aby mě ráno neorosilo. Tma je nepříjemně hustá. Ani nevím v čem ležím, ale smetiště to nebude. Komár, který za chvilku přilétl, se dal snadno zahnat.

 

x x x

 

Rozednívá se kolem 4:30. Koukám, že spočívám v neobyčejně kulturním prostředí - ve středně vysoké vojtěšce. Spaní pod širákem má tu výhodu, že člověk vstává mnohem dřív, než když je ve stanu. Pomohli mně i komáři, kteří se po ránu začínají aktivizovat. A taky domorodci. Náklaďáček s korbou plnou zemědělců kolem mě provrčel už po páté. Je potřeba využít k práci ranní chládek. Pole jsou pečlivě obdělaná. Řádky kapusty jsou přikryté černým igelitem. Rostlinky razí z dírek v tom igelitu.


U toho minipřístřešku mají stůl a lavice, takže posnídám jako civilizovaný člověk - s nohama níž než zadek. Za chvilku se přikolébala tetka s motykou – pracovat na té kapustě. Pokecali jsme odkud a kam jedu, o počasí, cenách benzinu, kam spěje lidstvo... poprosil jsem o vodu. Válí se tu pár plných flašek od včerejška, tudíž něma problema. Jako premii jsem dostal butelku moc dobrýho soku z malin a jahod.

Mí noví srbští kamarádi

 

Před sedmou už jsem na cestě. Kolem se prostírá nížina – absolut rovina – totálně nudný kraj, snad zemědělců ráj – jak se zpívá v jednom trampském songu. Cesta na Kruševac je rovná jako podle pravítka, s nepříjemně hustým provozem. Asfalt je zatraceně hrbolatější než je zvykem u nás. Zrovna kvete divizna. Aleje ořešáků dávají bezva stín.

Řeku Moravu jsem uviděl až po 25 kilometrech, až když jsem ji přejížděl po mostě. Je trošku větší než Svratka v Bitýšce. Dávám se proti proudu Západní Moravy. Na oběd jsem sjel k řece a hned po pár metrech uviděl malého slepýše. Ještěrek nepočítaně. Přece jen tu ještě nemají přírodu tak zdevastovanou pokrokem a rozvojem, jak by se jeden domníval při pohledu na kupy odpadků kolem cesty.

Kruševac je docela velké město, tak i hromady odpadků kolem něj jsou větší než na venkově. Ptám se na cestu chlapíka před chalupou, a už je tu pozvání na cafe. To se hodí. Jsu už dost ujetej. Safra, zapomněl jsem doma časopis s barevným článkem o svých cestách, s jehož pomocí se dělám zajímavej. No nic, vydržíme i bez něj. Chlapík mluví trochu anglicky, takže řeč nevázne.

Tohle jsem urazil za ty dva dny


Všechny obchody-hospody jsou otevřené celou sobotu i neděli, stejně jako všude na Balkáně, a taky v Polsku. Strana a vláda se totiž zabývá důležitějšími věcmi než jsou lidská práva zaměstnanců.

Mířím stále k jihozápadu a blížím se ke kopcům, vysokým 1800 metrů. Cesta se zúžila a zklidnila. Dochází mně, že jsem zapomněl pořídit žvejkačky. Bez těch přežiju. A ...šmankote, nemám sůl! Ještěže jsem si na ni vzpomněl. Do piksličky od filmu mi každý rád dá. Budu ji potřebovat už zítra ráno do nudlí. Přejetá zvířata na cestě jsou hlavně kočky. 33° ve stínu. A to je teprve posledního května.

U města Kruševac

 

Dnes je to zatím po rovině. Cesta vede proti proudu potoka do lůna vysočiny. Kopce mě neminou. Za Alexandrovacem už musím nahoru chca nechca. Višně jsou už krásně červené, ale ještě hořké. Organismus má zřejmě deficit vitamínů, když mu chutnají. Vystoupal jsem do 620 metrů a zdeptán vedrem dávám dnes už druhý oběd. Kdybych nezměkl a popojel ještě kousek, mohl jsem spočinout u napajedla plného vody jako křišťál. Kdo to mohl tušit...
Sjíždím o 100 metrů níž do dědinky a na rozcestí se dávám doprava na Jošaničku Banju. Přímo nade mnou ční vysoký špičatý kopec se zříceninou hradu. Viděl jsem ho už z nížiny přes nižší bližší hřbety.

