Celou noc se mi nepodařilo usnout. V 5 ráno už jsem stepoval u jídelny a smutně pokukoval po kávě. Před sedmou už jsem zahlédl taveňák :( salám :( rohlík a chlebík:( marmeládu a rajčátko :). Kurnik už to vypadá, že jdu snídat do samošky, když tu náhle... ovesná kaše s kakaem :))) labůžo. Sbalit a odnést věci, koupit tretry...
A už se jde na start, já stylově na ocas s jediným ryze ženským duem. Start a už se jede. Dojedu špic, abych Kenovi (kamarádovi z IronBike a doufám budoucímu vítězi) ukázal nebezpečné soupeře Šulciho a Frantu Žiláka. První asfalt stojka a už se to rýsuje. Já odpadávám ze špice a řadím se do třetí desítky. Trať nese jasné známky Vénovin - volovin (Vénu Hornycha, stavitele trati, nemusím jistě představovat), bahna a vody v podmáčených loukách. 68 km se zdá být z křesla domova a tepla papučí jako pohodová vyjížďka. Realitou je naopak rychlost okolo 12 km/h, mokrý zadek, pětikilové tretry a uni barva závodníků a'la vojenská hněď. Krásnými místy na nás Véna opravdu nešetří. Výhled na Broumovské skály a Stolové hory v Polsku, luxusní sjezdy bahnem nebo korytem potoka, jízda po dřevěných lávkách...Tak se mi to líbí.
Na první občerstvovačce beru meloun a nechám si vyčistit řetěz, abych byl následně po 100 metrech naveden do potoka po košík ve vodě? Vénovina! Poslední stanice s občerstvením je pouhých 12 km před cílem. Mám vůbec stavět? Co mě to vůbec napadá, jsem na dovolené! Stavím, dopřávám si Powerade a vyrážím na cestu. Ta mi nakonec zabere téměř 50 minut. Cíl se nachází v lázeňském městě Duszniki Zdrój a ubytování poskytne opět škola. Na večeři se jde do restaurace. Soudě dle nebajkerských zákazníků, zde uvařit umějí, ale moje rýže s mrkví a malým kouskem kuřecího mi notně připomíná dietu po mononukleóze.
Jindra Volný
