Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Honza Vlasák - Jaké bylo letos Loudání, 3.

19.8.2011 13:47

Neděle - dnes to bude rychlá jízda. V Holešově jsme kolem šesté, v sedm dáváme v Kroměříži před samoškou vydatnou snídani. Jiřka se usadí na obrubník na slunci, já volím stín. Valíme po silnici s větrem v zádech. Hlásí se otlačený zadek. Dnes neobvykle hodně jedeme a málo tlačíme.

Bookmark and Share

Ale ty mraky – hrady všude po obloze, jsou odpudivé. Před Vyškovem už se olověný mrak před námi nedá ignorovat. Nevydrželi jsme s nervy a zastavili v čekárně ve vsi Topolany. V pravý čas. Liják je tu. Být v hospodě, dal by se ten nečas vydržet. Tady mě to fakt nebaví. Nezbývá než navléct na sebe ochranné prostředky a valit dál. Nechce se do sloty, ale není vyhnutí.


Ve Vyškově přišla první krize. Jiřka hledá červenou značku. Já bych volil směr na Dědice a nezdržoval se hledáním stezky pro turisty. Značku jsme našli. Otravně kličkuje po parku. Načež jsme si nevšimli rozcestí a zajeli do mokrého rozbahněného roští. Byla to jen malá předehra k těžkému tápání v další vsi Opatovice. Pořád poprchává. Nálada tomu odpovídá.
Hledání MTZ stálo za to. Každého, koho potkáme, se ptáme na modrou značku i na cestu k Oboře. Za půl hodiny už celé Opatovice ví, že dva výletníci bloudí po dědině. Kde je vůle, je i cesta, řekl věhlasný anglický horolezec Chris Bonington, a má pravdu. Cestu jsme v dědině našli, ale vyhráno teda nemáme. Další komplikované hledání ve vysoké mokré trávě nastalo nad vesnicí. Nechápeme, jak jsme nakonec pokračování cesty našli. Vypadalo to fakt hodně beznadějně. Od Vyškova jsme se zasekli, ale teď už to zase relativně sviští.


V Ruprechtově čeká hospoda a další až ve Sloupě. Za Žďárem, už po tmě, zas lehce bloudíme, ale zvládli jsme to s přehledem. Když chybí gpska, i kompas je dobrej. Tu noc jsme přes údolí řeky Svitavy vyjeli až nahoru na Malý Chlum. Je po půlnoci. Jsme grogy. Nemáme sílu ještě někam se posunout. Steleme si na první plošině rozhledny, na podlaze z válečků skoro decimetr tlustých. Je to taková zvětšená valcha na praní prádla. Jiřka má ozajstnou karimatku, já jen tenkou alu... Přesto hned upadám do mátožného spánku.
Dnes jsme dali 150 kiláků. Je to možný, že tolik? Každopádně máme ujeto o 100 km míň než loni touhle dobou.

  • Pondělí

Mám zablokovanej mobil“, hlásí Jiřka místo budíčku. „Klepnu na ok, a hlásí to špatnej pin.“ Puk samozřejmě nezná. Napadá mě klasický výrok, pronesený kterousi kočkou v tuhle hodinu: „po ránu bývají ptáci zblblí a dobře se chytají.“ Dřív, než jsem se stačil doopravdy probrat z nočního útlumu a leknout se, došlo k rozuzlení. Jiřka si popletla pořadí úkonů. Pin je potřeba zadat před OK.


Už pátou noc jsme spali kolem tří hodin. My to vlastně máme mnohem náročnější než čelo závodu, které dnes skončí. My pojedeme minimálně do středy. Prostě život nonstop, jak o něm zpívá kterejsi kretén, mám dojem, že Michal David… “já chci žít nonstop“, nebo tak nějak. Neví o čem básní! Blb!


Teda já už si dovedu představit, jak horolezce po několika bezesných nocích v 8000 metrech postihnou halucinace, že vegetují na sluncem zalité rozkvetlé louce, nebo tak něco…“ „Dyť jo. Milča podrobně popisuje, jak potkal babičku, ptal se jí na cestu, a vona ho kamsi poslala… a pak se probral do reálu..“ I tuto noc byla kosa jako bejk.


Rybízové plantáže před Lysicemi jsou zanedbané, zarostlé vysokou trávou a bejlím. Žel nejsme tu ve správný čas. Zralý ještě dlouho nebude. Malý zajíček hopká před námi po cestě. Nechce se mu do mokré houštiny. Po sedmé jsme v Lomnici. Po rynku se hustě hemží pracující, spěchající do roboty, študenti, kvačící do školy, důchodci vyrážející na obhlídku krámů, kde je levnějc. V místní lékárně působí kamarádka Maruška. Zkusíme ju navštívit. Ale prvně vydatně pojíst. Zapínám mozek na nejvyšší výkon a s pomocí domorodců a Jiřky identifikuju samošku pod tabulí COOP.


