- Východní břeh Traunsee
Tady je to jednoznačné, z centra přes most a pak doprava. Můžeme odbočit hned u jezera a jet parkovištěm – zarazí nás tam proluky – tak tam bývalo docela romantické nádražíčko lokálky, přišlo ke stržení a v oblasti se plánuje výstavba hotelu, ovšem naráží na protesty místních obyvatel a jsem zvědavá, zda se řešení dožiju. Podobně je to s lanovkou na Grünberg, na značení ke kteréžto tam taky narazíte – stará je zrušena a kolem velikosti nové se vedou nekonečné diskuse.
Jízda na kole po tom východním břehu je ale moc příjemná – po asi 3 km kousek za výletní restaurací a hotelem Ramsau všímavé oko narazí na divně zazeleněný svah – tak to je Gschliefgraben, oblast, kde se čas od času dá do pohybu svah Traunsteinu a odjede se vším, co na něm stojí, až do jezera. Naposled to předvedl asi před pěti lety, byly z toho tragedie a evakuace, pak to spravili obrovskou meliorací. Když odstavíme kolo v blízkosti další restaurace Hoisn, můžeme tou oblastí vyjít nahoru na Grünberg nebo až na Laudachsee.
Gschliefgraben shora – nalevo je vidět ta meliorace
Jet se dá cca 7 km na parkoviště jménem „Unterm Stein“ tedy „Pod kamenem“. Za ním je závora a pokračování by bylo porušením zákona, tedy kolo se tu musí odstavit a pokračovat pěšky. Možností je moc, narazíme na památník obětem Traunsteinu , jehož součástí je po čaertech tlustá kovová kniha s vyrytými jmény lidí, co tuto sice jen cca 1700 m vysokou, ale nejen visuálně zcela jedinečnou horu podcenili.
Pomník obětěm Traunsteinu
Kolem památníku můžeme jít do oblasti jménem Divočina Kaltenbachu – krásné romantické skalní město, vlastně členitý severní svah Traunsteinu – případně až nahoru na Laudachsee či Grünberg.
Můžeme ovšem ten památník nechat nalevo a pokračovat rovně – za chvíli dojdeme k soustavě tunelů, prostřílených ve skále. Veliká romantika, poněkud zmenšená, když v nich potkáme náklaďák.
Hned za nimi odbočuje doleva před můstkem jediná, jakž takž turistická cesta na Traunstein. Cítím se povinna zdůraznit, že všechna varování o tom, že je třeba být „trittsicher a schwindelfrei“ tedy s jistým krokem a bez závrati, je ale opravdu třeba brát vážně. 1200 m skoro svisle vzhůru, často po skobách a stupech – dobře jištěno, ale opravdu nic pro nezkušené. Přejdeme-li můstek, pokračuje naše cesta doleva – brzo je možno vystoupit na Velký Schönberg, to je normální horský výšlap (ale stejně tam byly smrtelné úrazy), nebo jít dál na výletní restauraci Maieralm. Když tam jdeme, přijde nám těsně před cílem zleva sestupová cesta z Traunsteinu. Přiznávám, že v posledních letech chodím na Traunstein obě cesty tudy – ale to je zase trochu dlouhé (a „pod kámen“ jezdím v tom případě nikoli na kole, ale autem).
Divočina Kaltenbachu (též nazývaná Adlerhorst)
Tunely cestou po východním břehu.
- Gmundnerberg a Grasberg
Tenhle výlet se na horském kole nebo se slušnou kondicí dá udělat na kole celý asi dost snadno. Za tím účelem dojedeme do centra Pinsdorfu (viz tam) a ještě než potkáme R2, odbočíme doleva a podle žlutých cedulek pro pěší hned zas doprava do kopce. Po pár set metrech silnici, po které jedeme, opustíme do slepé ulice (tedy jedeme rovně) a dojedeme k parkovišti pro auta. Pokud tam najdete kolo přivázané k ceduli s dopravní značkou, tak je asi moje, ale dělám to proto, že mám následnou procházku ráda, nic než kopec nebrání pokračovat s kolem po zásobovací cestě kolem lomu pořád nahoru. Na pár set metrů přestane být asfalt, přijde šotolina s odtokovými žlaby a chvilku i lesní cesta, ale asfalt se brzy zase vrátí v zástavbě nahoře na Gmundnerbergu.
Jeden z pohledů z Gmundnerbergu
Při jízdě vidíme a nahoře najdeme jeden z nejkrásnějších rozhledů v Solnohradsku, kromě toho dvě výletní restaurace, jednu malou kapličku a vilu nějakého boháče se zajímavou sochou v zahradě. Můžeme se vrátit stejnou cestou, ale můžeme také pokračovat po silnici kolem neurologického sanatoria. Dosti prudkým sjezdem (moc koukat na to, jak se nám objevuje v zorném poli masiv Feuerkogelu, při něm nemůžeme) se dostaneme na křižovatku se silnicí Altmünster – Reindlmühl (viz tam). Kdo má rád divoké sjezdy, může po ní na kteroukoli stranu. Lépe je ale, když už jsme nahoře, pokračovat rovně – od křižovatky zase do kopce na Grasberg. Zase nádherné výhledy (tady jim dominuje ten Feuerkogel) a řada možností návratu. Buď hned za lesem do Altmünsteru, pohodlněji, s krásným výhledem a bez provozu, nebo až do oblasti Neukirchenu (viz tam) nebo na silnici Neukirchen-Altmünster.
Na Grasbergu
- Hochsteinalm
Tak to je jeden výlet, na který já už na kole nemám, cyklisty tam ale potkávám. Za tím účelem jedeme podle jezera R2 kousek před Traunkirchen, tam, co jsme se při úvodním výletě na pobřežní silnici připojovali, a odbočíme doprava, pár metrů po silnici, co jsme tenkrát přijížděli, ale za podjezdem dráhy rovně, je tam Hochsteinalm značen. A do kopce, pořád do kopce, moc kilometrů, najdeme parkoviště, od kterého je nádherný výhled na jezero a celý kraj.
Výhled z parkoviště pod Hochsteinalmem
Jedeme pořád dál, za tím parkovištěm se cesta stává lesní, ale kola tam smějí, tak ještě asi 4 km a jsme v oblasti Hochsteinalmu, výletní restaurace v nádherné poloze, která má velké výběhy s více i méně exotickou zvířenou , a na masiv Feuerkogelu se nám tam zdá, že si můžeme sáhnout.
Alpaky na Hochsteinalmu
A ještě, když se nám chce, můžeme u restaurace kolo nechat a vyjít mrzkých 20 minut na skalku Lärchkogel, která na to, že je skoro u hospody v zahradě, skýtá krásný výhled a horský terén.
Na druhé straně, když přijíždíme a už těsně u cíle odbočujeme k Hochsteinalmu vlevo, potkáme značení na Windlegern. To se na kole dost dobře spojit nedá, je tam seběh lesem opravdu terénem. Je to podobná výletní restaurace (až na ta zvířata), ale na tu se dá na kole – zase šíleně do kopce – lépe dojet z Neukirchenu. Místo slyne dobrou kuchyní, nemají ale stojan na kola, tak je mám míň ráda.
- Sonnstein
Na kole zase po R2, tentokrát přes Traunkirchen, z Gmundenu 15 km přesně na parkoviště, odsud velmi příjemný pěší výstup něco přes hodinu, většina cesty velmi pohodlná (nahoře se slouží horská mše, tak asi proto), jen úplný konec je trošku horský.
Vrchol Sonnsteinu
Nemohu nepřidat košilatou vzpomínku, jezdím to v cyklistickém oblečení a na parkovišti se jako řada jiných dosti veřejně převlíkám. A když jsem tam jednou na rozviklaných nohou hledala před cestou domů v hlubokém předklonu (sednout si není kam) cestu do cyklistických kalhot, vyjela od Ebensee skupina anglicky mluvícich cykloturistů, jejíž průvodkyně halasila „vychutnejte si ten výhled“. Na mysli měla pohled na Traunkirchen, nikoli moje skoro nahaté pozadí – skoro jsem smíchy umřela.
- Langbathsee
R2 až do Ebensee, tam přes dráhu a za ní podle značení k lanovce doprava a do kopce, nijak tragického - zase „schody“, ale 7 km dlouhého, podle potoka Langbathbach. Cestou se nabízejí turistické cesty pro pěší do okolních hor, i spojka na Hochsteinalm, na konci narazíme na parkoviště u prvního z jezer, je tam malá restaurace a příjemné koupání, jezero je kupodivu teplejší než Traunsee. Po jeho pravé straně se smí na kole ještě dál, až na jezero druhé – já to nedělám, k jezerům jezdím autem a jezera obcházím pěšky, nahoru levou stranou (je tam maličký lovecký zámeček Franze Josefa I.) a zpět tou cestou, co smějí cyklisté. Při obcházení druhého jezera se narazí na krásný, ale náročný horský výstup na Höhlen Gebirge, tzv Schafslückenstieg.
