Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

1000 mil - z nadšení do deprese a zase zpět, 1. část

5.9.2014 15:50

Celou kariéru jsem chtěl vyhrávat. Nikdy mi to nevyšlo. Vloni mě na extrémním závodě 1000 mil diskvalifikovali dva týdny po dojetí, letos jsem byl chvíli skoro poslední a přece jsem nakonec zvítězil. Sen o vítězství se naplnil.

Bookmark and Share

  • Intro

Při chystání článku jsem zjistil, že tomuto závodu jsem věnoval celé dva roky a nemůžu jednoduše oddělit první a druhou účast. Bez prvního závodu bych nejel podruhé, bez druhého ročníku by nevznikla ani tahle reportáž. Ta se nakonec protáhne do série článků a je vlastně i takovou vlastní psychoanalýzou.


Z loňska už si vybavím a popíši jen významnější zážitky, budou to takové stručnější úryvky vzpomínek, letošní závod se pokusím popsat podrobněji. Záleží však i na vás, zda se vám to bude líbit nebo ne – napište mi prosím váš názor do komentářů pod článkem. No, ale teď už pojďme na to…

  • Loňské reminiscence – příprava na Míle

Je pár sekund po půlnoci. Nový rok 2013. V roubené chalupě v Žacléři, kde trávíme Silvestra, zoufale restartuji notebook a místo přání do nového roku nadávám, až se okolní kopce bez sněhu málem zelenají. Právě začala registrace na „Craft 1000 Miles Adventure“. Tři minuty poté mám vyplněný přihlašovací formulář a odesílám jej. Počet 100 závodníků je však již zaplněn a stávám se 2. náhradníkem a trpělivým čekatelem. Uf, to by mohlo vyjít. Teprve poté si přiťukávám šáněm se svojí drahou Haničkou a začínám se těšit na vše, co mě čeká.

 

Úraz místo tréninku

 

Konec ledna. Sedím na zadku v mrazu pod Žižkovskou věží a nemůžu chodit. Měsíc jsem abstinoval a snažil se sportovat, démon alkohol spolu s náledím mě o to snadněji srazili k zemi. Právě končí firemní večírek, při odchodu jsem uklouznul, kopyta vyhodil směrem k nebi a při dopadu jednu dal pod sebe a zlomil si kotník. Kolegové mě dovlečou na hotel a druhý den dostávám sádru až po koleno. Slibně rozjetá příprava je fuč. Na netu se dočítám, že s tímhle úrazem lze začít trochu sportovat po třech měsících a noha je jakžtakž v cajku až po půl roce. I tak se rozhoduji to nevzdat a na Míle se pořádně připravit navzdory blbému osudu.

 

Zpět do sedla

 

Je první půlka března. Stojím na pařížském letišti opřený stylově o francouzské hole a čekám na přestupu na nástup do letadla mířícího do Malagy. Ještě před úrazem jsem sobě a kamarádům zorganizoval jarní cyklosoustředění na jihu Španělska. Před necelým týdnem mi na můj nátlak předčasně sundali nechodící sádru. Doktorku jsem ukecal, že jedu do Španělska na konferenci a ona mi radila nohu nezatěžovat a máchat ji v chladném moři. Namísto klidu jsem nohu rozhýbával, včera jsem zvládnul ujít první tři metry bez holí a definitivně se rozhodl letět. Samozřejmě i s kolem v krabici.

Druhý den jsme na zápraží pronajmutého bytu u pobřeží smontovali bajky. Kluci mi museli pomáhat, nevydžel jsem ještě dlouho stát jen na nohou. Pak jsem o berlích došel ke kolu a po dvou měsících nasedl. První křeč mě chytla po sto metrech opatrné jízdy podél moře. Do vyléčené nohy. Jenže v prvním kopci mě chytla druhá do zdravé. A to jsem si myslel, že v nejhorším případě budu šlapat jen jednou (zdravou) nohou! OK, takže stoupám šnečím tempem vedle Vendy, který má pro změnu vysokou teplotu. Zastavuji, díváme se na sebe a křeníme se – kdyby nás tak doktorky viděly…


Dal jsem stěží dvacet km, vyjel na hřeben prvního kopce a večer nemohl chodit. Do rána noha trochu splaskla, znovu se berlím ke kolu a tentokrát zvládnu ujet dvojnásobek. Třetí den jedu poprvé v lehkém terénu. Po pěti dnech dávám přes sto kilometrů a občas se přistihnu, že z radosti nad progresem tahám naší cykloskupinu… Půjde to, musí to jít!

 

Nabírání formy

 

Konec dubna. Přidal jsem se ke kamarádům a poprvé v životě jsem na Gardě. Čtyři dny sóloježdění (kamarádi už mě nestíhají) znamenají 270 km a 8100 m převýšení. Jezdím už měsíc a půl téměř denně do práce (36 km tam a zpět) a zároveň držím něco jako zeleninovou dietu. S váhou se dostávám o 10 kg níže než v době, kdy mi sundali sádru. Jen noha při tlačení do kopce ještě pobolívá a občas kotník oteče. Půjde to!

 

Prověrky bojem

 

Začátek června. Deštivý a totálně rozbahněný Král Šumavy. Smíšené pocity v cíli. Zima, únava, ale i spokojenost až nadšení z rekordního 65. místa. Co tě nezabije, to tě posiluje a posouvá dál.

Je půlka června, hodina před půlnocí. Právě jsem po pěti dnech dojel zatím nejnáročnější ročník Loudání. Z Veselí na Moravě jsme týden po skončení vytrvalých dešťů, které způsobily množství záplav, projeli republiku cestou necestou nocí i dnem. Neznámou cestou jen podle trasy v rozdaných mapách bez jakéhokoliv zabezpečení. S nějakým tím touláním a kufrováním (na to jsem fakt dobrej) mé Loudání představovalo 825 km s převýšením skoro 13 tis. m. To vše za 5 dní a 47 minut.

Mohlo to být lepší, ale s 8. místem jsem nakonec byl spokojený. Stejně jako s dalším 4 kg úbytkem váhy od tréninků na Gardě. Loudání bylo (a je) v lecčem těžší než Míle a dle mého neexistuje lepší příprava. Dám to!

  • Loňské reminiscence – průběh závodu1000 mil 2013, nejsilnější zážitky

Loučení a cesta na start


Konec června. Stojím na nástupišti našeho venkovského nádraží a mávám svým malým dětem a ženě, odjíždějící na dva týdny na Vysočinu.

Tam o ně bude u (pra)rodičů postaráno, zatímco já budu bojovat s tratí i sám se sebou. Rychle ale hodit smutek a nostalgii za hlavu, dokončit balení kola do krabice a zavést ji na nákladové nádraží do Vršovic. Večer jedeme z Wilsoňáku lůžkáčem přes Košice do Humenného a odtud busem do Nové Sedlice. Vlak je ideální místo na seznámení i na získání informací o nejdelším evropském závodu. Nervozita stoupá, obavy se zvyšují, prostě se těším.

 

Start a první noc

Poslední červen 2013. Stojím na startu a Honza Kopka dává poslední instrukce. Vyrážíme. Na řídítkách se nám houpají rolničky na zastrašení medvědů, ale z počátku to svištíme 15 km jen po asfaltu a pevných cestách. Vítěz letošního Loudání Honza Vaculík mi dává spoustu rad a krotí mě. Na prvních kilometrech ještě tenhle závod nikdo nevyhrál. Je to tak – například po nájezdu do terénu a ujetí 5 km míjíme Poláka, který ve sjezdu udělal z předního kola doslova osmičku a závod pro něho skončil.