U Marušky se zbavím pár zbytečností – hlavně kastrolu a piksličky s cafem. Na vaření kafe na ohníčku by došlo, pokud bych osiřel, ale teď už je jisté, že to s Jiřkou dotáhnem až do středy.
Lékárníci nám můžou nabídnout jen toho takzvaného středoevropského „turka“, teda kafe jen spařit horkou vodou. „Takový pijou jen barbaři“, říkám, a vzápětí se fiktivně chytám za hlavu. Šišmarja... dyť já nebývám takhle netaktní a nediplomatickej... vedoucí lékárny – Maruščin šéf – se zatvářil dost nepřívětivě... už to nezachráním. Už abychom skončili a mohli doplnit spánkový deficit. Každopádně odpočinek bodnul. Nechce se hýbat... leč cesta je daleká. Ke Svratce to máme přes kopec. Borač je na 405. kilometru. V 9:43 vysíláme další smsku na centrálu závodu.


Jarda Semík tu byl předvčerejškem ve čtyři odpoledne a teď už je čtyři hodiny v cíli. Vašek Brož, bezkonkurenčně v čele, zabalil 30 kiláků před cílem kvůli střevní chřipce. Tož tomu se říká pech. Pepe to zabalil pro celkovou únavu materiálu, a hlavně sebe, před Vyškovem a Milča jede sám. Už nám ujel o 90 kilometrů.


Tady to důvěrně znám. Do Nedvědice dospějem bez probléma. Nepochybuju o tom, že cesta do Bystřice je ta, co vede kolem hradu Pernštejna. Pro sichr se ještě zeptáme na Věchnov. Tetka nás ujistila že je to ona. „Ale není tu modrá značka... po té bysme měli jet“. Té Jiřce se furt něco nelíbí... “dé už pokoj s těma značkama, porád...“


Populární tis před hradem jsme přehlédli. Jiřce to jede rychleji. Musím se snažit, aby mně doopravdy neujela. Co bych si bez ní počal. Ve vsi Býšovec už je jasné, že jsme si cestu prodloužili a vystoupali na nejvyšší kopec v okolí. Jiřka je na koňu. „sem ti říkala, že nejedem po modré.“No jo... teď s tím už nic nezrobíš... Ještěže je jak to zdůvodnit. Soustavný nedostatek spánku... hlava špatně funguje.


V tom nešťastným Věchnově jsme se fakt dostali na modrou. Bloudění kolem Bystřice tomu nasadilo korunu. Nebýt extrémně vyrovnaná osoba, začal bych být hysterickej (doprdele doprdele!!). Trefit do centra byl fakt nápor na psycho, ale zadařilo se. Doptali jsme se na bezva hospodu mezi paneláky a doplnili do břicha jouly, tekutiny a všechno.


Bez těch bouřkových mračen by to zřejmě nešlo. Doufali jsme, že se to vyprší, zatímco my budem v té krčmě, ale kdepak. Až teď začíná ta bouřka vypadat akutně. Dopadlo to dobře. Voda spadla asi jinde.


Jízda Vysočinou byla nejpříjemnější z celého Loudání. Jen to rašeliniště u Zuberského rybníka nemuselo být tak hluboký. Chce se po nás, abychom vynesli kolo na vrcholek Devíti skal. Todle nemůžou myslet vážně. Nemám tady ani kousek provazu. Večer nás zastihl ve Škrdlovicích blízko Velkého Dářka. V hospodě pro nás vyškrabali poslední zbytek polívky ze dna hrnce. Když není nic lepšího... a o půl kiláku dál před další hospodou trčí cedule VAŘÍME NONSTOP. Škoda, že jsme nedospěli až sem.


V Žižkově Poli opouštíme silnici. Podél potoka sjíždíme k Sázavě a podél ní k dalšímu check pointu. Stezka je místy jen stopa ve vysoké trávě. Trefit potmě není jen tak, ale v podstatě se daří. Takže dnes už druhý bod s smskou. Jsme borci. Déšť stále hrozí. Chce to střechu. Popojeli jsme ještě k Havl. Brodu a ustlali si na betoně autobusové čekárny. Po půlnoci ve všední den nás už nikdo otravovat nebude. Úplně jsem zapomněl, že moje klouby by měly tvrdé lože těžko snášet. Jsu úplně v pohodě a neotlačen. Občasný rachot kolemjedoucího kamionu příjemně ukolébává. Se špunty do uší se teda vláčím zbytečně.


Dnes jsme urazili 120 kiláků. Jsme fakt dobří. Jsme na 500. kilometru. Do cíle ve Slaném zbývá pouhých 213 kiláků. To bychom měli do středy stihnout. Do cíle dnes dospělo 10 lidí.


Pokračování příště...

 

Honza Vlasák

Diskusní fórum pro: "Honza Vlasák - Jaké bylo letos Loudání, 3."

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |