Zítra budu mít problém to do brašen naskládat, ale za 3 dny už budou zase brašny splasklé. Vždycky mne fakt udivuje, jak rychle to jídlo mizí. A mimochodem, plynové bomby do vařičů měli ve 2 ze 3 supermarketů, takže do Namibie se dá s klidem vyjet s plynovým vařičem. Já zítra vezmu litřík benzinu u pumpy a budu mít také vystaráno.
Vrátil jsem se do Seeheim. Nerad jezdím po stejné trase, ale byla to jediná možnost kempu na trase do Fish River Canyon. Tam mne přivítali jako starého známého, hned vylovili z lednice Windhoek Lager, a tak bylo vše v pořádku. V kempu i hotelu jsem byl jediný host, nechápu, jak je to může uživit. A to jsem si ani nedal večeři, protože ta minule stála za bačkoru. Měl jsem dlouhý sobotní odpočinek, tak jsem vařil ze zásob, vypral a hlavně studoval průvodce a mapu JAR, abych si ujasnil další postup. Už se to rýsuje, budu se snažit vyhnout velkým městům a orientovat se na národní parky a přírodu.
Netypický jev na namibijské obloze - mraky
V Seeheim začínala zase prašná cesta a na asfalt se dostanu až v JAR. Cesta byla ale překvapivě dobrá, málo písku, v podstatě rovina a žádný vítr. Pohodlně jsem dojel k téměř 100 km vzdálenému Caňon Roadhouse a zapíchl to ve zdejším kempu. Další kemp byl sice jenom 10 km vzdálený, ale už bych prý musel platit denní taxu 80 N$ za pobyt v národním parku, takže by se to zbytečně prodražilo. Místo toho jsem si dal dobrou večeři o něco málo dražší. Kemp byl kus od hlavní budovy, přitom volně přístupný a plný lidí, a tak jsem zase po čase nastrkal brašny do stanu. Brašny se tam sice vejdou, ale já už moc prostoru nemám. Ale přesto se vyspím královsky.
Mám malý stan a nohy tak dlouhé - kdysi velmi populární píseň a pro mne realita v případech, kdy dávám brašny do stanu
- Fish River Canyon
Kaňon Rybí řeky je druhým největším kaňonem na světě. Předčí ho jen Grand Canyon v USA. Rozdíly jsou ale značné. Vrchní úroveň Grand Canyonu je porostlá stromy a zelení, což kontrastuje se žlutou, oranžovou a někdy až červenou barvou stěn kaňonu. Fish River Canyon je i v horní úrovni pustina, kde se občas najdou místa porostlá kaktusy nebo toulcovými stromy, ale jinak je to jenom pláň plná kamenů. Kaňon Rybí řeky má dvě úrovně, kde nejnižší, asi 550 m hluboká úroveň je vytvořena řekou. Kaňonem vede dost náročný pětidenní trek, je třeba se registrovat u NWR ve Windhoeku. Trek jsem samozřejmě nedal, nejsem na to vybaven.
Brána do národního parku je v Hobas, denní vstupné je skutečně 80 N$, jak už jsem psal. K vyhlídce na kaňon vede z Hobas 10 km dlouhá, mizerná a stále stoupající silnice. Nad meandrem řeky je vyhlídka a okolo kaňonu vede stezka sjízdná auty (a samozřejmě i na kole), kde je několik krásných výhledů do kaňonu. Stěny jsou ale tak strmé, že jsem i já, starý riskér, dával zatracenýho majzla, abych tam při focení nezahučel. Byl jsem ohromen velikostí kaňonu a několik hodin se kochal vyhlídkou, na kole přejížděl na různá stanoviště a moc si to užil.
