Soběšická Mulda není zrovna moje gusto. Je to klasický cross country, tudíž závod má hodně málo kilometrů. Všichni se bičují s vyhlídkou, že v cíli se zřítí k zemi absolutně grogy. Ale já nedokážu vydat se sebe všechno během chvilky. Mulda je pro mě jeden třicetikilometrový sprint. Ale i tak hned za cílovou bránou strhaný ksicht vystřídá uvolněný úsměv. Měl bych na dalších deset kol, ale nic s tím nenadělám.
Jezdí se po pětikilometrovém okruhu hned za paneláky brněnského sídliště Lesná. Nezkušení měšťani hledí na účastníky delšího – 30 kilometrového závodu – s obdivem. Co by asi řekli na Drásala... Organizátoři v čele se Zdenkem Bartošem připravili cyklodrom se vší zodpovědností, jak je v kraji zvykem. Tlustý strom v záludné zatáčce, který jsem loni v prvním kole objel zleva rovnou do trní, místo zprava, je letos chráněn matrací. Je trochu mokro, což je lepší než loňská přeschlá stezka. Dnešní aprílové počasí – chvilku slunce, chvilku deštík a spíše chladno – vyhovuje. Stezka je stále čerstvě zavlažená. Klíčové místo tratě – strmý klikatý sjezd zvaný „Had“ je záležitost pevnosti nervů. Široké koryto, pravda nepříliš hladké, z kterého nevypadneš. Tak moc s kopca, že je to prakticky řízený volný pád. Zastavit nelze. Když se udržíš koly dolů, máš vyhráno. Na první pohled je Had, objektivně vzato, nejetelný (jak pro koho, že jo) ale když vidíte předjezdce, co závodí na tři kola, jak ho sjíždí bez zábran úplně všichni, zatvrdíte se, klapky na oči, abych neviděl tu hloubku, a jedu. A ono to jde.
Ale stav beztíže člověk pocítí jen v muldě, podle které se okruh jmenuje. Netrvá tak dlouho, aby se mně udělalo špatně od žaludku. Za zmínku stojí hrbolatý kamenitý kořeněný sjezd, a hned nahoru cestou místy zdevastovanou koňmi.
U strmé stojky – výjezdu z lesa na louku – stojí tlupa supů – psychotyranů. Povzbuzují s takovým nasazením, že tam málem vypustím duši, jak se snažím. V posledních ze šesti kol už prostě nemůžu a jdu tudy pěšky.
Po pár kolech už znáte na trati každý hrbol a jen vychutnáváte. A po šesti kolech už je zbytečné někam jezdit. Na trati jsem pobyl proti loňsku o tři minuty déle. Asi fakt stárnu. Vlastně vítěz Jan Jobánek taky zajel horší čas - o minutu a půl.
Neděle to byla vydařená po všech stránkách. Muldu doporučuju, ale než se za rok přihlásíte, koukněte na pravidla. Možná vám přijde divné, že ženy nejsou k třicítce vůbec připuštěny, stejně jako 29 palcová kola. Emotivně se o tom diskutovalo na bike-foru, tak možná dojde ke změnám. Více na webu závodu >>
Honza Vlasák
