Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Jak se letos loudalo, část 2.

23.8.2010 10:35

Nebýt včerejší výměny brzdových destiček, večerního Michalova defektu a tohodle ulomení nosiče... nevím nevím, jestli bych si ještě užíval společnosti kamarádů. Stejně tohle tempo asi už dlouho nevydržím.

Bookmark and Share

Ve Svatoňovicích u kámošů Vlaďky a Jindry jsme se všichni potkali a parádně zrestaurovali těla. Michalové nosič nesehnali. Koupili batůžek v supr-marketu. Pokračujem na Úpici. Když už jsu tady, zkusím se stavit u kamarádky Aleny. Před lety zrušila drátěný telefon a od té doby na ni nemám kontakt. Vůbec nevím, jak se má... Naše cesta vede přímo kolem jejího domku, to je řízení osudu. Mám kliku. Je doma. Jen jsme si vyměnili maily a valím dál. Snažím se, co mně nožky stačí, ale kamarádi na kopci nečekají. Tak od teď pojedu sám, opuštěn. Hned na dalším rozcestí jsem špatně odbočil a ztratil půl hodiny. Honza Kopka s Ondřejem Bílkem a Jardou Semíkem zrovna dosáhli cíle...


Trefit na Liščí vrch taky nebylo jen tak. Kolem cest jsou jen jakési žlutě orámované značky, nikdo neví, kam vedou. Nahoře na návsi mě tetky vítají jako při Tour de France. Dnes tu prej projela už hromada závodníků. Fotěj se támhle u rozcestníku. Přinesly kýbl vody na opláchnutí a doplnily butelku. Jeden se prej v noci ukládal ke spaní támhle naproti. Měly strach a chtěly volat policajty. „Měly jste je zavolat, aby ho zabásli. Bylo by o soupeře míň.“


O pár desítek kiláků dále – za vsí Vítězná – hledám další cestu, když... no toto... přijíždí oba Michalové s Mirkem. Že dávali večeři v hospodě. Jiřka, že jim jaksi zmizela ještě před Liščím vrchem. Hmm. Vychutnáváme dlouhý rychlý sjezd k Labi – k malebné přehradě Les Království. Nad Bílou Třemešnou, ve stoupání na Zvičinu mně znovu ujeli, ale nahoře pokračujeme už zase spolu. Dramaticky se mračí, ale spadlo jen pár kapek. Jen nás to zdrželo. Jiřka mně vrtá v hlavě. Mirek získal její číslo od centrálního organizátora a volá jí. Jede s jedním, co byl ještě za náma (vida, tak nejsme poslední). Jsou zrovna na Zvičině, teda kousek za náma. Já jsem ji předjel, když dávala večerní pauzu na pikniku u mateřské školky kdesi v Záboří.


Kamarádi to dnes chtějí natáhnout – dojet co nejdál. Já jsem zastavil před půlnocí ve vsi Pecka. Najít za humny plácek vhodný ke složení hlavy se ukázalo jako docela problém. Všude šikmo, ploty, za nimi psi. Dole v dědině jsou ňáké hody nebo co. Line se odtud řev a hudba. Těžký je život loudala. Je zataženo, třeba nebude pršet. Kdybych nebyl takhle grogy, asi bych byl z té hrozby deště nervózní. Takhle jsem se rozložil na plácku se špalkem a zbytky dřeva mezi keři za jedním statkem a usnul jako to dřevo. Jsem na 325. kilometru. Do cíle tedy zbývá 220, do pondělka bych to měl stihnout.

  • Neděle 13.6.

Muzika a opilý zpěv otravovaly až do samého kuropění, a to já už vyjíždím. Po náměstí se ještě plouží pár opile blábolících mátoh. Jedu po silnici až do Nové Paky. Daří se vymotat městem na druhý konec a pokračovat k Máchovu kopci. Na okraji lesa míjím ležení dvou loudalů. Děvče už je na nohou. Je to Jiřka! Předjeli mě v noci. To je paráda! Teď už nás nic nerozdělí! Její parťák je Aleš. Jedu pomalu dál. Dohnali mě u hradu Kumburka. V sedm hodin na kopci Tábor jsme ve vrcholovém altánu přistihli tři chlapce. A oni jsou to Michalové s Mirkem! Včerejší prodloužení jízdy do pozdní noci bylo teda trochu kontraproduktivní. Nepochybně jsou rádi, že jsme je vzbudili a namáhavě rozlepují oči.


Všichni strašili Kozákovem, a přitom je to jen mírný asfaltovaný kopec. Nahoře dáváme vydatnější snídani. Dohnali nás Michalové s Mirkem. Rychle něco sezobli a vypili a valí dál. Už jsme je nespatřili. Sjezd do nížiny byl krkolomnější. Do Turnova jsme dospěli před polednem. Potraviny na rynku jsou otevřené, takže je hostina. Aleš překvapivě prohlašuje, že končí. Prostě už se mu nechce se namáhat. „bude tě to štvát, žes to zabalil jen tak z rozmaru“, říkáme mu. Nezviklala ho ani trojice v čele s Monikou a Vaškem, co se za chvilku přiřítila na náměstí. Kde se tady berou? Jakto že nejsou nejmíň sto kiláků před námi?! Jdou se konsolidovat do hospody. Předjeli a ujeli nám v hlubokém písku za hradem Kost. Zimního stadionu ve Slaném, kde je cíl, dosáhli v pondělí brzo ráno.


