Svým profilem a povrchem nenáročná trasa vede skrz CHKO Český Ráj kolem hradu Kosti (kde jedete na kost), zříceniny Trosek (zde si mnozí jako trosky už připadají), rybníka Vidlák (jak jsem se kochal, málem jsem v něm já vidlák skončil), zámku Hrubé Skály (tu se v kopci jede na hrubou a ve stoje), Příhraz, rybníka Žabakoru (zde vážně pozor, žáby!), skalního masivu Drábských Světniček, zříceniny hradu Valečova (zde pykám za své povalečství v zimních měsících) a kráteru Mužský (kráter jsem neviděl, ale jeden mi zbyl po závodě v mém cykloegu).
Pokud bych se snad chtěl pokoušet o seriózní výklad trati profíkovi: na start první brázdu, pak plnej knedlík než se utvoří rozumná špic. Jede se balík, sice rychle, ale rozumně. Doprava je dobře uzavřená a z trati se nedá uhnout. Občerstvovačka netřeba stavět. Jediné dva kopce pár kilásků před cílem určí vítěze. Celkem se to dá uletět za sucha okolo 90 min. (Bubílek, Bína, Bambula)
Popis stejné trati pro hobby jezdce: na start se nežeň, je tam stejně prvomájovej průvod jak za starejch časů. Sluníčko pálí, takže bacha na přehřátí na začátku. Pianko do prvního stoupání, lidi slézají a je to škola šikovnosti pomalé jízdy. Užívejte si krásných výhledů, malebných roubenek i ladovských rybníčků. Kopců, ni záludností terénu se báti netřeba, jen pozor na ostatní spolujezdce. Nezapomeňte zastavit u občerstvovací stanice. Kromě povinného doplnění ionťáku tu čeká i studená sekaná a ještě studenější pivko, sýry, koláčky, nezbytné banány a rozinky. Doplňte energii i kapsy, protože před námi čekají dva obtížné kopce a závěrečný sjezd po louce, jež nesmíte podcenit.
Každý rok jsem si sliboval, že přijedu o den dříve a zůstanu u rybníka, zachytat si, odpočinout od ruchu města a jako každý rok jsem přijel až v sobotu a navíc bez kraťáků a dresíku. Takže žádný stres a pěkně napohodu. Pouze dvě věci mi na tomto závodě kazí jinak perfektní dojem. S prvním, a tj. toaleta a absence sprch, nic neudělám já a bohužel ani pořadatel nic nezmůže, tudíž jsem si po závodě dal letos druhou outside koupel. Druhou věcí jest délka trati, která je sice pro většinu účastníků přitažlivá, ale já raději pomaleji a déle než rychle a krátce. Nicméně zde je pomoc jednoduchá… Stačí se jet projet před a po závodě dvacítečku na šoulačku a hned nám to hodí krásnou kulatou stovečku.
O kvalitě akce svědčí krom množství zúčastněných i to, že mnozí se vracejí právě jako já. Miluji ten kraj, tu vůni jarní přírody, pohled na holčinu s mikinou okolo pasu, která táhne balík odresovaných chlapů, i posezení u rybníka po závodě.
Každý rok nám předváděli hoši na freestylech triky po závodě, ale letos to bylo fakt Peklo. Hustější snad byli jen borci, kteří si závod práskli na koloběžkách v rámci přípravy na MČR. Pánové, přilba dolů. A za rok na místě činu se uvidíme, slibuji.
Jindra Volný
foto: Jaroslava Vnuková