Langbathsee
- Offensee
R2 až za Ebensee a po silnici 9 km zase „schody“, ale ty stoupající úseky jsou výživnější. Silnice končí na parkovišti, kola ale smějí dál, viděla jsem tam i nějaké značení pro opravdu horská kola na přejezd k Almsee, já znám tuto spojku jen pěšky a to Offensee je pro mne jen východiskem k nakukování do krásných hor s ne moc pěkným jménem Tote Gebirge. Kromě toho se tam v září scházejí pěvecké sbory z širokého okolí ke společnému zpívání – akce s moc příjemnou atmosférou.
Offensee shora
- Hongar
Jako tip č. 1 – naše kruhy se uzavírají - ale u Muzea zvířeny doprava a do kopce, 4 km moc do kopce, do vesnice – on je to spíš shluk letních sídel – Kronberg. Nahoře je parkoviště pro auta a z něj nádherná procházka na vrcholek Hongaru, restauraci za ním s krásným krucifixem na památku lidí co zahynuli při lesních pracích, případně až na Alpenberg – nejvyšší místo mezi Traunsee a Attersee. Vyhlídky jsou tam okouzlující a přimlouvám se za to, dělat tuto procházku od parkoviště pěšky (a ještě ke všemu tam rostou houby). Cesty jsou to lesní, často blátivé – zrovna nedávno jsem se trochu podivovala dvěma cyklistům, kteří s tím terénem viditelně zápasili a odpoledne jsem se doslechla, že se při sjezdu do oblasti Attersee ošklivě rozmlátili. Ono se k té výletní restauraci nahoře dá dostat po silnici z Aurachu am Hongar (viz tip 3.1), takže se nabízí udělat to jako kolečko – ovšem mezi restaurací a křížkem v lese u Kronbergu nutno počítat s opravdovým krosem, obzvláště je-li mokro.
Křížek v lese u Kronbergu
- Laudachsee
To jméno tu několikrát padlo, cesta na ně pro horská kola začíná v oblasti Franzl im Holz či u dráhy v severovýchodní části Gmundenu, viz začátek výletu na Almsee.
Laudachsee
- Pár slov nakonec
Takže jsem si vám dovolila nabídnout šest tipů s několika alternativami a odbočkami, na dovolenou běžné délky až dost. Opomenuta zůstala další lákadla Solnohradska, především město Salzburg, což je podle mého názoru jedno z nejkrásnějších měst na světě, hlavní město Hornorakouska Linec, profláknutý Hallstatt, co si ho Číňani postavili doma jako kopii, oblast kolem Grundlsee a Altausee, známá nejen tím, že je to geografický střed Rakouska a detektivními historkami o potopených bednách, ale taky můstkem pro lety na lyžích v Kulmu nebo Gosauská jezera s prospektovým zrcadlením Dachsteinu. Snažila jsem se ale držet cyklistiky, a tato místa z Gmundenu na kole za den dostupná nejsou – leda kdybyste se dali nalákat a někdy jindy se pustili Solnohradskem od místa k místu.
Doufám, že se vám v kraji, který tolik miluji, aspoň trochu líbilo – a pokud jste měli při potkávání s lidmi pocit, že až na jazyk jste doma, tak ten mám v Solnohradsku a celém Hornorakousku (částečně i ve Vídni) taky – ne tak už ve Štýrsku či Tyrolích, tam už se cítím víc jako host.
Stejně mě v Rakousku často napadá historka, která se na mém pracovišti vyprávěla jako anekdota. V dobách, kdy se z ČSSR do NDR jezdilo pro kvalitnější a někdy i levnější zboží, se začal při jedné takové cestě vyptávat malý synek svého táty – mého kamaráda a jeden čas i šéfa – co že je to to „východní Německo“, co se o něm kolem toho mluví. Táta mu rozdíl mezi „východním“ a „západním“ Německem vysvětlil, jak nejlíp uměl, synek se na chvíli hluboce zamyslel a pak položil otázku: „A tati, kde je západní Československo? Že bysme tam šli…“ Nemůžu se zbavit pocitu, že tím „západním Československem“, kde čtyřicet let neburácel marxismus, ateismus a přátelství se Sovětským svazem na věčné časy je právě Rakousko. Aspoň si vždycky, když tam jsem, představuju, že za čtyřicet let, až to všechno v hlavách lidí odezní, bude takhle příjemně i u nás doma. Ale ty hory a jezera mít doma nebudeme, za těmi si budeme vždycky těch pár kilometrů zajet. Nejlíp na kole.
J.E.Klimpely
