A jakže vlastně takové Mistrovství Evropy probíhá? Asi byste se divili, ale úplně stejně jako jiné závody, akorát je vše větší. Především větší starosti s přípravou, větší stres, větší marketing, větší počet pořadatelů, stánkařů, policistů, prostě všeho. Přípravy pořadatelů nadcházejícího ročníku začínají přesně v den, kdy aktuální skončí.
Letos se na „Malevilu“ v Heřmanicích nejelo pouze nedělní mistrovství evropy maratónů (o tom bylo napsáno mnohé), ale také MTBO a Malevil Handicap race v sobotu. A protože jsem si přečetl špatně propozice a dojel na závod už v sobotu, měl jsem možnost účastnit se obou. Jedné naštěstí jenom jako divák (ten handbike bych vážně nedal).
X-POWER Malevil Bike Orienteering je následovníkem slavnějšího Sixnumbers. Před startem dostanete mapu 1:50 000 s označenými kontrolami a je potřeba si naplánovat trasu do 3-hodinového limitu. Bodovou hodnotu kontrol se dozvíte až po startu, což může pěkně zamotat předem připravenou trasu. Postupovou trasu si samozřejmě volí každý sám s ohledem na svoji výkonnost nebo třeba taky s ohledem na to, jestli mu nebude vadit po závodě mytí kola :-)
Já jsem na prezentaci narazil na paní, která zrovna hledala náhradu za svého parťáka na MTBÓčko. Co bych to byl za gentlemana, kdybych jí nepomohl a nenabídl se, že pojedu tedy místo něj. Říkal jsem si, že se alespoň rozjedu před zítřejším hlavním závodem, ale už na startu bylo jasné, že paní asi pojede pěknou kudlu. Naštěstí jsem tentokrát měl na závod půjčenou raketu Scott Scale 30 ze Scottestcentra a během jízdy jsem si tedy k tomuto rozhodnutí mnohokrát gratuloval. Představa, že se trápím na svém freeridově upraveném Cube, se mi vůbec nelíbila. Už k první kontrole jsme to valili do kopce na plný plyn. Zadní stavba zamknutá tím novým twin-lockem se ani nehne a spojení karbon rám s karbon klikami tvoří neuvěřitelně silnou dvojku v přenosu síly. Chvíli jsem si sice zvykal na 29“ kola, ale když jsme se rozhodli si zkrátit cestu k jedné 10-bodové kontrole po žluté turistické podél potoka, kde všichni vedli a jenom já jsem se proplétal mezi skalkami a kořeny, tak už jsme si rozuměli velmi dobře.
S MTBO jsem dosud měl velmi málo zkušeností a s mapou už vůbec ne. Na mapníku se za jízdy mapa stává pro mě ještě více nepřehlednou. V mžiku se rozhodnout, jestli jet doleva nebo doprava, bylo často více o pocitu než o jistotě :-). Sázka na kombinaci „asi možná myslím doleva“ a „tady musíme tutově ještě kousek rovně a tam už to musí bejt“ se nakonec vyplatila a krom několika málo kontrol jsme našli i cíl, což bych osobně ohodnotil jako největší úspěch.
Další na pořadu závodů byl handbike. Na okruhu se proháněla spousta handbikerů neskutečnou rychlostí a někteří závodníci řezali zatáčky po dvou naprosto neuvěřitelným způsobem. Všem účastníkům patří klobouk dolů! Stejně tak i sdružení Černí koně , která se velkou měrou podílí na v podstatě všech MTB akcích handicapovaných.
V neděli účastníky čekalo vyvrcholení v podobě Mistrovství Evropy MTB. Na startu se sešla opravdu špička, ale české barvy nezůstaly doma a už od startu je bylo vidět na čele závodu. Tedy já samozřejmě neviděl nic než kopce, kopce, kopce a zase kopce. Kdysi jsem na téhle stovce dojel osmý celkově, bohužel už je to nějaký ten pátek. Od té doby jakoby kopce narostly, sjezdů ubylo a celkově se trať tak nějak natáhla. Manželka mi to zdůvodnila tím, že prý už taky nejsem nejmladší! Zprudka jsem jí odsekl, že mi tedy ANO je přes třicet, ale že člověk je jen tak stár, na kolik se cítí. Jen co jsem to dořekl, tak mi došlo, že se po všech těch úrazech a zlomeninách a stresu ve škole a v práci cejtím tak na 50-ku a podobně mi to i jede! Zhruba od Hvozdu už jsem myslel jen na to, jak si asi vedou naši vpředu. Přestože trať znám, moc se mi líbí a vždycky jsem si celý Malevil parádně užil, tak letos mi vedro dávalo zabrat snad více než bahno po slejváku loni. Přesto jsem se kompletně vysolený doplácal do cíle zhruba po šesti hodinách. Za cestu jsem vypil asi deset bidonů vody a zhruba stejné množství piva večer na zavodnění :-)
Po závodě jsem zjistil, že jsem si ráno nenasadil čip a nejsem tedy ve výsledcích, což mi vzhledem k dosaženému výkonu vůbec nevadí. U vítěze elity Kristiána Hynka (3h 57min 09s) by to byl větší průšvih. Takže zase napřesrok a příště pod 5 hodin!
Jindra Volný
foto: Martin Buk
