Závod je v posledních letech kombinací triatlonu nebo jen samostatných disciplín. Ti největší borci, kteří absolvují všechny, se stávají nositeli titulu Železný býk Moravského krasu. Sešel se tu ten největší výkvět moravských borců. Od rána se areál u rybníka Olšovce hemžil osvalenými sportsmeny s číslem vepsaným na paži. V 10 hodin to vše začalo a horda triatlonistů zčeřila sinicově zelenou hladinu rybníka. Obdivně jsem je vyprovázel pohledem zapřisáhlého suchozemce. Když mi plavci zmizeli za první bójkou, odebral jsem se na prezentaci pro nějaké pěkné číslo k již zmíněným krásným pořadatelkám.
Tři hodiny do startu bikového závodu GT Zaskar ufrnkly jako voda. Najednou klábosíme s kamarádem hluboko ve startovním poli a málem bychom prokecali i samotný start. Zvednuvší se vlna biků nás na poslední chvíli vytrhla z hovoru a strhla sebou. Dočkali jsme se. Vrhám se po hlavě do víru závodu. Vždyť na úvodním silničním úseku do Kotvrdovic je třeba vymanit se z hustého hlavního pole, někam víc vpřed, do „bezprašné zóny“.
Dnes mi to jede obzvlášť uspokojivě, jen ojediněle se někdo nenechá předjet. Že by mi dal křídla ten nový energetický gel nejmenované značky? Každopádně jsem jasně cítil životní formu a nekonečný příliv energie. Po 12 km přichází sjezd do terénu a očekáváné výjezdy do hvozdů Moravského krasu. Vše jde přesně podle plánu: od startu průběžně zvyšovat tempo, tepovou frekvenci, otáčky, rychlost, koncentraci …a vše zakončit ve finiši triumfálním spurtem. Možná to není z tréninkového hlediska úplně optimální strategie. Není v ní místa na jakékoliv změny v načasování, ba ani na rezervy ve výpadku aktuální kondice. Vsadil jsem vše na jedinou kartu a vše zatím funguje.
Na 32. km došlo k neplánovanému zvratu. Po adrenalinózním sjezdu vyrážím nenasytně do dalšího stoupání a ejhle. Páčka řazení se nezúčastněně propadla, zařadit však nemohla, neb řadící lanko se neplánovaně urvalo. Což zpravidla hodně mění situaci. Natož mé ambiciózní plány na opovážlivé zvyšování rychlosti… Nejdříve mě přikryl stín splínu. Hned vzápětí mě však osvítil optimismus. Vždyť o čem by vlastně byla taková reportáž, kdyby se v ní nepřihodilo něco extraordinérního? Navíc podobné nepřízně osudu patří k životu. K životu sportovce zvláště. Vzpomeňme například na některé z mnoha. Kolega Lance Armstrong dokončil a vyhrál jeden ze svých závodů na úplně prázdném kole, prakticky jen po ráfku. Nebo ten známý sibiřský letec Meresjev, jenž překonal zimní tajgu jen tak, bez nohou. Nebo ta mladá triatlonistka, jenž dala do závodu vše, a když přiběhla přesednout na kolo, zjistila, že má úplně prázdno v duši…
Takové přetržené lanko šaltru výrazně mění jízdní vlastnosti a možnosti biku (to jsem dosud netušil). Přehazovačka se automaticky přemístí do pozice nejtěžšího převodu. To v praxi znamená, že každé následující stoupání nad 6% musíte odevzdaně sesednout a vytlačit. Budete muset zároveň pokorně pustit všechny ty rajdry, které jste pracně sjížděli. Propadnete se do pole, kde se jezdí na opravdu ledasjakých převodech, jenom ne na tom nejtěžším.
Další unikum jízdy bez šaltru je rovina. Tady se lze pohybovat jen stylem „raning“, což jak jistě víte, je ta směšná spinningová disciplína. Krom toho, že budete na rovině vypadat zatraceně komicky, budete mít krásně vyrýsovaná lýtka a hýždě. Jediné, kde se dá s těžkým převodem slušně pracovat, jsou sjezdy. Tam si můžete i přes nepřízeň osudu vychutnat vítr ve vlasech a předjet zpátky některé z uniknuvších bikerů.
Suma sumárum, letošní GT Zaskar byla moc zajímavá, záživná a ke konci i náročná a vypečená akce. Být trasa o něco delší jako za starých časů, bylo by to samozřejmě ještě zajímavější. S největší pravděpodobností bych však touhle dobou ještě tlačil do některého z finálních kopců. Vždyť GT Zaskar se nevzdává, děj se co děj. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem si bikový závod modifikoval jako duatlon, žádám tímto pořadatele o svolení na čestné právo užívat rovněž titul „Železný býk Moravského krasu“. Předem děkuji a těším se za rok na viděnou. Basu s náhradními díly už budu mít v baťůžku jistě sebou…
Biku zdar!
Ruda Růžička
P.S. Závody jsou krásná zážitková věc, kde si člověk může vychutnat jízdu na plný kule. Ale jak říká moje babička: “Hlavně jeď pomalu a opatrně, ať si něco neuděláš“. Ano přátelé, hlavně to zdraví! Tímto přeji kolegovi bikerovi (jenž do toho šel naplno, a přivodil si zlomeninu klíční kosti), brzké uzdravení, spoustu ve zdraví najetých kilometrů a trošku ostražitějšího anděla strážného.
