- Zpátky na asfaltu
V Bethanii začínala asfaltka, nejprve úzká lokální silnice C14. Potom se v Goageb napojila na B4, což jsou zde v Namibii silnice nejvyšší třídy. Písmeno A mají zřejmě vyhrazeno pro dálnice a ty zde zatím nejsou. Rozdíl v jízdě byl samozřejmě propastný. Ujel jsem 96 km, vypil jenom litr čaje a vůbec se přitom nezapotil. Mohl jsem dojet do 140 km vzdáleného Keetmanshoop, ale raději jsem zůstal v kempu u hotelu Seeheim. To je výspa, vzdálená asi 2 km po prašné silnici od B4. Je zde železniční zastávka, hotel, u něj malý kemp a asi 2 farmy v okolí. Nejzajímavější pasáže byly v okolí Naiams, bizarně tvarované skály a strmé sjezdy a výjezdy. Těsně před Seeheim je dlouhý most přes Fish River, ale nic moc zajímavého. Fish River Canyon je přece jen dost daleko, asi 150 km.
Silnice B4, rozdíl oproti prašným silnicím je velmi zřejmý
Předlohou pro Seeheim Hotel byl snad nějaký evropský hrad
- Klika, že jsem ten vařič spravil
Keetmanshoop je velkým regionálním centrem, má i s přilehlými osadami 22000 obyvatel. Turistický vařič bych tady ale nekoupil. K dostání byly biče, opratě, ohlávky ba i míchačky, ale minimum tábornického vybavení. Je tady několik supermarketů, největší je SPAR, ve kterém jsem se zásobil vařeným jídlem. V hostelu jsem ho dal do lednice a potom ho stačilo ohřát v mikrovlnce. Vyvaroval jsem se masa, toho jsem měl minulé dny fakt dost. Ale měli několik druhů bezvadné vařené zeleniny, k tomu rýže a čerstvá rajčata a bylo vystaráno.
Hostel byl levný, tomu odpovídalo vybavení, ale bylo tam čisto. Byl jsem tam jediná bílá tvář, ale všichni na mne byli příjemní a nijak mi nedávali najevo, že se od nich liším. Trochu jsem začal pochybovat o pravém poslání tohoto zařízení poté, co jsem v obou nočních stolcích nalezl připravené prezervativy. Vzpomněl jsem si na Japonsko, kde jsem omylem zajel do hodinového hotelu a velice se divil, že mne tam nechtějí ubytovat. Pochopil jsem až pohledem na ceník, kde byly ceny uvedené v dvouhodinových intervalech a výrazně se měnily i podle denní hodiny. Na prezervativy jsem se zeptal správkyně hostelu a dověděl se, že je to prevence proti AIDS a že je to zde povinné.
[Keetmanshoop] Zajímavé průčelí
- První šarvátka
Pobytem v pustých krajích se trochu otupily mé instinkty. Prošel jsem si městečko, našel hotel, ve kterém mne nechali za 20 N$ používat 45 minut internet. Je to služba Wi-space od Telecomu, koupíte kartu, setřete pole pod kterým je přístupové heslo. Při prvním přístupu na internet se přihlásíte heslem a je to. Chová se to trochu protivně, když 3 minuty nejevíte na internetu žádnou aktivitu, Wi-space se odpojí. Ale zase zbytečné nečerpáte minuty z paušálu.
Potom jsem šel ještě za světla do hostelu, v ranci na zádech počítač a foťák, když mi jeden pošuk zastoupil cestu a ať mu dám peníze. Řekl jsem mu, ať mi dá pokoj a nechá mne jít. On mi začal rvát batoh ze zad, druhou rukou mi šahal do kapsy u košile. Já začal řvát "policie, police" a přitom jsem s nim přetahoval o ranec. Nakonec jsem zvítězil, pomohl mi okolo jdoucí kluk, který mu řekl, ať mne nechá. Nicméně, byla to moje chyba, měl jsem se mu vyhnout a mohl jsem něco čekat, i když to bylo za světla a všude dost lidí. A budu muset začít důsledně nosit v pohotovosti připravený pepřový sprej. Už jsem se hodně přiblížil k JAR a asi je to znát i na lidech.
- The Quiver Tree Forest
Největší atrakcí této oblasti je les "toulcových" stromů, vzdálený jen 17 km od Keetmanshoop. Botanicky se nejedná o stromy, ale o rostlinu aloe (aloe dichotoma). Jméno dostaly od toho, že si Bushmeni a Hottentoti často vyráběli z kůry stromů toulce (quiver) na své šípy. Dosahují výšky až 9 metrů a průměr u země mohou mít až metrový. Poprvé kvetou až po 20 až 30 letech. Rostou samostatně a proto je zdejší les taková atrakce. Všechno bylo vytvořeno přírodou, nikdo nic nesázel, ani nekácel. Největší stromy jsou až 300 let staré.
Na některých stromech se zabydleli ptáci
Přístup je samozřejmě zpoplatněn, na přístupové cestě leží farma s kempem. Upozornili mne, že jsou v oblasti často viděni gepardi. Já viděl pouze velké množství zvířat velikosti zajíce a tvaru přerostlého křečka - damany. Na louce vedle kempu mají vyhrabány desítky nor a čile z nich vykukují a přebíhají na návštěvy k sousedům. Také v samotném lese se jimi jen hemžilo.
Z nor na mne drze čuměli damani
Místo je velmi fotogenické, dojem kazí pouze trvale plechová namibijská obloha. Měl jsem ale štěstí, že bylo trochu pod mrakem. Když se tady povede západ slunce, je to pohled úžasný, viděl jsem fotky. Ale o západu slunce už jsem byl pro jistotu v hostelu.
- Giant's Playground
Vstupné platí ještě pro 5 km vzdálené Hřiště gigantů. Na rozsáhlé ploše je nasypáno ohromující množství balvanů, často hranolovitého tvaru o stranách dlouhých metr i více. Skutečně to připomíná rozsypanou stavebnici hodně přerostlého dítěte. Na mne to působilo depresivním dojmem. Některé kameny vypadají vratce a také asi vratké jsou. Proto je u vjezdu důkladný zákaz manipulací s kameny. Stačilo by se opřít a pár kamenů by spadlo, ale jakou další reakci to vyvolá nelze skutečně předpokládat. Trochu lidský rozměr tomuto místu dodaly občasné toulcové stromy, které zde rostou sporadicky a samostatně, jak je u nich obvyklé.
Toulcové stromy oživovaly obrovské hromady balvanů
Pokračování příště...
Jiří Bína
