Ohlušující hřmot probudí spící les. Kulovnice se mírně zvedá střelci v rukou, ptáci splašeně opouštějí úkryty v korunách stromů a hlasitým křikem dávají najevo svou nelibost k narušiteli podvečerního ticha. Kanec odskočí od borovice a snaží se zmizet v hustém mlází, které je asi 20 metrů vzdálené. Ale každý jeho skok je menší, síla ho pomalu opouští. Ještě než stihne zmizet v mlází, ozve se druhá rána, která s kancem smýkne. Jeho tělo naráží do kmene stromu a padá do trávy. Ještě se naposled pokouší zvednout…. Ne, nebojte! Výprava na kance v podání Černých koní má úplně jiný charakter…
- Ranní rozhodování
Sobotní ráno je studené a šedé. Souvislý mrak schoval slunce a občasný déšť dává tušit, že během dne se už počasí nezmění. Stan Černých koní jsme postavili v centru návsi, testovací kola Specialized a Marin jsou připraveny ve stojanech a jako koně v ohradě čekají na své jezdce. Z restaurace U lípy se již šíří vůně vařící polévky. Centrum vesnice i přilehlé uličky se plní auty. Pošmourné počasí se naštěstí vůbec neodráží na náladě výpravy, sedíme v hospůdce a zahříváme se horkou polévkou. A je rozhodnuto, výprava bude! Desátá hodina se kvapem blíží, a tak přípravy vrcholí. Každý si ještě naposled zkontroluje své kolo, upevní pamětní číslo a řadí se k ostatním. Mé obavy, že za deště nikdo nepřijede, se naštěstí nepotvrdily. Krátce po desáté hodině přijíždí i patron Černých koní, herec Pavel Nový, aby svou přítomností podpořil tuto akci. Cílem je přilákat fajn lidi, bez ohledu na to, zda někdo má nějaký handicap. Zde jsme si všichni rovni.
- Já chci taky medaili!
Opět začíná pršet, v duchu pěkně zanadávám, zrovna teď, když se má vyrazit. Z tváří přítomných se dá vyčíst odhodlání, nikdo to nechce předem vzdát, tak zavelím: Do sedel!
Výprava vyráží směr Kersko. Ještě vytočím na svém telefonu restauraci Hájenka a oznamuji: Tak nás nakonec je 30, prosím rezervaci na 13. hodinu.
V čele výpravy jede Mirek Pitra, Honza Tománek a Zdeněk Kirch, všichni na handbike, následovaní početnou skupinou cyklistů. Uprostřed toho všeho se pohybuje i psí spřežení na ruby. To Adélka nedokázala doma zanechat své mazlíčky, tak si za kolo přimontovala boudu na kolečkách, a vzala pejsky také na kance. Celý peloton uzavírají modré majáky hasičského vozu.
Naše výprava budí v projíždějících vesnicích pěkné pozdvižení, není člověka, který by se za námi minimálně neohlédl. Pár lidí nás i povzbuzuje a zdraví. Na velkých křižovatkách zastavujeme provoz, abychom všichni hladce a bez úhony dojeli až do Hájenky v Kersku. Ve 13:05 přijíždíme do cíle výpravy, kde nás vítá Pavel Nový se slovy: Přátelé, kamarádi! My vám ty medaile přivezeme!
- Šípkovou! Se zelím!
Jako vždy, výprava se nedokáže dohodnout, tak se dělíme na dva tábory. Já, abych neurazil, si dávám od každého. Vyplavené endorfiny, pivo a dobrá krmě vytváří uvolněnou atmosféru. Každý si zde užívá chvilky pohody. Obsluha kolem nás poletuje k naprosté spokojenosti. Občas se od stolu ozve výzva na vrchního: Došlo mi jídlo!
Vše ale jednou musí skončit, a tak opět za doprovodu dešťových kapek vyrážíme zpět na základnu U lípy. Zpáteční cesta už utekla rychle, každého prověřil proslulý kozovazský kopec a silný protivítr. Na základnu se vracíme v plném počtu.
- Žabí sperma a kanec roku
Na závěr nás čekal ještě jeden úkol. Souboj na handbiku. Každý si vyzkoušel jízdu na handbiku, a zasoutěžil o titul Kanec roku, kterým se nakonec stává v ženské kategorii Petra Opočenská, a v mužích vítězí Tonda Bernhauer. Oba kanci již tradičně přebírají jako výhru tematický film Slavnosti sněženek.
Poté se opět naše početná skupina přesouvá do místní hospůdky. Zde se zahřejeme na těle i na duši, k tomu nám dopomáhej žabí sperma, tradiční nápoj našich výprav. S blížící se půlnocí se naše skupinka smrskává na minimum, až zůstáváme poslední tři. Letošní výprava se víc než vydařila.
- Úspěch výpravy
Přínos této akce není možná mnohým zjevný, setkal jsem se i s kritikou. Co prý to organizujeme za akci, navíc s přízviskem sportovní? Vždyť se jedná o žrádlo a chlast, a to ke sportu nepatří. Tato akce je společensko-sportovní událost, rozbíjí mantinely, které vybudovaly předsudky a neznalost. Setkávají se zde lidé zdraví s handicapovanými i aktivní sportovci s nesportující veřejností. Zde ale nemá výhodu nikdo, závodění je přísně zakázáno a rychlost se přizpůsobuje všem.
Ve čtvrtek 28.5.2009, dva dny před Výpravou na kance, Český rozhlas pouští do éteru hodinovou rozpravu s Pavlem Novým, Robertem Bakalářem a Tomášem Pouchem o Černých koních. Je to až neuvěřitelné, ale na základě tohoto vysílání se naše výprava rozrostla o dva nové členy.
Zdeněk Kirch je po úrazu v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde bude ještě 4 měsíce. Ale to mu nezabránilo v tom, aby nás kontaktoval. Slovo dalo slovo, a již v pátek večer, společně s Mirkem Pitrou zabírá otcovu ložnici v našem malém rodinném domku. Domluvili jsme se, že u nás přespí a ráno se aktivně zúčastní výpravy. Handbike, který bezplatně půjčujeme vozíčkářům, byl shodou okolností v tomto termínu nezadán. Nadšení, které ze Zdeňka vyzařovalo, bylo nakažlivé, a tak ještě v pátek večer na pivu přemlouvá pár místních, aby vzali kola a jeli s námi.
Pavel Tvrdík si v sobotu sedl k počítači, a řekl si, že se podívá, co jsou ti Černí koně zač. Rozhovor na rádiu ho oslovil, a to nejen proto, že nemá nohu. Na internetu zjišťuje, že za hodinu a půl začíná Výprava na kance. Z Kolína do Jiren to má 40 km, a tak rychle nakládá kolo do auta a už se řítí na Kance. Na návsi se seznamujeme, a posléze po výpravě si povídáme o případné další spolupráci.
Přátelé, je mi ctí Vám představit dva nové členy teamu Černí koně. Za handbike team Zdeněk Kirch, se kterým se budete setkávat na závodech ČP handbike v roce 2010, a za MTB team Pavel Tvrdík, který si již zkusí Jistebnický kancionál v rámci seriálu horských kol, Kolo pro život. Oběma budeme držet palce, a maximálně je podporovat při sportovních aktivitách.
Na samotný závěr chci ještě poděkovat všem, kteří nám pomohli s Výpravou na kance:
- Specialized
- Marin a Bikebros
- Sbor dobrovolných hasičů Nové Jirny
- Hostinec U lípy, Nové Jirny
- Handbikeři: Míra Pitra a Honza Tománek
- Ocelový letec Jirka Pinďák
A v neposlední řadě Pavel Nový, patron Černých koní
PS:
Děkuji všem za hojnou účast… Smekám před každým, pro koho byla 50km dlouhá trať výzvou… Neumím si představit, že bych to jel pouze za pomoci rukou…
Tomáš Pouch