Po širokých, vcelku hladkých cestách bez větších výškových rozdílů to dobře odsejpá. Ocitli jsme se v zapadlém kraji. Vypadá to na problém s večerním doplněním břicha. Hospody vedou maximálně tatranky. O to lepší je výběr kořalek, ale ten teď neoceníme. Už jsme nedoufali a chystali se na železnou zásobu jedlého polystyrenu, kterou vezu od středy, když vtom se objevila oáza – ve vsi Ledce. Perfekt. Já dal knedlo, zelo, vepřo, Jiřka kusy masa přímo z rožně. Porce jsou tak objemné, že se do nás nevešly. Balíme zbytky pro chvíle hladu.
Valíme jako rychlíci. Prima.


Ve Vlkavě – na 445. kilometru už máme tmu jako v ranci. Jedeme absolutně placatým lesem absolutně rovně za nosem. Je to docela strašidelné. Připadám si jako ve filmu Záhada Blair Witch. Jiřko, moc mně neodjížděj, prosím tě... Konečně okraj lesa. Podjíždíme dálnici, v Dražicích se fotíme na mostě a spěcháme k Benátkám. Rád bych už někde spočinul. Les tu zatím vypadá neobyvatelně. Je zataženo. To bylo včera taky, a nepršelo. Načež začaly shora dopadat první velké kapky. Dofrasa, déšť houstne. Musíme zastavit a obalit se igelity. Bez zábran valíme úzkou stezkou podél Jizery, než jsme ve slabém světle baterek uviděli, že stezka je vymletá, sesutá, je div, že jsme ještě neskončili v řece. Hned jsme slezli a pokračujeme pěšky. Vypadá to na azyl v nejbližší autobusové čekárně. Snad se podaří něco najít než doopravdy navlhneme. Na kraji Benátek jsme se ocitli na plácku s velkým stanem, v jakém se odehrávají hostiny. Je tu i podium a další kiosky. Ten pocit štěstí nelze popsat slovy. Zůstaneme v tom velestanu na stolech.
Do cíle zbývá 80 km. Zítra to dáme, i kdyby padaly trakače.

  • Pondělí 14.6.

Pršelo až do rána a nezdá se, že by chtělo přestat. Probouzíme se před svítáním s pocitem velkého štěstí. Jsme zcela suší, v suchu, a prostoru ke sbalení svých pěti švestek máme, co hrdlo ráčí. Než vyjedem, musíme se co nejvíc najíst. V lijáku brzo navlhneme a v té zimě nemůžeme moc zastavovat. Kdo ví, za kolik hodin nám bude dopřáno doplnit břich.


Až v Mělníku přišlo vykoupení. Máme za sebou 40 kiláků bez zastávky. Je devět hodin a přestává pršet. V cukrárně na náměstí zrovna otvírají. Uvědomujeme si, že v zablácených neforemných úborech s igelitovými pytlíky na nohou nebudíme dobrý dojem, ale je nám to jedno. Cukrárnu si vychutnáme beze spěchu, ale příliš dlouho tu zaclánět nebudem. Za hodinu jsme znovu na cestě.


To je paráda, že už neprší. Tak to máme v podstatě za sebou, říkáme si se slavnostním pocitem po těle, jenže to zase tak jednoduché nebylo. Ještě jsme užili lesních rozbahněných stezek a trochu i pobloudili. Až ve Velvarech – 20 km před cílem - jsme definitivně vjeli na asfaltku. Do cílové listiny na vrátnici Zimního stadionu ve Slaném se zapisujeme v 15 hodin. Skončili jsme na 23/24. místě z 35 startujících. 11 lidí vzdalo. Zajímá nás, jak dojeli ostatní. Monika, Vašek Čepička a Jaromír Martínek, co nás předjeli včera po obědě, dojeli dnes brzo ráno. Bratři Michal s Mirkem na papíře nestojí. V noci ve studeném dešti, na nepřehledných lesních stezkách, kde za tmy těžko hledáš správnou cestu, to zabalili. Jejich spolujezdec Michal Tráva přijel 10 minut před Monikou a spol.

 

Co dodat? Parádní dobrodružství končí. Krásně to vystihl Teepeex: „Byl to neskutečnej zážitek. Doporučuju každýmu, kdo se chce něco o sobě (na sebe i o ostatních) dovědět a trochu si sám posunout veškeré hranice. Zkušenosti se jistě hodí na příští Loudačku oficiální i pár loudání soukromých. Kdo si jednou, jedinkrát zaloudá, už nikdy, nikdy nezapomene. Dík pořadatelům i spolupoutníkům za úžasnou akci a už si mě pište na příští ročník."

 

Celkové výsledky jsou tady >>

 

Honza Vlasák

Diskusní fórum pro: "Jak se letos loudalo, část 2."

Názor Autor Datum a čas
RE: Jak se letos lou... Milča 24. 8. 2010, 10:23
RE: Jak se letos lou... Honza V. 23. 8. 2010, 19:22

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |