1800 m velmi do kopce, pak sjezd, který by byl moc příjemný, jenže se bojím mokré silnice, a i když ráfky suším brzdami hned v prvních metrech, jedu velice opatrně. Tím pádem mi ještě jedno stoupání kolo nevyjede na rychlost ze sjezdu, tak nejsem nejnadšenější. Přesto si všímám, že jedu nádhernou krajinou – k vidění by měla být i nějaká zřícenina, ale to by nesměla být mlha. Tak vidím jen zajímavou zcela moderní poutní kapličku U dobrého pastýře.
Kaplička z konce 20. století
Z balkonů pensionů a letních bytů na mne občas halekají hosté, vždy ale se sympatiemi a povzbudivě – vzpomínám na jakéhosi fotra vlekoucího tašku s lahváči, který na mne velmi posměšně pokřikoval kdysi u Radlíku. Použila jsem triku dr. Strossmayera ze slavné Nemocnice a předstírala na základě jeho dýchání při řeči obavu z blízkého infarktu, doufám že to nebyla pravda (ale znejistěl).
Další podobný sjezd je otevřenější krajinou, tak si víc troufám a kolem desáté vjíždím do Thalgau. Zvony zrovna zvoní na mši, ke kostelu míří místní lidé s deštníky, je to docela milé. Značení cyklostezek je tady ve spolkové zemi Salcbursko mírně řečeno problematické, další kilometry jedu bez deště, ale víceméně podle mapy směr Eugendorf. Až těsně před ním vidím na jednom rozcestníku slova, na která čekám – „dráha z Ischlu“. Mezi Bad Ischlem a Salzburgem bývala kdysi úzkokolejka a její zrušené těleso, respektive cesty, které z něj vznikly se staly v blízkosti Salzburgu cyklostezkou, a já se už moc let chystám si ji projet.
Najíždím na ni v Eugendorfu a samozřejmě začíná zase pršet. Tak ujíždím v dešti, ale mohu pozorovat, že je to pořád z mírného kopce a nesmírně příjemné. Jednu chvíli mi dokonce probleskne v zorném poli kousíček Salzburgu a do tohoto překrásného města vjíždím v pravé poledne kolem hotelu, kde jsem v minulosti byla párkrát hostem a na tyto nápady ostatně přišla. Jsem odhodlána se nějak probít velkoměstem přes nádraží k řece Salzach a pokračovat podle ní, nebylo třeba, od zmíněného hotýlku vedla cyklocesta podél jednoho z přítoků a k Salzachu mě svedla velmi elegantně. Salzach sám se mi jevil mohutněji než v centru města z chodníku, cyklostezka je zřejmě populární – u jedné vily byla velice roztomilá dekorace.
Slamění cyklisté
Pak jsem vzpomínala na kamarádku ultramaratonkyni Hanku, jak by nadávala, že je to nuda. Následovalo totiž 15 km cesty naprostou rovinou a naprosto rovně podél toho Salzachu, zpestřené jen tím, že byla šotolinová a občas skoro rozmoklá, tak musel člověk koukat aby nevjel do hlubšího bláta. Mně to ovšem docela vyhovovalo a kolem druhé jsem vjela do města Oberndorf, psaného jako cíl tohoto úseku hned tří cyklocest. A tam pro mne etapa skončila. Dorazila jsem tamtéž asi ve dvě, Burghausen, který jsem původně jako cíl plánovala, byl ještě daleko, cesta vedla k mostu přes Salzach. Nádherný most z r. 1902 , spojující dvě půvabná starobylá města na zákrutu Salzachu – rakouský Oberndorf a bavorský Laufen.
Secesní most přes Salzach
A když jsem se u toho mostu zastavila ho fotit, vidím tabuli s okružní procházkou oběma městy a bylo mi jasné, že mám ze všeho nejvíc chuť si ji projít. Po zkušenosti s cenami v Rakousku a Německu jsem přejela most a hledala ubytování v Laufenu. Našla jsem (za 24 EUR) jeden z nejlegračnějších a nejlacinějších pokojů co jsem kdy potkala, vlastně někdejší lokál či malý sál s přidanými dvěma postelemi, televisorem, lednicí, umyvadlem, které je vlastně dřezem a zatímco jsem byla venku, někdo mi přinesl ručníky (sprcha a WC jsou v chodbě) a odpadkový koš.
Bydlení v Laufenu
Zřejmě zase někdejší velkorysý hotel, na údržbu a plný provoz kteréhož už stará paní majitelka nemá fondy ani energii, tak to plácá jak se dá . A ještě jsem na té okružní procházce objevila kapli na místě zbořeného kostela, kde byla poprvé provedena Stille Nacht a velký turistický cirkus vůkol.
Pomníček autorům Stille Nacht
...pokračování příště.
J. E. Klimpely