A znovu proti proudu. Tento kopec bude horší. Naštěstí je podél cesty napajedel jak naseto.
Fotím usedlosti roztroušené po kopcích. Na rozdíl od Beskyd či Javorníků jsou všechny obydlené. Obdělaná políčka se prostírají až skoro nahoru na horské hřbety. Pastviny, křoví... Lesa je málo.

Práce na poli

 

Vrch se zříceninou hradu je fakt dominanta. Mám jej za zády. Vyčnívá nad bližšími kopci.
Pozdě odpoledne jsem překonal průsmyk ve výšce 1100 metrů. Dnes už moc daleko nedojedu. V první dědině koupit za 50 dinárů pikslu piva na večer. Po celodenní výhni zatraceně bodne doplnit ionty, stopové prvky i vitamíny.

Celý den vezu kus starého salámu. A jako na potvoru, toulavého psa, o které nebývá nouze, jsem dnes ještě neviděl. Až tady, na návsi. Salám nezhltl naráz. Nese si ho do ústraní, aby ho v klidu vychutnal. Psíky tu mají pěkné. Vypadají jako můj Šar planinec Karin, až na barvu. Nejsou pepř a sůl, nýbrž hnědo-zrzaví. Na piksle píšou, že Jelen-pivo má 5% alkoholu. Kolik je to stupňů? Načisto se mi z něj motá hlava. Stmívá se o půl hodiny dřív než u nás ve střední Evropě. Jih se zkrátka nezapře.

 

x x x

 

V noci se příjemně ochladilo. Slyším muezína výt docela blízko. Tady za horama je Sandžak – oblast srbských muslimů. Výškoměr ukazuje 880 metrů stejně jako večer. Barometrický tlak je teda stabilní. Bezva.

Vysočina

 

Po sedmé hodině už jsou obchody / hospody otevřené a chlapi na zápraží nasávají první dnešní škopky. Babky se stádečkem koz na pastvinách a s pletením v rukou, načínají první dnešní řady. Minaret je teď v každé vsi. Po proudu to jede rychle, před devátou jsem v letovisku plném výletníků - Jošaničkej Banji. Nejnižší místo dnešní trasy je křižovatka s hlavní silnicí. 350 m n.m. Dávám se na jih, na Novi Pazar.

Říčka pod Novim Pazarem byla v r. 2005 v délce mnoha kilometrů úžasně zasviněná sviňstvem. Pestrobarevné cáry igelitových tašek a hader byly hustě rozvěšené po všech haluzích nad vodou. Asi tam nedávno tekla hodně velká voda. Na stromech ještě nebylo listí, tak byla ta prvomájová výzdoba pěkně vidět. Jenže my jsme tudy profrčeli vzduchotěsně uzavřeni v busu. Frustrace kvůli tomu, že se nedalo fotit, byla krutá (šťastnej člověk, pro kterýho je todle největší problém – pozn. spolucestujícího). Letos je řeka fádně čistá.

Na rinku v Novim Pazaru to kypí. Kolem obchůdků se vším možným se hemží lidi, psi, auta... Zastavím radši na klidnějším místě – na horním konci města. Lidí tu nejsou tak nahusto a jeden líp uhlídá kolo. V hospodě dávám cafe a řeč s chlapama. Na hranici s Kosovem je prej mnoho vojska. Zajišťují pořádek. Ale nikoho neomezují. Jezdí se sem tam, jak koho napadne. Směnil bych jeden dolar, abych měl na pivo na večer. Chlapi jsou opatrní. Co když je chcu ošulit. Ale nakonec jeden furiant mi za dolar dal 50 dinárů. (Cafe stojí taky pade.)
Vítr mám v zádech. Jede to samo. Ale to vedro. Musím aplikovat ponožky, abych nespálil nárty. Jiné boty než sandály nemám a opalovací krémy nevedu.

