Pěkně po pořádku - celou zimu jsem se flákala a posledních 14 dní před závodem trávila s horkým čajem a kapkami proti kašli. Ani ve středu to nebylo nic moc, ale venku bylo tak krásně, tož tedy pojedu. Doma mi říkali, že jsem se zbláznila, já tvrdila, že pojedu na výlet, žádné závodění...
V Jedomělicích bylo od rána živo. V půl 11 byl start dlouhé. Rozjíždět se mi moc nechtělo a tak jsme šla fotit „dálkaře“. Po průjezdu statkem na ně čekalo překvapení – umělě vytvořený brod s kachničkami a nafukovací pannou (prý se jmenovala Valentýna:-). Většina závodníků byla dosti (nemile) překvapena... někdo přešel po pytlích, jiní proběhli s kolem na rameni, další zkoušeli projet, někdo se vykoupal.. a diváci se bavili...
V 11:30 zazněl i můj výstřel. Barevný hádek se za autem vydal na zaváděcí okruh po vesnici, poté auto odjelo a následoval ostrý start. Ještě chvilku jsme byla rozhodnutá závodit jako vždy, ale nějak to nešlo...:-( Nu, tak tedy ten slibovaný výlet... Po asi 8 kilometrech se trasa vrátila zpět do Jedomělic a čekal nás zmíněný brod. Já si vystála frontu a prošla po pytlích suchou nohou. Odtud lesní cestou stále do kopce, rovinka přes kořeny a pak sjezd zpět k Jedomělicům. I přes sucho v posledních dnech byly kameny v lese vlhké a pěkně klouzaly... a zase Jedomělice, přejezd valníku a hned za ním občerstvovačka s cedulí, že nám chybí ještě 8 kopců do cíle (po loňském závodě mě to už nepřekvapuje, ale přeci jen ten závod se jmenuje přes 2 kopce tak jakpak ještě 8??:-)
Už v tuhle chvíli jsem toho měla dost, no ale závod se přeci nevzdává. Při tlačení do kopce s názvem Úchyl jsem si říkala, že se může vzdát, jenže už jsem byla moc daleko. Tak jsem na střídačku tlačila, jela, odpočívala, fotila a všechno mě bolelo. Sjezd po asfaltu do obce Milý (jo, můj milý už mě asi neuvidí, někde tu bídně zhynu...:-) a druhá občerstvovačka. Napojila jsem se a pěkně najedla, není spěch... Dle cedulky už jen 2 kopce. Nu "jen" dva... Nebýt jednoho kolegy, který toho měl plné zuby jako já a celý zbytek trasy jsme prokecali, tak nevím jak bych dojela. Konečně cíl, opláchnout se, najíst se a honem domů (Drbovi ještě jednou děkuji za odvoz).
Přes to všechno den hodnotím pozitivně, závod pěkný, oproti loňsku mírná obměna trasy, většina v terénu, asfalt minimálně. Pořadatelé, značení, občerstvovačky bez problémů (snad jen někde trošku prosekat cestu, křoví a šípky rostou rychle...) Pro mě motivace do dalšího tréniku a taky možnost popovídat si s lidmi které jsem celou zimu neviděla.
Výsledky najdete TADY >>, další informace o závodu TADY >>
Jitka Slabá
