Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Jubilejní Šela, rekordní chlad i sucho

9.5.2014 13:29

Šela je nejen pro mě zavedenou jarní klasikou a jedním z nejhezčích MTB maratonů. Letos se jel patnáctý ročník s unikátním finišem na hradě Helfštýn. Počasí vypadalo na déšť, namísto něho se dostavil chlad, s kterým se muselo popasovat všech 1237 závodníků na dlouhé i kratší trati. Ale jináč to myslím bylo super.

Bookmark and Share

  • Před startem

Tenhle závod je prostě pěkný. Proto se za ním sjíždějí lidi z daleka i ze zahraničí. Je tedy pravda, že skoro 140 Slováků to mělo vesměs blíže než my od Prahy. V pátek cestou na D1 jsme projížděli několika bouřkami a všude kolem se to mračilo. Vítek i Martin věštili velebahno, které je na Šele téměř standardem. Já byl optimistou, a jak pravil Vítek v souladu s klasikem, „jsou chvíle, kdy by se měli optimisté střílet“. Na náladě jim nepřidalo, že jsme nestihli páteční prezentaci končící v 21h a bylo jasné, že budeme vstávat o hoďku dříve.


V noci v Lipníku pršelo, ale asi mírně, neboť ráno u prezentace už byly kostky na náměstí suché. V městské knihovně jsme se odprezentovali před koncem limitu (8 h) skoro bleskově. Díky tomu jsme stihli dojet v klidu zaparkovat nahoru pod hrad Helfštýn a dojet na start ještě chvilku před půl devátou. No, a to mi umožnilo vmáčknout se na chvost první vlny, coby 7. jezdec před nějakou množstevní kvótou. Vítek už měl smůlu, stejně jako mnozí další. Ani přemlouvání pořadatelů nepomáhalo.


V první vlně jsem potkal svého spolužáka Michala, netradičně ho tedy nebudu dojíždět, ale mám šanci odjet mu už na startu. Kecáme o životě a plánech a půlhodinka ve startovním koridoru uběhla jako nic. Je sychravo, teplota kolem 5 stupňů. S blížícím se startem se u mě stupňuje předstartovní horečka a věren heslu „Mráz je nejlepší děda“ na poslední chvíli sundávám větrovku a jen v tenoučkém coolmaxovém triku a dresu očekávám zvýšení teploty a zahřátí šlapáním.

  • Z počátku frčák, singly i prémie před hradem

A je to tu. Přesně v 9 h vyráží nějakých 250 jezdců ven z náměstí. Valíme to pořádně rychle, ale jelikož jsem mezi nejlepšími z loňských ročníků a výběrem těch ambicióznějších, co si přivstali, tak se to i na kruháči a silnici za ním obejde bez problémů.


Hrneme si to po silinici ven z Lipníku. Chytám se do háků a postupně si trochu vylepšuji pozici. Míjíme kamenolom, kudy se kdysi dávno projíždělo. Tři sta metrů za ním konečně sjíždíme na polňačku, která se otáčí vlevo do lesa a je tu první ostré stoupání. Všichni kolem jedou výborně, přesto jsem opět pár lidí předjel.


Míjíme Hlinsko a po projetí Kudlovem se k němu vracíme z druhé strany. Při stoupání po louce vidím, jak v protisměru projíždí druhá vlna. A následují první hravé singlíky. Bohužel v prvním stoupání na úzké cestičce stojíme. Není moc jasné proč, ale trvá to snad půl minuty a stojíme jak husy v řadě za sebou. Potom bez problému jedeme dál a tlačí se jen velmi zřídka, protože trasa je překvapivě suchá, bláta minimálně.


Úsek pod hradem je trochu jinak namotaný. Je to zajímavější než dříve, ale horská prémie o karton piva Zubr se mi nedaří - ve třetině stoupání na vlhkých kamenech a skále podklouznu a musím tlačit. Sklon je to tedy pořádný a šutry vyžadují techniku, přesto to hned 3 jezdci za mnou dali. Klobouk dolů, ale díky rychlé chůzi mi nijak neujeli. Nasedáme a stoupáme dál.

 

Nájezd na asfaltku pod hradem a obkroužení louky. To vše za potlesku a fandění diváků. Při průjezdu hradem se navíc ještě přidává speaker. Tyhle momenty mám strašně rád, přestože se po dlouhém stoupání cítím unavený. Na tabuli vidím, že jsem na 185 místě. Super, ale jede se dál.

  • Technické parády až do půlky

Po zdolání hradu následují krásné sjezdíky podél hradeb. Potom technické výjezdy k první občerstvovačce Nad Hubeným. Tou jen projíždíme, fofrem - jen taktak, že stihnu do sebe hodit deci ionťáku.


A znovu krásné chodníky v lese. Pořadatelé udělali parádní přípravu. Vše je příkladně značené, cestičky uklizené, snad i zametené :) Na 25. km začínáme stoupat 3 km na Maleník (470 m n.m.). A pak ty krásné sjezdíky a sjezdy. Nádhera. Jen ten vítr! Ten mi tedy dával! Předpoklad, že teplota stoupne vůbec nevyšel, cykloměřák ukazuje 3°C. V květnu! To nepamatuji a propocené triko ve sjezdech velmi studí. Ještě se trochu zahřeji ve stoupání u Zbrašova , ale na druhé občerstvovačce v Rybářích vyměknu a oblékám zpátky větrovku.

  • Vítr, rovinky a tunel

Beru si také rozinky a párek banánů. Ty do sebe cpu na následné cestě v silném protivětru. Díky tomu se mi nedaří chytnout se do háku za nejlepší tandem, který mě znovu míjí. Po spolykání všech dobrot jsem už z cesty zpátky v poli a tandem předjíždím.


Jedeme pět kilometrů rovinu. Jenže to fouká povětšinou do protivky, a taky to na polních cestách a pěšinkách pořádně nadhazuje. Při průjezdu hlavní silnice na úzké rampě pod mostem se mi opět daří prokázat, že to lze zvládnout v sedle. Žádná úspora času to tedy není, zpočátku se navíc dvakrát dotknu ramenem zakulacené stěny, ale frajeřinka to je jistě parádní. Také nebezpečná – vloni si tu kamarád Robert přivodil pád do potoka a zlomení kolenní čéšky.


Projedeme další dva kilometry, a je tu další tradiční vychytávka – průjezd efektně nasvětleným i nazvučeným tunelem ve Slavičíně, pamatující císaře pána. Unikátní zážitek následuje jízda v krutém protivětru uprostřed polí až k dálnici, kterou přejíždíme po nadjezdu.

  • Kopce až za Peklo

Za dálnicí následují táhlá stoupání. První je osmikilometrové s převýšením 300 m a dovádí nás na druhou občerstvovačku v Uhřínově (520 m n.m.). Zde na 62. km si nechávám dolít camelback ionťákem až po okraj a aplikuji opět antikřečové rozinky a antihladové banány.
Sjedeme z cesty a podél bývalé lanovky vystoupáme na louku a odtud po cestě na nádherné otevřené pláni s nádhernými výhledy za námi znovu do lesů. Parádní sjezd zdolávám velmi, velmi svižně. Předjíždím několik borců, ale nikdo mě nezdržuje, všichni jedou velmi svižně. Jakýto rozdíl oproti jezdcům na Transbrdech před týdnem! Málá vsuvka: kámoši startující na Šele z druhé vlny celkem nadávali na opatrnější jízdu „na brzdách“ – první vlna má u mě naprosté superlativy. Za celou dobu mě neomezoval ani neohrožoval vůbec nikdo.

