Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Italské Alpy - od subtropů po ledovce, dny 4 a 5

21.1.2009 12:44

Den 4.: Počasí si s námi hraje - Dnes jsme před sebou měli oblast "subtropických Alp" a věru subtropické bylo i počasí. Po noční bouři to ani ráno nevypadalo růžově, po nebi se honily mraky, bylo chladno. Raději jsem se tedy pořádně oblékla - na nohy tříčtvrťáky, pod dres ješte funkční triko. Ještě jsem se smála Milanovi, který se mazal opalovacím krémem, jaký je optimista. To jsem ještě netušila, jak mě počasí vyškolí.

Bookmark and Share

Z kempu jsme tradičně poslední vyrazili na Passo del Sommo (1343 m) - to byl jen cca 300 výškových metrů, takže úplná pohoda. I když nohy byly dost ztuhlé, to je zase pravda. Ze Somma nás čekal úžasnej dlouhej sjezd, sklesali jsme asi o 1100 metrů, dole v údolí to byla samá vinice a my krásně "zadarmo" dofrčeli do Folgarie. Tam začalo stoupání, které se mi zdálo úplně strašné. Počasí se úplně změnilo, začalo být příšerné vedro (Polar ukazoval 35 stupňů).


Po pár kilometrech ze mě leje jako z konve, a tak s Jirkou zastavujeme a odkládáme přebytečné oblečení, navíc se mažeme opalovacím krémem, který Jirka naštěstí vozil vždycky u sebe. Stoupání není až tak prudké, jen v jednom úseku má 10%, stejně se mi ale dobře nejede. Jsem vděčná Jirkovi, kterému nevadí, že jezdím pořád poslední a zůstává se mnou. Kdybych v těch krizových místech, která jsem v průběhu celého putování měla, jela ještě úplně sama, asi bych někde hupsla i s kolem ze srázu :-))


Dana nám většinou hned na začátku ujela (pokud zrovna i ona neměla krizový den - zajímavé je, že jsme se všichni v těch krizích docela pravidelně střídal, a pak nás čekala na vrcholu průsmyku. Ona vůbec jezdí takovým zajímavým stylem - ať má stoupání jakýkoliv sklon, jede pořád konstantní rychlostí, a ta je i relativně rychlá. Pod vrcholkem ji ale dost často dojde a pak tlačí. Ještě se mi nepodařilo jí vysvětlit, že tlačení k silniční cyklistice nepatří a že má raději jezdit trochu pomaleji. Snad to přijde. Další zajímavostí na jejím stylu jízdy je, že neumí jezdit rychle po rovině a neudrží se v háku. To sjezdy už zlepšila hodně.Stejně si ale všichni vzájemně dokážeme vyhovět a společné ježdění nás hodně baví.


Ale zpět na trasu - dojeli jsme do městečka Calliano, tam jsme museli překonat dálnici, abychom se dostali do Nomi a dále do Villa Lagarina. Tam nám začíná další stoupání na Passo Bordala (1267 m) - podle Jirky to byla jízda do Bordelu. Jirka je vůbec odborník v překřtívání různých názvů - dodnes máme srandu z francouzského města Les Prelles (nebo to byl možná název kempu, už nevím). Je jasné, že výslovnost zní "l prel", ale Jirka z toho udělal "les prales" a to už mu nikdo neodpáře.


Další takovou hlášku měl, když jsme v Itálii pozorovali mlhu nad lesy, to bylo k vidění dost často - špičky stromů se úplně ztrácely v bílé mlhovině. Jednou jsem na to poukazovala s tím, že se z těch lesů paří, no a Jirka z toho hned udělal, že se lesy páří. Od té doby máme pářící se lesy... :-) To jsem ale zase odbočila. I když popravdě, tady nemám moc co psát. Měla jsem krizi jako prase, všechno mi tam splývalo. Strašně mě bolely sedící partie, musela jsem pravidelně slézat. Ani nevím, jak jsem se dostala nahoru.


Na Bordale už čekala Dana, fakt obdivuju, jakou má trpělivost, byla schopná nahoře trčet půl hodiny, než jsem se dovalila. Společně jsme pak sjeli do vesnice Santa Barbara (1169 m) a tam si udělali takovou zkratku přes louku, abychom nesklesali moc výškových metrů. Zbyněk nás totiž strašil, že tam bude 23% stoupání, takže jsme z toho byli vyplašení. To se le naštěstí nekonalo, prý tu silnici od posledně přestavěli. I tak byl ale kopec prudký, k naší radosti ale i krátký. Nahoře jsme potkali dva Slováky na krásných kolech, až jsme si mysleli, že jsou to cizinci a Dana k nim hned pohrdlivě hodila hlášku, že ani nepozdraví. Když pak promluvili, raději jsme jeli pryč... :-) Vpravo nad námi se tyčilo Monte Stivo, cíl mnoha bikerů mířících do terénů v okolí Lago di Garda.


Nás čekal krásný a dlouhý sjezd úzkou silničkou až k Monte Velu. To je další bikerská modla a my jsme tam s Danou moc chtěly v květnu, když jsme byly na Gardě na bikách. Ale nezdařilo se, tak teď jsme si to vychutnaly alespoň na silničkách a bezpracně - dojeli jsme si k němu z kopce. Dlouhý sjezd pak pokračoval a začaly se odkrývat i krásné vyhlídky dolů směrem na Arco a Lago di Garda, bylo to super. V protisměru jsme potkávali dost cyklistů, litovala jsem je, opačně by se mi to už jet nechtělo.


Tady udělám další odbočku, tentokrát na téma silnice. Když srovnávám ty italské od francouzských, je to velký rozdíl. Ve Francii se silnice stavěly v mírném sklonu, většina stoupání tam má kolem průměrně kolem 4%, silnice jsou navíc i hodně široké. V Itálii zřejmě nebylo na stavební práce tolik peněz, většinu silnic totiž vede v šíleném skonu (průměrné stoupání 9% je zde zcela normální), navíc bývají silnice i hodně úzké (nechtěla bych tu jet autem a mít někoho v protisměru). Na druhou stranu se v posledních letech zřejmě snaží do dopravní infrastruktury investovat, neboť na spoustě míst je nádherný nový asfalt, kolikrát i tak čerstvý, že na něm ještě nejsou ani namalované pruhy.


Pokračujeme dále - sjeli jsme až do Arca, kterým jsme projeli (já hledala lékárnu, protože mě nečekaně přepadly ženské problémy), a protože se nám nechtělo klesat dolů do Rivy, kterou známe jako své boty, zkrátili jsme si cestu tím, že jsme pokračovali rovnou na Tenno. Ve Varone děláme pauzu a dáváme si zmrzlinu, protože je strašnej hic (z kamenných baráků a zdí vyzařuje děsivej žár), musíme se zchladit. Stoupání na Tenno už známe, jeli jsme ho v létě na biku, ale stejně je zdlouhavé. Modlím se, aby už byl konec a Jirka, který má dnes energie na rozdávání mi dokonce v kopci pomáhá tlačením. Kemp máme kousek od krásného jezera Lago di Tenno.

 

x x x


Den 5.: Přes tři kopce


Dnes nás čeká etapa z Lago di Tenno do Ossany, která má zahrnout tři kopečky a údolí Val di Sole.


První kopeček je opravdu jen kopeček, na Passo Ballino musíme asi jen 170 výškových metrů, to je úplná pohoda. Následuje dlouhatánský sjezd na Fiavo. Už je celkem teplo, ale nic strašného, mám na sobě letos poprvé (vlastně i poprvé v životě:-) dres bez rukávů, jede se dobře. Po sjezdu máme před seboi zc ela logicky opět stoupání, druhým kopečkem je Passo Durone (1039 m). Začátek není nic moc, jedeme po nekryté silnici na přímém slunci, už začalo docela pěkné vedro. Pak se ale vjíždí do lesa a to je fajn. Cesta tam pěkně to ubíhá, zastavujeme s Danou u studánky, která podle popisku vznikla už v 16. století. Kecáme a najednou jsme nahoře, tohle ani nebolelo :-) Průměrné stoupání bylo asi 6-7%.