I tak jsme ujeli prvních 100 km pod pět hodin. Pak jsme dvakrát brodili přes Ondavu. Napoprvé to bylo na pohodu o dost těžší vlastně bylo prodrat se skrz křoví k řece, než ji přebrodit. Podruhé, už za tmy, to bylo o dost těžší. Netrefili jsme správné místo a na konci řeky, 2 metry od kraje, jsme to měli po prsa a jen tak tak, že nás proud neporazil. Pak se ještě vyškrábat na prudký břeh přes křoví a kopřivy. Zdenda Suchan v žluté goretexové bundě nás dojel a v brodu nás chtěl asi předehnat. Nedbal na naše varování a lákání, aby šel aspoň o pár metrů výš proti proudu. Šel jak stroj rovně a u protějšího břehu to měl doslova po krk. Kolo mu naštěstí trochu plavalo, a tak to nějak zázrakem překonal.


A pak jsme jeli dlouho do noci. Já a dva mazáci Honza Vaculík a Filip Degl. Filip to zabalil v jednu ráno ve vesnici Banská. Ta byla zajímavá tím, že se v ní zrovna odehrávaly 2 východňárské zábavy a k tomu ještě diskotéka. A to prosím v neděli!

Pak jsem ještě někde před Košicemi zabloudil a jel dál a dál z kopce špatným směrem. Honza mi volal a věrně na mě počkal, až se vyškrábu kilometr a půl zpátky. Pak jsme jeli až do rozednění a před Hriešnou nás dojel Zdenda Suchan, pořád ještě mokrý z brodu. Na chatu Hriešná jsme dojeli po čtvrté ranní. Napočítal jsem 6 kol, takže bylo jasné, že jsme sedmí v pořadí. V nohách 170 km a první večer a noc za námi. Po 3 hodinách skoro spánku jsme jeli dál…

 

Druhý den – zážitky. Makačka, schody do nebe a vyčerpání

 

Červen 2013 odpoledne. Dojeli jsme do předhůří Nízkých Tater. Před námi stádo krav a spousty bláta. Stádo nešlo jednoduše objet a tehdy pronesl Honza památnou větu: „Krávy vylezte z těch sraček, pojedeme tam my.

No a potom zase jedem a jedem dál a dál. Mně a Honzovi docházejí síly, Filip je v pohodě a tahá tempo, které už my nestíháme. Honzu navíc začne píchat v koleni. Dává ještě 15, 20 km a smutně konstatuje, že dál už to bez odborného ošetření nejde. Odpojuje se před Popradem a doufá, že ho místní felčaři opíchají kortikoidy a pustí zpátky na trať. Později se ukázalo, že ho vyšetřili, ale ordinovat mu chtěli jen relaxaci a klid. Honza zkusil jet ještě jeden den a pak to musel pro stupňující se bolest zabalit a vzdát.


Jsem nováček a z náročnosti a délky trati náležitě vystrašený. Upínám se na Filipa, který jede potřetí a počíná si naprosto suveréně. Oproti mě veze jen poloviční zátěž. Má přesný plán stravování, každé dvě hodiny mu pípne alarm v telefonu a Filip polyká nachystané potravinové doplňky. Navečer po 120 km ho stíhám už jen s vypětím všech sil a chvílemi mi ujíždí i v protivětru, ani hák mu neuvisím. Na náhorní plošině někde v lesích za Važcom už v noci se domlouváme, že to nemá cenu. Filip ještě volá do vytypovaného pensionu v 20 km vzdálené Královej Lehotě a domlouváme se, že jestli to půjde, sejdeme se tam. Na rozloučenou se aspoň fotíme s panorámatem Vysokých Tater za námi.

Jenže dál to fakt jde ztuha. K únavě se navíc ve stoupání na horní přečerpávací stanici Čierný Váh přidává strach. Jsem široko daleko sám. Uši mám našpicované, že slyším štěkání psa snad na deset km. Tohle je přesně ten terén, kde bych čekal nějakého chlupatého míšu. Méďa by měl se mnou snadnou práci. Je tma jak v ranci, jsem propocený (a tedy dobře vyčmuchatelný), vysílený, tlačím a bojím se. V tomhle stavu jdu více než hodinu vzhůru úzkou stezkou v hustém lese. Pak konečně navigace ukazuje, že jsem u nádrže. Jenže v reálu ji nevidím. Zoomuji a vidím, že musím kolmo doleva. Jenže tam je jen hradba z křoví a kopřiv. Po chvíli pojíždění sem a tam nalézám prošláplou cestičku skrz křoví. Vydávám se skrz ty kopřivy, tlačím i poponáším za světla čelovky. Po sto metrech ostrého výstupu narážím na schody.


Třesoucíma nohama vyšlápnu přibližně 40 prudkých schodů a zdolám tak 10 m výškových. Za převisem je 8 metrová plošina a dalších 40 schodů. OK, tak ty dám taky. Jenže pak se to opakuje. Vydýchávám se na plošině a znovu zoomuji navigaci: ale vždyť už u té nádrže s asfaltkou kolem fakt musím být. Takže další dvoje schody a na další plošině vidím další, a to už padám k zemi na záda. Ležím, pot ze mě teče a já čumím na půlnoční nebe. Je mi vedro, leží se moc pěkně a pohodlně. Kašlu na medvědy, asi tady budu spát… Vydrží mi to snad dvacet minut, pak se do mě dává kosa, minimálně to vypadá, že se budu muset pohnout a vlézt do spacáku. Takže to přehodnocuji a voláme si s Filipem. Už je v penzionu, přesvědčuje mě, že už je to jen 12 km z kopce a nakonec mě naláká na pozdní večeři.


OK, takže zdolávám ještě dvoje schody a konečně je tu přečerpávačka se silnicí kolem a dolů. Měním zpocené triko a dres a navlékám na sebe vše, co mám v baťohu po ruce. I tak ve sjezdu strašně mrznu, ruce jsou prokřehlé a musím několikrát zastavit, abych je zahřál dýcháním – fakt dost změna proti vedru, které jsem cítil před 40 minutami. Nakonec se dopachtím do Královské Lehoty a Filip mi chvíli po 1 ranní otevírá vchod a pomáhá s kolem a bagáží. Jsem grogy. Myslel jsem, že mám natrénováno a teď jsem nad dně hned druhý den. Moc toho nenamluvím, něco slupnu a svalím se na postel kolem druhé hodiny.


Uběhnou dvě hodiny a Filip vstává. Budím se, přiblble si sedám na kraj postele a pozoruji jak Filip rychle balí a čeká, zda se přidám. Ujet za dva dny těžkým terénem 330 km zvládám, ale spát u toho méně než 5 hodin už ne. Takhle bych se odrovnal. Padám zpět do postele a nechávám Fillipa bojovat samotného. Filip nakonec dojel druhý, já tímto rozhodnutím definitivně přišel o šanci bojovat o přední příčky, ale zachoval si šanci dojet to a mít to jakžtakž pod kontrolou.

 

Pokračování příště...

 

Pavel Macháček

Diskusní fórum pro: "1000 mil - z nadšení do deprese a zase zpět, 1. část"

Názor Autor Datum a čas
RE: 1000 mil - z nad... Filip 1. 10. 2014, 11:18
RE: 1000 mil - z nad... Honza V. 28. 9. 2014, 20:39
RE: 1000 mil - z nad... Honza V. 28. 9. 2014, 20:29
RE: 1000 mil - z nad... Honza V. 28. 9. 2014, 20:08
RE: 1000 mil - z nad... Paw 15. 9. 2014, 14:43
RE: 1000 mil - z nad... Věra 12. 9. 2014, 21:06
RE: 1000 mil - z nad... Josef Ptáček 9. 9. 2014, 14:05
RE: 1000 mil - z nad... Tonda Liebel 9. 9. 2014, 10:27
RE: 1000 mil - z nad... Seiko 8. 9. 2014, 15:13
RE: 1000 mil - z nad... Čépa 8. 9. 2014, 15:10
RE: 1000 mil - z nad... Mila Holanova 6. 9. 2014, 11:06
RE: 1000 mil - z nadšení do deprese a zase zpět
Fakíre Pavliku, to je síla, seš borec, už se těším na další pokračování! Pa Mila
RE: 1000 mil - z nad... Petr Šedivý 5. 9. 2014, 18:56

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |