- A oč se vlastně jedná? (text 2008)
"Pro Bike Adventure potřebujete horské nebo trekingové kolo, partnera či partnerku do dvojice, chuť poznat něco nového a volný víkend. V pátek večer dostane každá dvojice mapu závodního prostoru se souřadnicemi přibližně 35 kontrolních stanovišť, každý den před startem etapy doplněné bodovými hodnotami jednotlivých kontrol a může se vyrazit. První den je časový limit 6 hodin, v neděli už pouze 4 hodiny. Úkolem je s pomocí turistické mapy vybrat a v terénu pak nalézt kontrolní stanoviště a tu nejrychlejší cestu mezi nimi. Správně si zvolit kontroly, které odpovídají vašim fyzickým i navigačním schopnostem je stejně tak důležité, jako natrénovaná kondice. Kdo neoplývá fyzičkou, může svého odvěkého soupeře z maratonů porazit právě díky zkušené práci s mapou. Záleží také jenom na vás, jestli ve stanoveném limitu najedete 100 km s hlavou mezi řidítky a jazykem na vestě, nebo urazíte sotva třetinu, ale zato si dáte cestou v hospodě pár piv. Zážitky čekají na každého."
Toto jsem sice nepsal já, ale po parádně stráveném víkendu se pod to klidně podepíšu. Tento nejoblíbenější MTBO závod dostál totiž výše uvedenému téměř doslova.
- Pátek
Obdrželi jsme na prezentaci mapu a večer strávili plánováním přibližné trasy a degustování zásob našeho vinného sklepa. Ono když neznáte bodovou hodnotu kontrol, tak určit trasu přesně je trochu problém. Čím více z láhví ubývalo, tím jsme se v našich očích stávali na kole rychlejší, s mapou protřelejší a vyčerpání nezdolnější. Zatímco okolo půl deváté jsme měli naplánován okruh za 550 bodů po více méně jetelných cestách, tak v půl dvanácté jsme se bili v prsa, že 880 bodů nebude problém a vezmeme to komplet terénem. Že by průměrka vycházela někam k 35 km/h bez zdržování s dohledávkou, nám v tu chvíli nikdo neměl sílu vysvětlovat.
- Sobota
Na start jsme dorazili v relativně provozuschopném stavu, akorát ta fixou načmáraná trasa vypadala dost hrozivě… Po klasickém startu ve vlně jsme na nedalekém stanovišti obdrželi bodovou hodnotu kontrol, rychle ji přepsali na mapu a zjistili, že vlastně nám vypadly jen dvě kontroly za 0 bodů, jinak vše zůstává. Jak prohlásil parťák, tak první kontrolu pojedeme s ostatníma, stejně tam všichni pojedou, to je úplně jasný! No co čert nechtěl, tak jsme si zrovna vybrali dvojici, která na to měla jiný názor a vydala se přes Zbiroh kamsi naprosto opačným směrem. Takže jsme se ve městě zastavili u rozcestníku na takový druhý mapový start, abychom zjistili, KDE JSME a KAM CHCEME. Pak už to jelo výrazně lépe.
Kontroly byly vesměs umístěny tak, že nás zavedly na nejkrásnější místa v kraji (např. červená turistická od altánu nad Berounkou byla opravdu super). Pod jedním takovým pěkným sjezdem jsem zjistil, že jsem bez čipu. Sice jsem si poslušně koupil Miri jojo (to co se dřív prodávalo na permici za 30 kč, teď stojí na startu 60 kč) a dle pokynů paní prodavačky to přibastlil izolačkou k představci, ale sjezd to nepřežilo. Vracet se zpět k poslední pípnuté kontrole jsem vyhodnotil jako kravinu, a tak jsme další kontroly štípali do mapy. Vyndat a následně zandat mapu zpět do mapníku byla vždy práce na několik minut curvování!
Po dvou přetržených řetězech a dvojím nejtování, po mnohém "asi spíš bych to možná řízl doleva", jsme se konečně ocitli nad Klíčavou a mohli si užít super sjezd k přehradě a výšlap ke kontrole na hrázi. Tady jsme podruhé vybalili celou mapu a zjistili, že a) máme na cestu do cíle méně než hodinu, b) do cíle je to přes třičtvrtě mapy, tedy okolo 30-ti km, c) parťákovi pozvolna docházejí síly, takže na stíhací časovku dvojic to nevypadá, d) na ty body , které jsme chtěli sbírat cestou, můžeme zapomenout a na terén jakbysmet.
Nějakých 15 km od cíle nám vypršel limit 6 hodin a navíc parťáka braly pěkný křeče, že sotva pletl nohama. Do cíle jsme tedy nabrali více než 30 min ztráty a už z tak nuzného bodového zisku ubylo dalších 180 bodů. Navíc jsme se v cíli prokazovali tak nějak napůl oštípanou mapou a kontroly pípané na ztracený čip jsme odevzdali „per huba“. Celkově nám vyšlo, že budeme něco okolo 2/3 startovního pole, což přináší start okolo 10 h (nejhorší startují nejdříve). Čip nakonec naštěstí přivezl jeden ze závodníků, uff :-)
Večer jsme opět sedli nad mapu. Tentokrát nejen střízliví, ale i střízlivěji! Respektive já jsem si sedl nad mapu a vytyčil bojový plán na neděli (parťák mezitím naklikal sobotní trasu TADY >>>. Zde můžete porovnat naši trasu 14.7 a 15.7 s trasou vítězů (sobota, neděle) kategorie MD (ale považovat Adélku na kole za slabší pohlaví je dost zavádějící :-).
- Neděle
Jeli jsme na start na cca 9 :00 s tím, že máme dost času na koupi nové mapy, převlečení, kávičku etc. Zděšení zavládlo, když jsme zjistili, že jsme prý nevyčetli čip, a tedy startujeme za 2 min, tzn. v 9.06. Bleskově jsme skočili do treter a mazali na start.
Tentokrát jsme se nedali strhnout davem, a jeli přesně to, co jsme si naplánovali: nejvyšší kopce, nejlepší terény a nejistotu po značených turistických cestách. Navíc jsme si vyměnili pozici traséra a na mě tak zbylo „pouze tahat špic“ od startu po cíl. Tato změna se skvěle osvědčila a všechny plánované kontroly jsme našli víceméně v pohodě a do cíle přijeli s 10-minutovou rezervou. Což nás i mrzelo, mohli jsme vzít ještě kontrolu za 40 b a přijet trochu později :-). Celkový zisk 390 bodů jsem považoval za docela slušný, než jsme zjistil, že Adélka si přivezla 510 b, a to jeli poslední hodinu za brutální bouřky! Nechápu.
Každopádně jsme si celý víkend parádně užili. Trasy, kontroly, organizace super. Jediné, co pokulhávalo, ale spíš se plazilo ve stylu Meresjev, byla „večeře“. Objednané kuře s bramborem a těstoviny byly i po téměř sedmi hodinách na kole s jedinou zastávkou ve Velké Bukové na radlera v podstatě nepoživatelné. Chuť jsme si nutně museli spravit klobásou z grilu.
Příští rok se nám snad podaří vylepšit si naše skóre. Už teď sepisujeme tréninkové deníčky!
Jindra Volný
