Pohled z lávky zpět ke Gmundenu
Pokud bychom to odbočení ignorovali a pokračovali při řece dál, musíme nahoru u elektrárny (budiž mi to věřeno, v té oblasti bydlím) a zbytečně strmým stoupáním – Theresienthalstrasse do kopce doleva - se dostaneme na Ohlsdorfskou ulici, za chviličku jako alternativu zmíněnou – ale dá se na ni vyjet z města elegantněji.
Po kličkování tím Laakirchenem – chvílemi i podél hlavní silnice, která vede na dálnici A1 – se dostaneme do oblasti Steyermühl, kterážto destinace je zajímavá mj. museem výroby papíru. 2012, kdy tohle povídání vznikalo, se tam moc stavělo a značení se dostávalo do rozporu – umožňovalo dvojí výklad, buď napravo na hlavní silnici směr Lambach (za normálních okolností podél té silnice vede aspoň místy cyklostezka, po odbočení dálničního přivaděče se dá obecně jet) nebo nalevo do kopce na odbočku ze silnice z Ohlsdorfu. Na toto místo se dá z Gmundenu dojet tou výše zmíněnou Ohlsdorfskou ulicí, na kterou se dostaneme z oblasti náměstí buď Herackstrasse (s překlenutím případných jednosměrek po chodníku) nebo nejlíp kolem hřbitova cyklostezkou Anton-Strasser-strasse. Když se tak rozhodneme, jedeme až k té odbočce R4 rovně, ale přes vydatné kopce. Pro literárně vzdělané - v oblasti jsou odkazy na dům, kde bydlel Thomas Bernhard a má tam museum.
Takže jsme v tom Steyermühlu. Rozhodneme-li se pro tu hlavní silnici, jedeme po ní pár km a u výletní restaurace, kde se prodávají uzené ryby, doleva přes most směr „vodopády Traunu“.
Část vodopádů Traunu v roce, kdy bylo málo vody
Tady se setkáváme s tou větví, odbočující z ohlsdorfské silnice, která jela příjemnými nefrekventovanými silničkami. Obec se jmenuje Viecht a odstavení kola nejlíp u autobusové zastávky na silnici směr Schwanenstadt a zaběhnutí k těm vodopádům se doporučuje, zejména při vyšším stavu vody vypadají pěkně. Kousíček nad tou zastávkou odbočuje naše R4 do lesa směr Lambach a Wels. Není k ní co dodat, je to nejpříjemnější ježdění po výše zmiňovaných zásobovacích cestách.
V obci Mitterberg je stará zámecká kaple, ale k nahlédnutí bychom se museli s někým domlouvat telefonem, v životě jsem tedy uvnitř nebyla. Krátce potom se zřítíme sjezdem na hlavní silnici (pozor, stopka!), po které párkrát šlápneme doleva, odbočíme doprava a znovu pokračujeme v příjemné jízdě.
Zakrátko – na cca 19. km - naši cestu křižuje R6, kterou se jde doleva dostat do oblasti Attersee, ba až na Inn. Spojení na tu R6 je značeno perfektně, ne tak ona sama, při prvním pokusu jsem ji nenapravitelně ztratila u Schwanenstadtu. Když zůstaneme na naší R4, dostaneme se na šotolinu, ale jen 800 m, a pak u velkého kříže na pasece na silnici, kterou sjedeme do města Stadl-Paura. To před pár lety hýbalo novinovými titulky, protože tam bydlel pán, který se v Rakousku narodil, byl i na vojně, ale nějakou chybou mu nebylo zapsáno rakouské občanství a přišlo se na to teprve, když šel do pense. 2012 jsem se dozvěděla, jak to dopadlo – ač se tomu z principelních důvodů ten pán strašně bránil, byl nakonec přinucen o státní občanství země, kde žil celý život, požádat a bez problémů je i pensi dostal.
Nás v tom městě svede cesta od silnice do ulic mezi vilami u vody (v opačném směru zůstáváme na silnici) – vidíme tedy zase Traun, který jsme naposled viděli u těch vodopádů, pokud jsme k nim zaskočili, jinak ve Steyermühlu. Na silnici se vrátíme, přeškrábeme se přes vrchol stoupání, pak následuje sjezd, přejezd přes most, zatáčka doleva a u autobusového nádraží a pomníku padlých odbočka doleva, ne zrovna bezpečná, je nutno si moc všímat protiprovozu, jedou s kopce a rychle. Když se nám odbočit povede, dostaneme se cestami jen pro pěší a pro kola k mostu či lávce. Tady jsme blízko u něčeho barokního, dosti imposantního, zvenku to ale vypadá dost zanedbaně a přiznávám, že jsem se o vstup nikdy nepokoušela, mj. i proto, že přes lávku je už vidět nad řekou obrovský klášter v Lambachu.
Barokní objekt v Sadlu
Klášter v Lambachu
Přejedeme tu lávku, kousek podle řeky a musíme se rozhodnout, zda děláme kulturní městskou turistiku nebo toho chceme víc objet. Pokud chceme prohlídnout město, musíme do něj nejlépe úzkou uličkou strmě nahoru. Ve městě je nejzajímavější ten klášter, může se do něj a nádavkem je z cesty do chrámu krásný výhled na hory. Když zůstaneme dole a pokračujeme směr Wels, podjedeme silnici, mířící k mostu přes řeku (je to tam dopravně dosti divoké a léta se diskutuje obchvat) a jedeme podle zahradnictví, patřícího k tomu 
klášteru, se zajímavým pavilonkem se soškami živlů.