 

Dole nastává Peklo. Tedy stejnojmenné stoupání vojenským újezdem Libavá na občerstvovací stanici Slavkov. Na 4 km zdoláváme 200 m převýšení a dostáváme se konečně přes 600 m n.m. Po zdolání Slavkovského vrchu a Popelova máme již nejhorší za sebou. Klesáme na nějakých 300 m n.m. Za sebou máme 76 km a následující technické stojky stojí za to. Na jedné z nich tradičně fandí divácí o 106 a hecují jezdce k vyjetí. Hecnu se a po mnoha letech se mi ten strk opravdu daří vyjet. Rozumné to tedy vzhledem k nastupující křeči v levém stehně není, ale mohutné povzbuzování a potlesk mi za to stály.

  • Dojezd na Hrad

Klesáme další kilometry a povětšinou po rychlých cestách a silnicích přes Loučku a Lipník až k Bečvě. Podél řeky jedeme tam a zpět k mostu. Ten na obou stranách podjíždíme po písečné pěšince, div helmou neškrtáme o strom mostu. Po úzké pěšince fičíme k Týnu nad Bečvou. Snažím se přiblížit se skupince šesti jezdců přede mnou. Daří se mi to až ve stoupání. Překvapivě snadno jdu před všechny a daří se mi se tam udržet, přestože toho mám také dost.


Najíždíme na chvilku zpět na hlavní cestu na hrad a pak odbočujeme na lesní stezku prudce stoupající k louce pod hradem. I toto stoupání dávám v sedle. To je snad poprvé. Nicméně funím jako sentinel a přefrčí přede mě i borec, který jasně naznačuje, že zvládnout se to dá i v mnohém větším tempu. Snažím se ho chytnout, ale příliš se nechytám. Jsem rád, že si držím pozici. To se mi daří v celém dlouhém stoupání podél hradu, přes louku až k nájezdu na nádvoří. Tam registruji, že mě dojíždí jezdec v modrém. Jdu ze sedla. Mačkám ze sebe všechno a útok odrážím. Zbývá zdolat jen poslední dřevěnou rampu. Náskok 15 m mi přijde dostatečný. Dole před rampu mi pípne průjezd a chvíli si myslím, že to je konec závodu. Pro jistotu však ještě úplně nevypouštím a soustředím se na to, abych to stoupání zdolal. Těsně před koncem rampy na mě někdo varovně křičí. Ohlížím se a modrásek mě míjí. Ujdu taky ze sedla, ale borec mě na horním měřícím koberci dal půlku předního kola. Zklamání mě drží a vyčítavě říkám, proč mě fanoušci nevarovali dříve – prý ať se netrápím, modrásek jel krátkou trať. No tak jo. Stejně se mi nepodařilo dát trasu pod 5 h – čas 5:02:43 stačil na 167 místo s odstupem 1:19 na vítězného Pavla Boudného (3:42:29), který se se 4. titulem stal nejúspěšnějším bajkerem na tomto náročném závodě. Ženskou kategorii vyhrála Pavlína Šulcová za 4:17:47. Trať zdolalo 541 z 625 jezdců, kteří stáli na začátku. Výsledky je možné nalézt zde >>

  • Nezmrzli jsme, takže snad zase příště

V cíli mě přepadla spokojenost a skoro euforie. Sedám si na lavičku a plný endorfinů sleduji dojížděcí show, kdy se jezdci snaží podobně jako já a komentátor je vtipně zpovídá, přičemž nejčastější otázky míří na to, jak se jelo a jaká byla trať. Jelo se různě, v cíli jsme za chvíli všichni pěkně prochladlí (stále fouká a je pod 5°C), ale všichni do jednoho se shodujeme na tom, že trať byla naprosto skvělá a že jestli to půjde, tak to zkusíme za rok zase.

 

Pavel Macháček

Diskusní fórum pro: "Jubilejní Šela, rekordní chlad i sucho"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

automobiloveDILY24.cz

Chytré
držáky mobilů na kolo
Quad Lock a FINN zakoupíte
v eshopu Kabelmanie.cz.




Tipy pro Vás

Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
Galaxy série 2013
 
Kolo pro život
 
BikersStickers.com

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz