Ať to byly akce spojené se zimními sporty, nebo závody světového poháru XCO, pravidelně vyhodnocené jako nejlepší v celém seriálu. Každý, s kým jsem v posledních týdnech mluvil, se do Vysočina Arény těšil a byl zvědavý, jakou trať osvědčený pořadatelský tým nachystal. Přitažlivost celého podniku zvýšila i čerstvá informace o otevření unikátních cyklistických tras přímo v okolí areálu, novátorsky designovaných podle různých stupňů obtížnosti tak, aby si mohl vybrat každý.
Počasí posledních dní bylo nepochybně tím hlavním činitelem, proč se na premiéře v atraktivním prostředí sešlo přece jen o něco méně závodu chtivých cyklistů, než bychom mohli předpokládat, i když přes 1200 závodníků na všech trasách, to je vzhledem k nabitému kalendáři závodů v září velmi slušný výsledek na nový závod v soupisce KPŽ! Tak trochu konkurenční závod Českého poháru XCO na šumavském Zadově s poměrně tristní účastí závodníků ale nebyl tím důvodem, že v Novém Městě nepraskala parkoviště ve švech, snad i díky tomu, že tady je vše velké a připravené na ještě větší nápor návštěvníků a to je dobře, protože v dalších ročnících si tento závod nenechá ujít určitě ještě mnohem více závodníků.
Jedním dechem je třeba říct, že ti, kdo nepřijeli, mohou jen litovat. Kromě toho, že po dobu všech závodů ani nekáplo, osvědčili organizátoři skutečně cit pro stavbu tratí a v cíli nebyl nikdo, kdo by byl zklamán. Samozřejmě se našli tací, kterým vadilo bláto a slizké kořeny, ale to už je takový český folklór…
Pojďme však k průběhu hlavního závodu na padesát kilometrů. Po startu jako „na svěťáku“ se početné startovní pole hned na začátku závodu muselo srovnat v úvodní lochnesce; trať propletená lesem v bezprostřední blízkosti stadionu střídavě stoupala a klesala v poměrně příkrých úhlech a ještě k tomu na celkem slušně uklouzaném blátě. Celkem vzato, závod byl z tohoto pohledu hodně technický. Na čele si ale svůj závod opět jela přibližně sedmičlenná skupinka hlavních adeptů na pódium. Zhruba na desátém kilometru se ve stoupání odpoutala dvojice Pavel Boudný (Česká spořitelna Specialized) a Honza Strož (Ivar CS Author Team), která poodjela ostatním a protože oba spolupracovali, vytvořili si sice ne rozhodující, ale slušný náskok. Ve druhé skupince neměl moc důvodů tlačit na pilu Matouš Ulman (Česká spořitelna Specialized), týmová taktika byla prioritou. Michal Kaněra (Rubena Birell Specialized), Honza Fojtík (Symbio+ Cannondale), Václav Ježek (Ivar CS Author Team) a Michal Bubílek (Kellys Bike Ranch) jeli obdobné tempo jako dvojice uprchlíků, ale ta si dokázala svůj odstup kontrolovat.
Rozhodnutí o vítězi závodu padlo vlastně až v bezprostřední blízkosti cílové roviny; Pavel Boudný zabral v poslední terénní vložce před stadionem, vytvořil si mírný náskok a Honza Strož už fenoménovi spurtérských závěrů nedokázal na posledních metrech ztížit život. Druhá skupina se rozpadla také až v samém závěru v klikatici nad arénou. Mírně začali ztrácet Ježek s Bubílkem, ale i Honza Fojtík. Tomu se však podařilo dvojici Kaněra a Ulman docvaknout a ještě v závěru zaspurtovat a dojet si už v pořadí pro čtvrté medailové umístění v řadě.
A tady máme slova těch nejlepších:
Honza Fojtík: Byl to krásný závod, trať se mi moc líbila, skvělá technická bikeřina. V závěru jsem na chvilku odpadl ze stíhací trojice, ale podařilo se mi dostat zpátky v pravou chvíli. Na rozdíl od kluků jsem přesně věděl, jak vypadá závěr, jel se totiž úplně stejně jako sprint při světovém poháru, který jsem tady dvakrát absolvoval. Takže jsem si počkal na tu nejlepší chvíli a zase je z toho bedna. Mám velkou radost.
Honza Strož: V posledních týdnech jsem hodně trénoval směrem k mistrovství republiky v maratonu na Sudetech. Toto byla pro mě do jisté míry generálka a jsem rád, jak dopadla. Po celý závod jsem se cítil dobře a věřil jsem si tentokrát na Pavla i do závěru. Škoda, že ve druhé části závodu nebylo nějaké těžké dlouhé stoupání, měl jsem pocit, že v kopcích jsem maličko silnější. Nicméně závěr, to je Pavlova doména. To jeho nasazení v závěru je vynikající. Chviličku jsem to v poslední terénní pasáži prokaučoval, no a v cílové rovince jsem už neměl šanci. Pokud jde o trať, byla perfektní a technickými pasážemi na kořenech připomínala třeba zrovna Sudety. Určitě může patřit mezi ty trati, které budou v seriálu nejoblíbenější.
Pavel Boudný: No, moc pěkná trať. Ujeli jsme se Strožíkem, no a závěr mi vyšel…
Jako bonus ještě připojujeme komentář Matouše Ulmana: Dneska se mi nejelo nějak mimořádně. Už se blíží konec sezony a je to znát. Člověk už netrénuje tak lehce a s chutí, jako na jaře a v létě. Ale čeká mě mistrák na Sudetech a je třeba se připravit zodpovědně, je to hodně těžká trať. Když odjel Bouda se Strožíkem, nemusel jsem tlačit na pilu. Na čelo skupinky jsem šel, když jsem měl pocit, že by nás mohli dojet zezadu a bylo třeba trochu zvýšit tempo. Na druhou stranu určitě nebylo mým cílem dojet Pavla. Byl jsem před pár dny trošku nemocný, takže dneska to nebylo z mé strany stoprocentní, ale týmové vítězství máme, takže super!
Slova Matouše Ulmana nám připomněla to, že i celý seriál Kolo pro život se mílovými kroky blíží do finále. Zbývají pouhé dva závody a ročník 2014 bude minulostí. Jestli si chcete užít neopakovatelnou atmosféru seriálu, přijeďte příští sobotu do Plzně. Je to město cyklistice zaslíbené, a protože každá trať je jiná, určitě se nudit nebudete. Na závodníky a návštěvníky zde čeká i bohatý doprovodný program, ze kterého budou mít radost hlavně ti nejmenší, vždyť jako bonus na něj zde čeká třeba sleva na vstup do plzeňské Zoo, Dinoparku nebo od 15:00 koncert oblíbeného Kašpárka v rohlíku přímo v novém areálu závodu v prostorech bývalého plzeňského Výstaviště. Nenechte si ujít tento závod se všemi členy vaší rodiny, bude stát za to!
Martina K. Ptáková