A zase sjezdík, tentokrát super rychlý do města Zuclo. Tam potkáváme kameramana Láďu a fotíme sochu medvěda. Jelikož má takové vykulené oči, prohlašuji o něm, že má asi tuhou stolici, což u Ládi vyvolává salvu smíchu. V dobré náladě pak pokračujeme dál směr Tione. Ještě před vjezdem do města ale zastavuji, vidím na louce krásného malého poníka a chci ho vyfotit. Jak se k němu ale přiblížím, vystartuje po mě husa, které jsem si předtím ani nevšimla. Zkouším ji obejít, ale jde po mě, natahuje krk, syčí a poulí oči. Fakt z ní šel strach :-) Chvíli jsem ještě chodila kolem a zkoušela fotit, husa se cpala pořád mezi poníka a mě. Nakonec jsem to vzdala. Jirka nazval tuto scénku trefně "poník a jeho bodyguard".


Z Tione nás čeká opět stoupání až do Pinzola, ale je mírné - je to spíše rovina s takovými hupíky. Děláme pěknou blbost, že jedeme po hlavní silnici, ostatní prý najeli na pěknou cyklostezku a vyhli se tak provozu. To my to schytáváme hned z první ruky, tah na Madonu di Campiglio (1567 m) vypadá jako dopravní tepna kamiónů, nejede se tam zrovna příjemně. V Pinzolu proto z vyčerpání děláme pauzu u supermarketu, kupujeme bagety a sýry a na lavičce se cpeme. Nikomu se nechce se zvednout, víme, že nás čeká další kopec. 900 výškových metrů a deseti kilometrech.

 

Nakonec chtě-nechtě vyrážíme a pomalu se suneme vzhůru. Cestou nás chytá déšť, naštěstí jen mírný, ochlazuje se však na 19 stupňů. Madona je pěkné lyžařské středisko, plné luxusních hotelů a obchodů, všude v okolí jsou pak vidět sjezdovky a vleky. My ho jen projíždíme a pokračujeme ve stoupání, na Passo Campo Carlo Magno (1702) (má něco společného s Karlem Velikým?) je to ještě pěkný kousek. Nahoře nic zajímavého není, ani žádné výhledy, neb je vrchol schován v lese, takže se jen fotíme u cedule s nadmořskou výškou a hned sjíždíme dolů. Tady je silnice méně kvalitní, než bývá v Itálii zvykem, jsou tam dost rozbité úseky, je potřeba dávat pozor.


Dole máme všichni nějaký útlum, nohy vytuhly, dáváme si pauzu na lavičce na autobusové zastávce. Žádný autobus pro nás bohužel nepřijíždí, tak se opět rozjíždíme a snažíme se roztočit nohy na poslední úsek do kempu. Moc nám to ale nejde, těch posledních 11 km v houpavém terénu je pro všechny utrpení. Ve vesnici před kempem jdeme ještě na nákup, potřebujeme pečivo, sýry, nějaké jogurty, kupujeme i víno. Podél pěkné divoké řeky využívané pro rafting dojíždíme do kempu.


Večer pak sedíme asi v šesti lidech u vína a piva u místní hospůdky v kempu, po pár deckách vína usínám jako zabitá. Konečně jsem se pořádně vyspala! :-) Brzy ráno jsem ale v šoku, když asi ve čtyři hodiny musím vylézt ze stanu a odebrat se na onu místnost - venku je ještě tma a taky dost zima a já vidím Čáryfuka, jak sedí před stanem a na plynové bombě něco vaří! Ráno, když vstáváme my (cca asi v 6:30), už je oblíknutý v cyklistickém a chystá se na odjezd. Neuvěřitelný!

 

Pokračování příště...

 

Andrea Barešová 

Diskusní fórum pro: "Italské Alpy - od subtropů po ledovce, dny 4 a 5"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |