Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Kolotoč Kolapro se rozjel v Letech

3.5.2012 22:35

Transbrdy jsem jezdíval drahně let předtím, než byly zařazeny do seriálu České spořitelny (a dnes už i Kooperativy a Škodovky a mnoha dalších). Pak jsem ho jednou zažil v éře Kolapro a udělal si dlouhou přestávku, kterou jsem přerušil až letos. A nutno říci, že tentokráte jsem byl s účastí v této masovce kupodivu spokojen.

Bookmark and Share

  • Předstartovní atmoška

Bydlím nějakých 20 km od Letů, kde je léta start tohoto závodu. Potřebuji najet nějaké ty kilometry, takže cesta kolmo byla nasnadě. A udělal jsem dobře. Na registraci jsem dorazil v pohodě hodinku před startem a s úšklebkem jsem si několikráte vyslechl stesky na to, že „cesta z Prahy byla šílená“ – místo hodinového čekání v koloně někde u Baranďáku si mohli koloprobajkeři užít pohodovou projížku podél Vltavy a Berounky a byli by tam dříve, a navíc rozjetí. Takhle byli spíše nervóznější, ale díky startu až o poledni, start nakonec nikdo nezmeškal.


Cirkus na kolečkách, to je dnes mohutné zázemí Kolapro. Takový náklaďáko-karavanový vozový a stanový park hned tak někdo nemá. Bajkeři jsou zde rozmazlováni nadstandardními službami typu masáže, servis kol, sprchy či zábavy pro děti. Já na tu karavanu rozloženou na ploše dvou fotbalových hřišť u Berounky koukal vykuleně, ale účastníci seriálu to brali za normál. Je to asi návykové.


No dost okukování stanů, vystaveného zboží a sponzorských prezentací. Jdeme na start. Dlouhé trasy 55 km s převýšením 1100 m se účastnilo přes 800 závodníků a závodnic, kteří byli děleni do startovních vln po 200 kusech. Na mě vyzbyla třetí vlna, takže jsem se na sluníčku opékal někde vprostřed startovního pole. Vepředu něco povídali, představovali favority a my se celkem nudili. Pak nás náležitě vybudili k pozornosti, odpočítali posledních pár vteřin a šlo se na to.

  • Sprint a už stoupáme

Start se vydařil. Nikdo v mém okolí nespadnul, a to jsme vyrazili vcelku zhurta na hlavní silnici, přes most a prudce doleva. Krátká rovinka, podjezd trati a už stoupáme. A pěkně dlouho. Já raději nejedu naplno, a tak jdou přese mne davy jezdců. Až po třech kilometrech mě vybudí tryskomyšák Hau. Snažím se ho chytit do háku, ale nohy ani hlava jeho tempo neakceptují, takže mi cukne až na nějakých 200 metrů. To už se blížíme prvnímu vrcholu a já zažívám malý šok. Dojíždím handicapovaného borce, který ten brutální kopec dává o jedné noze! Sice ho dojíždím, ale ve stoje. Nahoře, když se to trochu narovná navíc zabírá víc a ujíždí mi. Předjíždím ho s velkým respektem až v následujícím sjezdu, kde jede přece jenom opatrněji.


Po prvním táhlém stoupání a prudkém sjezdu následuje stoupání k Černolickým skalám. Pro mě asi to nejtěžší, protože vedro vrcholí a kola se mi v měkčím terénu nějak nechtějí točit. Tak raději slézám a pěšky předcházím Haua. Radši se ani neotáčím, abych náhodou neviděl, že jednonohý borec to dává v sedle. Vytlačím to až k první vrchařské prémii na hřebeni. Tak to by byla změna oproti historii, dál už je trasa skoro standardní.

  • Frčíme po hřebeni

Přes předhůří Brd vede hřebenovka. Tam jsme rozjížděli klasické cyklovláčky a snažili se využívat závětří namakanějších tahounů. Docela se mi to dařilo, dalších 15 km uteklo jako voda a ještě jsem si postupně zapředjížděl. Následuje několik hodně náročných výjezdů po kořenech, kde se konečně projevují výhody mého fulla nad hardtailovými chrty. Jako jeden z mála, zvládám všechno v sedle a předjíždím tlačící a smekající se soupeře.


Na první občerstvovačce si beru jen banán, hrknu do sebe jeden kelímek iontu a dva kelímky vody na sebe pro zchlazení. To bylo potřeba, protože po pěkně ochlazujícím asfaltovém sjezdu se blížíme k nejdelšímu výjezdu. Dříve se jezdil po šutrovité cestě, ale mezitím si lesáci polepšili na pěknou asfaltku, takže výjezd nebyl až tak náročný. I tak bylo dost vysilující udržet jakés-takés tempo. Do některých se už dokonce zahryzávaly křeče. Já se raději jen hryznul a předjel slušnou řádku soupeřů. Následující lesní sjezdík už signalizoval polovinu, obrátku a návrat k Letům.

  • Náročná stoupání cestou zpátky

A přicházejí na řadu rovinatější rychlé průjezdy lesními štěrkovito-šutrovými cestami, sem tam proloženými hupíky a skoro až traily. A také výjezdy. A ty bylo čím dál těžší vyjíždět. Obzvláště ten před poslední občerstvovačkou byl nekonečný a na konci se parádně utáhnul. Takže jsem ho dal raději jen na kašpárka, a to byla cesta opět slušně vyasfaltovaná! Opět se tam ochlazuji vodou a zakousnu i nějaké to ovoce z bohaté kolopronabídky. Na téhle občerstvovačce se také sjela krátká a dlouhá trasa, takže dál už je třeba dávat ještě větší pozor. Borci z kratší totiž nejsou zrovna technicky ani fyzicky na výši – tedy alespoň ti, které jsem si mohl zblízka prohlédnout já.


Vychutnat jsem si je mohl v následujících rovinkách, rychlých sjezdech a samozřejmě v závěrečném stoupání. Když už je jezdec v koncích se silami, postaví mu na 51. km do cesty prudké stoupání s převýšením 100 m, vedoucí zase až k nějakým skálám ve výšce toho prvního velekopce. Zdolávám ho opět na kašpárka a kopec se táhne a táhne. Následující technický sjezd by byl za odměnu, jen kdyby se tam nepletli jezdci z krátké. No ale nakonec se mi je podařilo popředjíždět bez úhony. Jen jsem si musel často dost nahlas zjednat nějaký ten prostor.

  • Finiš a atmosféra v cíli

Ve sjezdu jsem předjel také snad pět soupeřů z dlouhé. Dole pod kopcem jsem nedobrzdil prudkou zatáčku doprava a musel se pár metrů vracet. Minimální náskok před předjetými jsem naštěstí udržel. V závěrečné, snad dvoukilometrové rovince podél trati a (po projetí myší dírou) podél řeky jsem se ale musel velmi snažit. Rychlost atakovala na polní hrbolaté cestě třicítku. Navíc už nebyly síly, ale naštěstí to stačilo.


Celé mé snažení pak stačilo na 257. absolutní místo (49. v kategorii) v čase 2:57:46. V tom vedru jsem byl vcelku spokojený, ikdyž vítězný Honza Škarnitzl to dal za 1:54:33 a i jeho sestra Jitka vyhrála v ženské kategorii za slušných 2:27:46. Nu což, já dělal, co jsem mohl, stejně jako oni, na víc jsem neměl – ostatně oni také ne :) Kompletní výsledky je možné prohlédnout zde.


V cíli panovala uvolněná nálada. Hlavně poté, co jsme se trochu opláchli, umyli kola a především si dali něco dobrého k jídlu a pití. Musím pochválit tradiční gulášek a výborně vychlazeného Birela. Ale i další tři nebo čtyři jídla vypadala dobře. Ještě lepší pak bylo klasické čepované pivko popíjené v chládku slunečníku. To už každá buňka děkovala. No a já musím závěrem poděkovat pořadatelům, kteří bravurně zvládli tenhle závod, kde se na třech trasách objevilo přes 1300 lidí a lidiček (dětiček).

 

Pavel Macháček

foto: autor, Miloš Lubas a Vít Pokorný

Diskusní fórum pro: "Kolotoč Kolapro se rozjel v Letech"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

Pro nejlevnější
cestovní pojištění online
Vám doporučujeme navštívit ePojisteni.cz.




Tipy pro Vás

Kolo pro život
 
Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
nic
 
nic2
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
SHOCart liga . seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Galaxy série 2013
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu FOR BIKES Praha - jarní festival cyklistiky Kolo pro život Česká Mountainbiková Asociace Cyklistické trasy na Slovensku Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty Pražské cyklojízdy Černí koně - paracycling team Sport Life, mezinárodní sportovní veletrh

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama



Anketa

Co si myslíte o účastnících Craft 1000 miles Adventure?










Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz