Houštecký cyklomaraton má své zvláštní kouzlo, kterému, zdá se, podléhá každým rokem více bajkerů. Takto početné startovní pole by mohl závidět i nejeden renomovaný seriál MTB maratonů. Nutno však předem podotknout, že pořadatelé zvládli vše na výbornou a množství závodníků nic neubralo na kouzlu létem provoněné polabské krajiny a atmosféře očekávání blížících se prázdnin. Navíc se mi letos díky zařazení krátké tratě podařilo přemluvit manželku k její premiérové účastí na závodech.
Z Prahy tedy vyrážíme ve dvou kolem osmé ráno. Dálnice je téměř prázdná, a tak kolem deváté parkujeme na rozlehlé louce na okraji Staré Boleslavi. Po rychlé prezentaci se jdeme převléknout a připravit kola. Start dlouhé tratě je v deset a přeci jen po tradičním zanedbání přípravy musím promáznout kola dvě. Na rozjetí tedy tentokrát skutečně mnoho času nezbývá. Před desátou jdu na start a pokorně se stavím na konec první vlny.
A je odstartováno! Povzbuzován manželkou, která startuje o půl hodiny později, se vydávám na sprint, dlouhý 80 kilometrů. První dva kilometry po startu se jede po široké silnici, takže se startovní pole vcelku bez problémů porovná. Kdo na to má, jde do předu. Jede se mi dobře a i když se přede mne dostávají chrti z druhé vlny, tak se mi daří i předjíždět. Po nájezdu na lesní cestu nás první hluboké louže přesvědčují, že ani tento závod se neobejde bez bláta. Jede se stále po široké lesní cestě a rychlost je přímo pekelná. Čelo závodu mám stále na dohled. Trochu se obávám, abych to nepřepálil, protože kolem čtyřicátého kilometru přeci jen přijdou nějaké kopečky. Ale to již projíždíme Nový Vestec a ve vláčku, tedy spíše v rychlíku frčíme směrem na Káraný. Projíždíme krásnými lužními lesy. Naštěstí je rychlost taková, že ani ten nejzdatnější komár nemá šanci se přisát. A že jich tu určitě je spousta.
Míjíme bez povšimnutí kapli Sv. Václava (mimochodem stojí za prohlídku) a krajina se mění jako mávnutím proutkem. Lužní les střídají borovice a písečné cesty. Míjíme vodárenské nádrže a valíme to směrem na Dvorce s průměrnou rychlostí kolem 28 kilometrů v hodině. Na občerstvovačce ve Staré Lysé nezastavuji a pouze si beru jonťák, který vzápětí vylévám do rukavice. Následující úsek po silnici se mírně zvedá a fouká nepříjemný protivítr. Snažím se někam schovat, ale moc to nepomáhá. Nájezd do terénu je tedy vysvobozením. Držím se zuby nehty skupiny, abych pak na silnici nejel ve větru sám. To se naštěstí podaří, takže další silniční úsek přes Kochánky až k dělení tratí na dlouhou a střední jedu ve vláčku.
Po odpojení střední tratě se lesní cesta zvedá a já i přes veškerou snahu mám před sebou najednou mezeru cca 100 metrů. Musím to stáhnout! Za mnou v dohledu nikdo. Přeci nepojedu polovinu závodu sám! Dřu, co to dá, ale vzdálenost se nezmenšuje. Po chvilce mě předjede borec v černém dresu. Věším se za něj. Prolétneme kolem druhé občerstvovačky v Mečeříži. Ve sjezdu po ošklivě rozbité cestě jdu dopředu a skupinu se nám podaří dojet. Nicméně ta se pozvolna drolí. Pár borců zepředu se trhlo a několik odpadlíků jsme nechali za sebou, borec v černém dresu se někam ztratil, takže na loukách kolem Kostelního Hlavna jedeme vlastně jen ve dvou.
Připojujeme se opět na střední trať a množství bajkerů rázem zahušťuje cestu. Při průjezdu třetí občerstvovačkou v Hlavenci se mi snaží soupeř ve spleti občerstvujících se jezdců cuknout, ale za chvíli jsem již opět za ním. Navíc nás dojel ještě další borec, takže jedeme ve třech. Dokonce to vypadá i na spolupráci. Je to pěkně kolo na kolo a střídáme. Jede se mi dobře, takže u vojenského prostoru nad Starou Boleslaví jdu dopředu a snažím se to trochu rozjet. Do cíle je tak šest kilometrů a zatím žádné křeče! Jedu již dost dlouho v čele a kolegům se již asi nechce střídat. No nevadí.
V písečném údolíčku před koupalištěm kličkuji mezi tlačícími jezdci. Po výjezdu z lesa mě však chytne křeč do stehna. No, a je to! „Tak hoši jeďte ... posílám oba soupeře před sebe. Sám se snažím se zatnutými zuby uviset. Křeč trochu polevuje, takže při jízdě po kamenité navigaci Labe se držím v kontaktu. Po přejezdu silnice je to do cíle již jen cca dva kilometry. Zkouším za to vzít a trhnout se. Má společnice - křeč v levém stehnu - však nesouhlasí a opět o sobě dává vědět způsobem, který nelze pominout. Poslední zatáčka a je tu cílová rovinka! Ze sedla jít nemůžu, ale i tak se pokusím ze sebe ještě něco vymáčknout. Jednoho soupeře ještě za povzbuzování manželky vezmu, ale na druhého již nestačím. Cílem tak projíždím v čase 3:16:55 jako 97. v celkovém pořadí. Podávám ruku svým soupeřům, děkuji za spolupráci a přemlouvám nohy k pohybu, abych mohl uvolnit cílový prostor.
Moje žena je již dávno v cíli. Svých 25 kilometrů zvládla za 1:11:05, což stačilo na 56. místo celkového pořadí. Oba dva jsme s předvedenými výkony spokojeni a při čekání na vyhlášení výsledků je o čem povídat.
V prostoru cíle je vše připraveno jak má být. Pro smytí bláta jsou připraveny sprchy, pro hladovce občerstvení a pro všechny k odpočinku dostatek lavic amfiteátru letního kina. Pohodová, takřka prázdninová atmosféra svádí k delšímu posezení, takže vyhlášení výsledků sledovalo téměř zaplněné hlediště, nadšeně tleskající všem hrdinům dnešního závodu. V našich očích jsou však největšími hrdiny hendikepovaní bajkeři, kteří v rámci Houšteckého cyklomaratonu jeli svůj závod Českého poháru hendikepovaných.
Závěrem lze pouze konstatovat, že Houštěcký cyklomarathon opět splnil mé očekávání a zařazením třetí, krátké tratě (dětské závody jsou samozřejmostí) se stal skutečně závodem pro celou rodinu. Další informace o závodě a výsledky naleznete na www.cyklomaraton.cz.
Sváťa Votruba