Meandry řeky Fish vytvořily druhý největší kaňon na světě (první je Grand Canyon v USA)
Blíž k hraně kaňonu jsem si s kolem netroufl, šlo to kolmo dolů
- Hobas
Vrátil jsem se do Hobas a měl jsem původně v úmyslu jet ke třem asi 12 km vzdáleným lodgím. Pro jistotu jsem se zeptal, zda tam je také kemp. Ten není ani u jediné z nich, a tak jsem zůstal v Hobas, protože další kemp byl až v 70 km vzdáleném Ai-Ais. Nemám žádný důvod spěchat, z Namibie musím vypadnout nejpozději 30. září, a to bych měl s přehledem stihnout. Mimochodem, to co mi říkali v Caňon Roadhouse nebyla pravda, při pobytu v kempu se nemusí platit poplatek za vstup do národního parku.
Kemp byl bezvadný, byly tam totiž stoly a židle, stůl jsem mohl přesunout ke sloupku se zásuvkou a psát svůj blog a přitom nabít baterii v notebooku. Brašny jsem nechal na kole, netahal jsem je do stanu, a tak jsem měl dostatek prostoru. V noci se mi zdálo, že někdo šmejdí okolo kola a šťouchá do brašen, ale vždycky jsem to hned zaspal. Ráno se ukázalo, že to byli paviáni, kteří cítili mé ztenčující se zásoby a chtěli se dostat do brašen. To se jim naštěstí nepodařilo, na to nemají dost šikovné přední nohy (vlastně ruce). Bylo to zábavné - ráno jsem vařil snídani, okolo lítaly opice, lezly do odpadkových sudů a občas se postavily na zadní, aby viděly, co vařím k snídani.
Pavián prohlíží odpadkové sudy
Do Ai-Ais to šlo poměrně snadno. Prvních 20 km bylo po mizerné, pískem zasypané silnici. Ale jak je tady běžné, silnice je špatná pouze v několika úsecích, typicky je v dolní úvrati před stoupáním zasypaná pískem. Horší je fakt, že při zdejším intenzivním světle detaily splývají, a tak nikdy přesně nevidím, kde ty závěje písku budou. A proto platí skautské "Buď připraven", na kole volím zadní posez, aby bylo přední kolo odlehčené a snáze se s nástrahami terénu vyrovnalo. Silnice se zlepšila, ale zase začala vytrvale stoupat. S podporou čerstvého větru v zádech to nebyl problém. Druhou polovinu trasy to bylo pořád dolů, a i když to bylo pro změnu proti větru, stejně jsem musel kvůli horší silnici brzdit.
Více než metr dlouhý ještěr se promenoval u silnice
- Ai-Ais
Na dně kaňonu byla zbudována oáza pro turisty. Spravuje to tady státní NWR, a tak jsem po zkušenostech ze Sesriem očekával blbý kemp. Opak je pravdou. V kempu jsou volně přemístitelné lavičky, je tady několik kempových kuchyní se sporáky, věšáky na prádlo, prostě ideální kemp. Dal jsem si zde 2 noci - vypral, umyl kolo a brašny, namazal řetěz a pedály, provedl drobné opravy a seřízení. Další den půldenní pěší trek kaňonem, kde jsem viděl několik kudu a spoustu paviánů. K večeru jsem se vyválel v teplém bazénu v lázních. A dal jsem pivní kúru s prvním cyklistou, kterého jsem v Namibii potkal. Je to kluk z JAR, nyní dělá master degree z makrobiologie a je na prvním cyklistickém výletě. Nemá brašny, ale trailer, a veze úchvatných 40 kg nákladu - například více než kilo těžký stojan, vhodný pro usazení kola při montáži, malou kempovou židli, plachtu proti větru nádavkem ke stanu, několik knih a podobné kraviny. Proto taky dělá max. 50 km denně, ale údajně proto, že chce poznávat lidi. Nevím, kde je v té prázdné krajině sežene. Tak jsem mu svěřil svá moudra, co bude a nebude potřebovat, a on mi na oplátku řekl něco o JAR.
Kemp a vlevo budova lázní
Bazén lázní s horkou minerální vodou
Pokračování příště...
Jiří Bína
