Každopádně to bude podnik na úrovni. Pořadatelé Bohuš Bábor s Lukášem Mrázem mají za sebou La Rutu de los Conquistadores v Costarice, alpský IRON bike, v roce 08, a předloni Crocodile Trophy... a to nemluvím o „setkání přátel a příznivců MTB – 500 km v sedle“ co pořádají v Jeseníkách.
Budeme jezdit od šesti do šesti. Po zimě jsu na to závodění tak natěšený, že uvažuju o tom, dostavit se na start skutečně už v těch 6 hodin. Jenže nastal zádrhel. Týden předtím posunuli čas o jednu hodinu dopředu. Uznejte, že tohle je objektivní důvod k odložení startu. Před několika dny přestalo pršet a výrazně se oteplilo. Bláto se nepředpokládá. V ono sobotní ráno byla hustá mlha a teplota jen těsně nad nulou.
Zatvrdil jsem se a vstal o hodinu dřív. Na trať jsem tak vyrazil již v 7:42. Okruh vede krajem lesa do vedlejší dědiny Lelekovice, tam ostře doleva. Následuje asfaltové stoupání k lapači lelků. Převýšení 200 metrů. Předjíždím několik jezdců, kteří evidentně mají již cosi za sebou. Vyhlíží jakoby jezdili už od šesté. Nevšední zážitek musím řádně vychutnat. Kdoví kdy se mi zase poštěstí někoho předjet. Od lapače lelků pokračujeme stále k severu mírně s kopce ještě kus asfaltem... pozvolna se stáčíme k jihu... opouštíme asfalt. Nastává rychlý technický sjezd lesní cestou rozoranou od dřevorubců. Po ránu je bláto hodně slizké. Nedaří se držet optimální stopu. Párkrát mě do vyneslo do koleje s nejhlubším bahnem, ale nikdy to neskončilo hůř než položením bicyklu na bok. Na závěr přišla kaluž bezedná. Objet zleva, takže ani nevím jak byla ve skutečnosti hluboká, což mě netrápí.
Decentní stoupání přes pár kořenů a zbytků haluzí, a pak už jen sjet ke stolku časoměřičů / počítačů kol a občerstvovně. Zastavil jsem při každém průjezdu. Slupnout kus banánu, perníčku, chleba se sádlem, popít čajík, poklábosit o počasí. Bezva se to vybralo. Brzo se svlíkám do šortek a trika. Celý okruh, kromě průjezdu dědinou, je v lese. Normálně si trať absolutně nezapamatuju, ale tuhle dovedu popsat metr po metru. Projel jsem ji 15x. Při každém kole mně připadá zábavnější.
Po obědě dávám delší pauzu. Byla jen tahle jedna. Kolečka utěšeně přibývají. Ztěžejní kopec mně připadá čím dál kratší. Zvláštní to úkaz. Většinou to bývá naopak. Už vím přesně co mě čeká za každou zatáčkou, jak daleko to mám k lapáku. Slizský sjezd je sušší a sušší, rychlejší a rychlejší. Jede mně to fajn a lituju, že jsem se nevybičoval vstát ráno dřív.
17:45 – tak ještě jedno. Končím v půl sedmé. V souladu s pravidly. Ten start o hodinu a třičtvrtě později mně nakonec pomohl k lepšímu umístění – před dvěma spoluzávodníky, kteří ujeli stejnou vzdálenost, ale v delším čase. Za zmínku stojí výkon děcek. Vítěz urazil skoro 50 km při převýšení 1200 metrů. No, trvalo mu to 11 a půl hodiny.
Byla to moc příjemně prožitá sobota. Láká mě těch 500 km v sedle, ale vypadá to, že budu jinde. Všechno se stihnout nedá. Příště. Výsledky jsou na webu pořadatelů >>
Jan Vlasák, foto: Honza Šperl a autor
