Start tentokrát nesmím podcenit. Brzy se vjede na těžký singl a není šance předjíždět a já chci ten sjezd na 15. km zkusit jet bez padavčat a chodců blokujících cestu. K dispozici mám stále jen střední talíř, ale stejně jedu podlahu a po výjezdu na kopec se ještě držím v desítce.
A už je tu vytoužený sjezd. Prostě šílenost. Nevěřícně koukám do propasti pod sebou, ve které se kamením vlní vykopaná stezička. Zařežu brzdy a smýkám se dolů, jak to jde. Chvílemi mám pocit, že přepadnu přes řidítka. Můj pocit se mění ve skutečnost ve chvíli, kdy se přede mnou objeví ležící soupeř, jenž se marně snaží vymotat z kola. Všemu dává korunu Vénův pekelný smích. Konečně jsem dole. Ruce skoro necítím, ale mám dobrý pocit, že jsem se dostal tak daleko.
Po občerstvení opět výjezd a mně se jede překvapivě lehce. Do dalšího sjezdu plného kamenů vjíždím velmi obezřetně, je to fakt o šaltr. Předjíždím pomaleji jedoucí borce a najednou koukám, že mám prázdný přední plášť. Sakra. Koukám smutně na rozbitou láhev a plášť plný střepů. Nahodím rezervu a chci jet dál, ale mám proříznutý i zadek. Shit. Ztrácím chuť jet, ale musím. Nedá se nic dělat. Náladu mi spraví až domácí prostředí Ádru. Dojíždím v poklidu do Teplic. Hodím spršku a jdu se regenerovat do místní cukrárny. V družném rozhovoru s obsluhou se dozvídám, že je tu výborná domácí sýrárna. Sedám znovu na kolo a po půl hodině se vracím nabalen domácí mléčnými výrobky paráda. A to mě ještě čekají večer špekáčky na klacku.
Poslední etapa do Kudowy je dle profilu dost lehká (55 km, 1700 m převýšení). Nicméně po průjezdu krásnými Adršpašsko-Teplickými skálami, asi v polovině závodu, se strhne neskutečná bouře. Nevidím vůbec nic. Z nebe se valí proudy vody a mění cesty v potoky. Prokousávám se metr po metru k cíli a nejednou ve sjezdu zjišťuji, že nemám zadní brzdu. Vyklepal jsem čep z páky. Se z toho…
Naštěstí přestává bouřit a dá se opět jet rychleji. Aby mi nebyla zima, jedu co to dá a po nějakém čase už poznávám kopce okolo cíle. Poslední výjezd na vysílač a po nekonečných schodech do města. Jenom s přední brzdou ještě dávám na frak několika jezdcům, kteří se rozhodli schody srabácky sejít.
A máme to za sebou. Hrdě natáhnu tričko Finisher a prchám do místních lázní. Naložím se do vířivky a klidně bych v ní zůstal nadosmrti. V 18 h začíná vyhlášení vítězů a poté závěrečná hostina, kterou jsme si všichni zasloužili.
Jménem všech závodníků děkuji všem pořadatelům, masérům, trasérům a jiným érům.
Jindra Volný
