Lipnické náměstí se začíná pozvolna plnit. Přibývají i známé tváře přátel, kteří si už bůhví po kolikáté jedou znovu a znovu pro svou každoroční dávku sobotního adrenalinu. Oblíbený otvírák maratonové sezony je opět tady, a to ve velkém stylu jako vždy. Na další závod z řady prestižního Českého poháru horských kol přijela samozřejmě i početná bajková elita zvučných jmen, jako Bouda, Džobr, Huďa, Bartlomiej Wawak nebo Karel.
Bude to evidentně opět pěkně nelehký boj. Stojí tu jako vždy pár set nadšených hobíků. Tváří se sice opravdu velmi krutě a odhodlaně, ale ve skutečnosti jedou především pro zábavu. Potrápit svá těla i stroje ve strmých kopcích a neméně strmých sjezdech. Vyčistit hlavu od všelijakého provozního balastu. A to tím nejúčinnějším prostředkem, kterým je bezesporu ŠELA maraton.
Tento legendární závod už nám v minulosti nabídl snad všechny možné podnební podmínky. Letošní ročník se nám předvedl v nezvykle suchém provedení. Jen nějaký ten návlek navíc byl naprosto nepostradatelný. Ledový větřík vyzdobil líce a nosy všech závodníků veselým ruměncem už na startu.
Startovní výstřel znamenal pro mnohé zimou drkotající borce okamžik vysvobození. Neboť právě v tomto okamžiku mohou vystřelit vstříc blízkým kopcům. Ve stoupání se tělo, jak známo, náramně ohřívá, takže na vrcholu Helfštýnského kopce už všichni náležitě hicovali. Zvláště vrchařská prémie na Helfštýn byla velkou motivací. Karton Zubra si tady tentokrát vydřelo 49 borců. Zanedlouho už se zase v prvních sjezdech přesvědčíme, zda jsme se na dnešní sichr dobře vybavili. Helfštýn zel při prvním průjezdu prázdnotou, jen osamělý speaker nadšeně vítal přijíždějící borce. Fanoušci byli tentokrát před vlezlým větrem zalezlí někde v závětří v nižších polohách, případně rovnou v hospodě.
Trať dlouhé Šely byla tradičně pestrá i pěkně výživná. Místy s vychytanými technickými traily, jakož i romantickými vyhlídkami do kraje. Vše, co patří k věhlasnému závodu tohoto formátu. Šela má však i něco navíc, než jen parádní trať. Je třeba zmínit i neutuchající nadšení všech pořadatelů na trati. Například průjezd některými depy byl skutečně nečekaným zážitkem. Z občerstvovacího autoservisu v Rybářích odjíždíme příjemně povzbuzeni a napuštěni ionty na další boj s živlem i sebou samým. Nebo následná atrakce jako Ferdinandův starý tunel u Slavičína s podporou řehtaček a sirén. Nebo také podjezd viaduktu u Drahotuše. Nikomu se v takové kose samozřejmě nechtělo do studené náruče potoka Žabníka. Tady je potřeba nezaváhat, YouTube je plný chrabrých jezdců, rochnících se na zádech v Žabníku.
Jedna z nejezdivějších částí závodu jsou jistě malebné traily ve vojenské oblasti Libavá na 65. km. Ale ani na kopci zvaném Peklo jste se dnes dvakrát neohřáli. Závod se letos opět povedl a bikeři si viditelně hezky hrábli a odvezli plnou nádrž endorfinu na dlouhou dobu.
Vítězství Pavla Boudného nebylo jistě žádným velkým překvapením. Prohnal se tratí za krásných 3:42:49. Letošní časy ukázaly, že do toho závodníci dali úplně všechno a chtěli být co nejdříve v teple. Jelikož se na závodech většina reportérů zajímá o dojmy převážně vítězů či závodníků zvučných jmen, já bych dal tentokrát rád prostor některým z 1237 hobíků z druhé linie bojového pole. Zde je tedy pár trefných postřehů a osobních dojmů několika z vás:
- Marcel 38, Pardubice:
„Letošní Šela byla třemi slovy: studená, rychlá a krásná. Jelo se úžasně. Měl jsem pocit, že to strašně rychle utíká. Až jsem v tom letu na druhé občerstvovačce zapomněl hořčíky a gely... Naštěstí mě dojel nestárnoucí Karel, jenž mi daroval svoji nepotřebnou "chemii" (v 56 letech jezdí na vodu...). Další energii jsem nasával z úsměvů "občerstvovacího personálu". Výsledný čas byl letos o 53 minut rychlejší jak loni. Velká spokojenost. Tradičně výborná organizace, krásná trať. Připadlo mi, že v pelotonu ubylo hrubých nadávek ambiciózních "rychlíků", které my amatéři brzdíme. A atmosféra byla velmi kolegiální. Určitě se zvýšila i konkurence.“
- Dan 25, Krnov:
„Letošní Šela byla super, i když moc nemohu srovnávat. Jel jsem ji poprvé. Všeobecně můj první závod v životě. Můj cíl byl dojet ve zdraví pod 7 hodin, což se povedlo. Jelo se mi super. Všichni mě strašili, že cestou umřu, tak jsem jel tak nějak rozumně a v cíli jsem byl i překvapený tím, že bych klidně ještě pár kilometrů spolkl. Nejpodstatnější pro mě bylo, rozdělit si závod od občerstvovačky k té další a takto po kouskách to bylo pohodové. S občerstvením jsem byl velmi spokojen, frčel jsem na banánech s kolou. Trať taky bezva, kdy se na začátku dá jet pěkným singlíkem. A od půlky, kdy už se člověk tolik nesoustředí, začínají spíše kopce, kde se nahodí autopilot a hotovo. Jediné mínus závodu bylo prudké ochlazení z předešlého dne na 5°C, což byl hodně šok a ráno jsem na parkovišti v autě pěkně dlouho trucoval, než jsem oblékl alespoň návleky a vylezl ven. Před startem jsem ještě na náměstí přikoupil svařák a závod pak nemohl dopadnout jinak, než radostně.“
- Karel 56, Lipník nad Bečvou:
„Až na tu kosu v cíli pěknej závod, na Helfštýně bylo jen 5°C. Je to tady naše srdcovka. Jel jsem po desáté, dokud jsem mladý, jezdím dlouhou. Pár lidí se mi podařilo aj předjet. Měl jsem v plánu hned z 1. vlny stíhat Boudu, ale on byl proti. Velká úleva po dojezdu a pak velký objímání hradní udírny, naše spása. Jediná teplá věc široko daleko, kromě pár kluků kolem. Máme na co vzpomínat. Co se týče nějakých negativ. Čekal jsem na Marcela, až se vychčije a on mi za to ujel! To je kamarád! Jinak dobrý. Jdu spát.“
Děkuji Karlovi i ostatním bikerům. Blahopřeji všem k vašim osobním vítězstvím a rovněž i absolvování již kultovního závodu Autor Šela maraton.
Biku zdar!
Ruda Růžička
Foto: Jan Reiner, Gabra