Ve Strašicích u Rokycan bylo hodně živo, ve 13 hodin se vydalo na dlouhou trasu cca 60 km skrz vojenský prostor Brdy více než 250 silničářů, bikerů či jezdců na cyklokrosových strojích. Možná trochu škoda, že organizátoři neposečkali s bikery alespoň 5 minut, neb silničáři mají ve zvyku se „rozjet na kecačku“ a rozhodnout až v kopcích, takhle nám „přistáli na zádech“ elitní bikeři hned při výjezdu ze Strašic. Na úzkých silničkách pak bylo hodně těsno.
První hup pole jen natáhl, tradiční selekce přišla až ze Zaječova nahoru, tady se to už neokecá a kdo na to nemá, vystupuje z čela. Letos jsem chtěl po rocích smůly konečně dojet bez defektu, a tak si vzal staré silniční GT, vyzbrojené 28 mm plášti. V kopci jsem samozřejmě vycouval z čela, které čítalo cca 20 borců – eliťáci, top hobíci + top bikeři. Nahoře se formujeme do grupy a letíme rozbitým sjezdem do Obecnice. Ostrá pravá, následuje hodně dlouhé stoupání, kde ještě vidíme čelo a zaváděcí vůz Sparty. Kopec už bolí, kor když jsem tam nechal velkou a 12°C řádně protáhlo plíce.
Následuje úzký sjezd k Pilské nádrži a „rovinka“. Další stoupání je od Lázu ke Sklené Huti. Naše grupa se drží pospolu, čelo již kdesi v trapu. Pěkný sjezd do Nepomoku a oddych po rovině k bufetu. Poněkud drsný sjezdík plný děr a jsme u Padrťského rybníka. Chvilka na kochačku a nastává „tradiční Rubášovina“ – rozdrbaný asfalt, listí, klacky, bahno, šotolinka a materiál trpí. Je třeba vhodně volit stopu, odlehčovat zadek, aby člověk „necvaknul“ a modlit se, aby pláště odolaly všudypřítomným šutrům. Nic pro fifinky, ale na konci sezóny je aspoň sranda, tedy pokud v prudkém sjezdu po šutrech neskončíte v trávě, jako někteří z mojí grupy. Já jel „na jistotu“ a úsek zvládl.
Díky změně trasy jsme se vyhnuli sjezdu přes Trokavec, který se mi stal osudným loni a mydlili to směr Kreslovna. Zbyli jsme tři, pak jsme ještě sjeli nějakého odpadlíka z čela, naopak nám ujel Petr Vermach, který se v terénu fakt nebál. Kapr z Vinohradských šlapek krásně táhnul klesající úsek furt 40-50 km/h a já se jen modlil, ať to letos konečně přežiju bez úhony! Vystřídal jsem až před Strašicemi, do cíle chyběl jen efektní úsek po velkých dlažebních kostkách a 300 m rovinka.
Sice jsem prohrál spurta, ale byl jsem moc rád, že jsem po necelé hodině a třičtvrtě dojel Brdy 2014 bez újmy. Po vyhlášení eliťáků – pořadí Hunal, Hačecký, Dlask následovala „bedna“ i pro věkové kategorie a milé překvápko, když mě zvali na prvního fleka v kategorii 30-39 let. Super, sice jsem byl celkově 14-tý, ale přede mnou byli buď eliťáci nebo „mlaďoši“, a tak jsem si mohl užít pár vteřin slávy! Poklona pro Jonáše Vojtěcha, který jakožto nejlepší hobík dojel do cíle jako čtvrtý absolutně a celý závod objel s elitou!
Závěr vydařené soboty obstarala tombola s hodnotnými cenami a na úplný závěr dle hesla „kdo dřív přijde“ i rozebrání plechovek piva. Ale jo, tyhle Brdy jsem si fakt užil, na závodním kole bych s elitou kopce stejně nepřejel a sázka na jistotu se mi vyplatila. Sparťani obstarali důstojnou tečku za silničářskou sezónou i bikovou Galaxy sérií. Snad jen poslat bikery 5 min po nás a bude to vůbec super! Více na www.sparta-cycling.cz.
Jan Herda