První dojem z Černé hory

 

Dlouho stoupám. Ze začátku neznatelně, pak se sklon zvětšil. Žár mě ničí. Konečně kousek stínu. Kdyby byl o kousek dál, mdloba by mě neminula. Pojím, popiju, porelaxuju... Za půl hodinky mě mdlo přejde a můžu pokračovat. Na vršek je ještě daleko. Dostal jsem se tam až před čtvrtou. Vrcholový tunel dlouhý 208 metrů si z cesty busem vůbec nepamatuju. Je v něm tma, ale mně se podařilo proniknout skrz něj, aniž bych vytahoval svítidla. Na druhé straně kopce je v údolí dědina a v ní rozcestí, kde se dám doprava, zase proti proudu. Z cesty autobusem před třemi lety si pamatuju, že to půjde hodně do kopce. Špatně. Stoupání je tam mírné. Cesta vede kaňonem a nejmíň osmi tunely. Nejdelší má 160 metrů – do kopce. Takže jsem nevydržel s nervama a lovím z ranců světla i reflexní vestu. Vozovka je plná čerstvého kamení, co sem napadalo shora. Vtáhl jsem hlavu mezi ramena a snažil se zrychlit. Moc se to nedařilo, přesto na mě nepřiletěl ani jeden šutr.

V pět hodin už pomalu přemýšlím o tom, že brzo zakempuju. Jako na zavolanou je tu ves s obchůdkem, kde mají – jak jinak – i pivo. Proti očekávání jsem toho moc nenastoupal, a teď dokonce jakobych jel z kopce. Vjíždím do další rokliny... tunel... policija... poflakují se tu čtyři toulaví psi. Jsem na hranici a tohle je srbská celnice. Přišla mnohem dřív než jsem čekal. Cesta výrazně klesá... další čtyři tunýlky... říčka teče mým směrem... no toto... vždyť jsem žádný předěl nepřejel. Na černohorskou celnici jsem natočil ještě pár kiláků. Tady je těch toulavých psů šest.

Potok teče proti mně. Mají v tom binec... Ale krajinu tu mají malebnou, takovou členitější. Jeden kopeček přes druhej, posázené chalupami, čtverečkované políčky. Asi bude honička najít vodorovný flek ke spočinutí na noc. Lesy jsou jen na nejstrmějších stráních. Dopadlo to dobře. Vydrápal jsem se kus strmě hore rozmočenou lesní cestou a objevil plácek tak akorát pro stan. Bicykl postojí i na šikmém, když je strom k opření.

Dnešní pivko značky LAŠKO má o 0,1% alkoholu míň než včerejší, ale palica se z něj motá stejně. Nebo že by to bylo vedrem a vyčerpáním?
 

Pokračování příště.

 

text a foto: Jan Vlasák

Diskusní fórum pro: "Honza Vlasák exkluzivně pro Cykloserver.cz - Bicyklovačka v Albanii a okolí, 1. díl"

Názor Autor Datum a čas
RE: Honza Vlasák exk... teta Běta 27. 2. 2009, 15:44
RE: Honza Vlasák exk... Honza 4. 1. 2009, 17:49
RE: Honza Vlasák exkluzivně pro Cykloserver.cz - Bicyklovačka v Albanii a okolí, 1. díl
zkusím teště raz ty odkazy : první je dobrodruh.sk, druhý : nakole.cz
RE: Honza Vlasák exk... Honza 4. 1. 2009, 17:46
RE: Honza Vlasák exk... teta Běta 27. 12. 2008, 08:41
RE: Honza Vlasák exk... Honza / Howgh 16. 12. 2008, 12:42
RE: Honza Vlasák exk... zbartos 16. 12. 2008, 09:12

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |