Tím pádem se tu mísily velmi rozdílné skupinky borců; tu v plné výbavě chráničů s integrální přilbou, proti nim naopak vyšvihaní chrti, čekající na svou příležitost v sobotním maratonském klání. Sobotní program jako obvykle zahájily dětské závody a bylo se zase na co dívat. Znovu velký zájem všech, to je velký příslib do budoucna. Více než tři sta dětí si tentokrát mohlo vychutnat soutěžení přímo na části maratonské trati v cílovém prostoru. To se jim jen tak nepoštěstí a na jejich zaujetí to bylo znát. Emoce všeho druhu, zarputilostí počínaje a pláčem konče, to vše s nezaměnitelným komentářem oblíbeného Pepy Dresslera. Mezi nezapomenutelné zážitky patřil úprk rodičů podél cílové rovinky spolu se svými dětmi na odrážedlech za plůtkem; děti sice vidět nebyly, ale zato podle reakcí rodičů a jejich pořadí se dalo lehce rozpoznat, jak se závod vyvíjí. Člověk si pomyslí; aspoň něco má na tom světě smysl…
Hlavní závod na 54 kilometrů měl hned několik otazníků, co se účasti obvyklých favoritů týče. Startovní pole bylo totiž z různých důvodů oslabeno. Ze silné formace IVAR CS Author byl na startu pouze Vlastimil Hájek, Za Symbio+ Cannondale sice stál na startu připraven i Jirka Hudeček po vleklých zdravotních problémech, ale těžko se dalo počítat, že bude prohánět špičku závodu, jak tomu bylo v úvodní části sezony, chyběl ale i Grande Paolo, tedy Pavel Boudný z České spořitelny Specialized, který si vybírá zaslouženou dovolenou. Ale vlastní závod nakonec vůbec nebyl nudný a až na první pozici nebyl rozhodnutý až do samého závěru.
Start se pořadatelům povedlo zdramatizovat a zatraktivnit čtyřmi vypsanými prémiemi, které následovaly krátce po sobě v již tak náročném prvním asfaltovém výjezdu na Zadov. Než se stačila konkurence vzpamatovat, stal se vítězem prvních dvou Honza Fojtík (Symbio+ Cannondale). Na třetí a čtvrté prémii už se ale pohyboval na čele Matouš Ulman (Česká spořitelna Specialized), který je mezi soupeři obávaný kvůli svým rychlým začátkům závodů. Matouš to tentokrát dotáhl k úplné dokonalosti. V areálu na Zadově měl na své konkurenty ve stíhací skupince náskok již více jak půl minuty, rozhodl se pokračovat sám a nakonec zcela neohroženě dorazil do cíle po sólo jízdě s více než čtyřminutovým náskokem.
Ke svému famóznímu výkonu nám řekl: „Vlastně jsem neměl původně v úmyslu jet sám, chtěl jsem jen vyzkoušet poslední prémie. Měl jsem pocit, že Foja se na těch prvních trochu vystřílel, tak jsem jel. Tím, že jsem jel první, neměl jsem žádné informace o svém náskoku a až do cíle jsem tím pádem nemohl nějak šetřit síly. Na táhlých rovinatých úsecích ve větru to docela bolelo. Samotného mě překvapuje, s jakým náskokem jsem vyhrál.“
Zato mezi jeho pronásledovateli to vřelo. Zformovala se velmi silná skupinka ve složení Jan Fojtík (Symbio+ Cannondale), Petr Šťastný, Pepa Kamler (oba Česká spořitelna Specialized), Martin Stošek (Sram Rubena Trek) a Jan Hruška (Nilfisk Alto pro cycling). Tato skupina vydržela pohromadě velkou většinu závodu a ještě na mezičase na 38. kilometru ve Vimperku je dělily jen vteřiny. Rozhodl vlastně až technický sjezd přibližně 8 kilometrů před cílem, do kterého vjížděl na prvním místě Martin Stošek a skupinka se v něm roztrhala. Martin nakonec svedl úspěšný souboj s Honzou Fojtíkem v cílové rovince a těsně vybojoval druhé místo.
K vývoji posledních kilometrů nám řekl: „Do toho sjezdu jsem najížděl schválně jako první, ve Vimperku jsem studoval a hodně jsem toho tady najezdil, takže to místo znám. Když jsem vjížděl na asfaltku, viděl jsem, že mám náskok a zkusil jsem ho udržet co nejdéle i v následném finálním výjezdu ke stadionu. Honza Fojtík si mě sice dorazil, ale nejspíš už mu nezbyly síly do cílové rovinky.“ To nám Foja v rozhovoru potvrdil. „Chtěl jsem vybojovat nějaké prémie, což se mi povedlo hned u prvních dvou. Stálo mě to ale nějaké síly, což se možná projevilo v závěru. Martin Stošek si věřil v posledním technickém sjezdu, který má nejspíš najetý, mi odjel a já jsem ho pak celé závěrečné stoupání dojížděl. Když se mi to před cílem podařilo, šel jsem ještě na špici, ale v cílové rovince už jsem neměl šťávu a nestačil jsem.“
Druhá polovina seriálu Kolo pro život se valí jako lavina. Po Karlštejně a Zadově následuje hned příští sobotu závod v Karlových Varech. Jiné město, jiná trať. I v tom je krása a „barevnost“ horské cyklistiky. Na Karlštejně rychle nahoru a dolů, Šumava přinesla táhlé výjezdy a rychlé šotolinové cesty ne nepodobné silniční cyklistice, Karlovy Vary jsou oblíbeny vyznavači technického jezdění. Jak to všechno dopadne ve městě léčivých pramenů, se dozvíte z našeho reportu už za týden a nebo ještě lépe, přijeďte se sami podívat a zasáhnout do cyklistických bojů a nebo prostě jen strávit krásný den s rodinou a kolem na čerstvém vzduchu.
Martina K. Ptáková