Tady je třeba sledovat značení (kromě toho našeho objevíme i středoevropskou větev Svatojakubské cesty) a včas od řeky odbočit, rozhodně nezkoušet řeku u elektrárny přejet. Další velepříjemné kilometry a asi po 40 km celkem se dostáváme na půdu města Wels. Samozřejmě můžeme na R4 zůstat, dojet do centra a město si prohlídnout – je to spádové město pro celou oblast, s nákupními i kulturními možnostmi. A pak stejnou cestou zpět, najedeme k 90 km a snad si na výlet nebudeme stěžovat.
Pro ty, co města „nemusejí“, nejradši jezdí na kole a neradi jezdí stejnou cestu tam a zpět, mám ale jiný návrh. Na 41. km odbočuje doprava R15, která se jmenuje Almweg. Na rozdíl od naší cesty R4 do Welsu je výškově podstatně členitější, ale velice příjemná. Můžeme se s ní svézt do Eberstalzellu a odsud pokračovat do Gmundenu přes Vorchdorf silnicí, pak dáme cca 85 km. Můžeme jet až do Pettenbachu a odsud další cyklocestou do Kirchamu, který leží na cestě Vorchdorf – Gmunden (cca o 10 km víc) nebo můžeme dorazit až do oblasti Scharnsteinu a vracet se domů cestou, jako se jede na Almsee (viz tam).
- Tip č. 5 - Almsee
V některých materiálech najdete mezi Gmundenem a Grünau in Almtal cyklostezku. Když ji člověk moc hledá, najde odbočku do blízkosti restaurace Franzl im Holz a cesta pak jde ve velmi horsky členitém terénu se špatným povrchem – já osobně jezdím prvních 18 km z velké části po silnici.
Z Gmundenu tedy za mostem, tak jak je Almsee značeno pro auta, přes Gschwandt a Sankt Konrad, vydatných kopců i na té silnici požehnaně. U Sankt Konradu se cyklostezka po naší pravici objeví a můžeme autům na chvilku od naší přítomnosti ulevit, ne tak, když za ním odbočuje kolmo mezi domy doprava, to nás zavede jen mezi domy a na silnici se na další křižovatce vrátí. Tady rozhodně doporučuji ji ignorovat a po té silnici pokračovat, sjedeme si krásný dlouhý sjezd lesem, když budeme mít štěstí, snad tam moc aut s námi nepojede.
Pod tímto kopcem se dostáváme na odpočivadlo u letiště pro větroně a konečně jsme se dostali na hezkou cyklostezku. Přišla k nám zleva od Welsu a pokud jsme dělali výlet č. 4, větší či menší kousek jsme po ní jeli. My s ní tady logicky odbočujeme doprava, kolem toho letiště. Jedeme zástavbou do Grünau im Almtal, letoviska, které v dobách, kdy tu moje kontakty se Solnohradskem začínaly, nebylo nijak významné, ale v současné době se zřejmě pokouší stát lyžařským střediskem ve spojení s horou Kasberg a terény kolem. Za účelem nahlédnutí do této, podle mého názoru až příliš velkoryse pojaté lyžařské oblasti, se musí od místa, kde se do obce Grünau dostaneme, doleva přes obec, na pro auta placenou silnici k restauraci Hochberghaus, což je jen pro milovníky brutálních výjezdů a dál se do hor musí stejně pěšky.
Daleko více doporučuji zůstat na naší cyklocestě, která pokračuje doprava po silnici ještě 13 km na jezero Almsee, kde končí. Tím pádem tam jezdí jenom auta výletníků a ještě řada z nich končí na asi sedmém km kde je malá zoologická zahrada s lokální zvířenou, hanba mi že jsem tam nikdy nebyla. Dále najdeme parkoviště s turistickými cestami do oblasti Oedseen – horská jezírka, stojící za vidění a na silnici směrem k nim, respektive k chatě Almseehaus, jsem kola viděla, já to šla pěšky.
Z cesty na Almseehaus
O kus dál mě pak jednou v časném jaru strašně dostala louka plná (chráněných) narcisů hned u silnice – pak jsem si uvědomila, že nejsme vzdušnou čarou tak daleko od Ausee, kde je jejich výskyt typický.
Tote Gebirge přes narcisovou louku
Naše cyklostezka končí na velikém parkovišti u výletní restaurace u jezera Almsee. Jezero si můžeme z části nebo docela obejít, je půvabné a milovníci biologie tam najdou i zajímavý biotop, vidím tam často takové nadšence kytičky, rybičky a hmyz fotografovat. Kulisu nám dělají při tomto radování Tote Gebirge i s nejvyšším Gross Prielem, parkoviště je ostatně jedním z nástupů do nich, Almseehaus u Oedseen taky.
Almseee
Zpět musíme stejnou cestou s jedinou výjimkou – když se u letiště dostaneme na tu hlavní silnici a vydáme se po ní do kopce, odbočuje za chvíli cyklostezka doprava – v tomto směru ji docela doporučuji, drápání se do kopce v lese tou serpentinou, kterou jsme si ráno s gustem sjeli mezi auty, je nepříjemné. Drápat do kopce se musíme stejně, ale tady je to aspoň v otevřené krajině a bez provozu.
Pokračování příště...
J.E.Klimpely
