Na startu ve 12 hodin ovšem pořádně sprchlo a ještě chvíli před startem se schovávali bikeři pod deštníky či stánky. Do nepohody na dlouhou trať vyrazilo nakonec 130 kousků. Hned po startu ovšem smíchali závodníci déšť na těle s potem. První stoupání pod Kamenárku má asi 5 km a v zápětí přichází druhé stejně dlouhé na Velký Javorník. Ani sjezd zpět do Rožnova nedává moc příležitostí k odpočinku a přichází táhlé desetikilometrové stoupání pod Radhošť. O nějaké spolupráci nemůže být řeč, buď nohy jedou nebo nejedou. Na 56 kilometrech je 1730 metrů převýšení. Kolik nohy vydrží vyzkouší pak „stojka“ na Búřov. Kdo zde nezkřečuje, dojede již v pohodě do cíle.
První místo si vyjel po 2 hodinách a 6 minutách Martin Haman ze Superior Riders před Matějem Lasákem z Max Kursoru a Adamem Pilčíkem z Bikestylu.cz. Kopce celou špici pořádně roztrhaly, jelikož až do pátého místa byl vždy rozdíl mezi každým v pořadí 3 minuty. Déšť zjevně bikerům prospěl, jelikož letošní časy patřily mezi velmi rychlé.
Já osobně vyzkoušel jen zkrácenou trasu na 30 km s převýšením 800 metrů. Po Loudání, které jsem jel minulý týden, to byla jen taková jednohubka. Ovšem v cíli mě čekal syn a nechtěl jsem být dlouho pryč. Na kratší trasu se dokonce postavilo o 40 více bikerů. Hned po startu jsem se malounko lekl, jelikož si kousek vedle mě někdo lehl a přišlo mi, že přes hlavu mu jede dalších 30 lidí, ale asi nic vážného. Výjezd na chatu Mír mi sedl, další singltreky již méně.
Na start jsem dorazil s časovou rezervou 25 sekund a v duších mi zůstalo 4,5 atmosféry nabušené na asfalt. Tak jsem to celé jel jako na koze. Výjezd na chatu Mír ještě šel, traverz pod Radhoštěm jsem se fakt kvalitně vytřepal. Na Dolní Bečvě jsem si bohužel neužil brod potoka, jelikož mi ho zatarasilo nějaké „jelito“. Navzdory vydatným přeháňkám trasa nebyla nikterak rozbahněná a občasná louže spíše byla osvěžením. Za tu hodinu a čtvrt jsem se krásně protáhl a přišlo mi líto, že to tak rychle uteklo.
Na kratší trati nakonec dominoval Víťa Zahradníček před Luborem Grigorescu a Janem Dřevojánkem. Rožnovský kemp nabídl opět příjemné zázemí pro relax po výkonu. Druhé místo v kategorii jsem náležitě oslavil a hlavně jsem se setkal na trati i v zázemí se spoustou známých. Bonusem byla tombola, kde snad vyhrál opravdu každý. Byl to opravdu příjemný den. Je škoda, že na tak kvalitně zajištěný závod přijíždí relativně málo účastníků. Berte jako pozvánku na příští ročník, protože okolí Rožnova je opravdu krásné.
Tonda Liebel