Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

1000 mil - z nadšení do deprese a zase zpět, 5. část

28.11.2014 12:54

V minulém dílu reportáže z ročníku 2013 jsem tvrdě bojoval s vlkem, pořídil hodobóžové kraťasy u Vietnamců a nové pedály v Bystřici pod Hostýnem. Po pár popůlnočních pivech v Dobrovízi jsem zabivakoval v lese před Poštátem, kde mě celou noc trápily komáři. V této části se připojím k Honzovi Frycovi, zdolám půlku závodu a konečně se začnu posouvat pořadím vpřed.

Bookmark and Share

  • Budíček. Žízeň, hlad, únava.

Budík na mobilu vyhrává rádoby příjemnou melodii. Je pět. Jsem nepříjemně nevyspalý. Kvůli komárům, kteří útočili celou noc na můj spacák, v kterém jsem se zakuklil. Poštípán jsem naštěstí minimálně, otrávený maximálně. Sbalím věci, zakousnu poslední dvě tyčky, promáznu řetěz i sedací a třecí místa na svém těle a tradá dál. Jedu kilometr za kilometrem, hodinu za hodinou. Sám. Už dlouho. Snad tři dny jsem se s nikým nesvezl. Začínám si povídat sám se sebou. Asi i z hladu. Jídlo dochází, na další čokotyčku nemám chuť, poslední ionťák jsem vypil chvíli po osmé a teplota stoupá. Jedu údolím Budišovky, částečně to poznávám z trasy Drásala, ale možná se pletu.


Náhle jedu kolem chatičky s chodníčky a schůdky vytvořenými z železničních pražců. Postarší paní tam zahradničí a pomáhá jí vnouček. Zastavuji a škemrám o vodu. Dostávám výbornou šťávu s citrónem, vypovím svůj příběh o cestě z  východního Slovenska, dozvím se, že nebožtík dělal u dráhy a pražců obstaral spoustu a jedu dál.


Žízeň je pryč, hlad zůstává. Naštěstí jsou tu Svatoňovice, kde se nechávám dětmi odnavigovat k prodejně. Nacházím pitoreskní minibuňku v soukromé zahradě s kuriózní otevírací dobou. Zavíračku o 10 h jsem promeškal, ale dozvoním se na majitelku. Otevírá a já kupuji z velmi omezené nabídky vše, co mi přijde aktuálně stravitelné – bábovka, jesenka, čokoška a Colaloka typu 2 l. Sundávám tretry, sedám na šutry vedle buňky, rozkládám nákup a většinu hned konzumuji. Takto posílen jedu dál.

  • Spolujízda s Honzou

A opět hltám další kilometr za kilometrem, kopec za kopcem a pomalu z toho bbnu. Hlavou mi letí myšlenky o všem možném, vracím se do mládí, hned zase plánuji – prostě mazec pro bednu tahle vyčerpávající solojízda.


Naštěstí přijíždím do osady Dvorce. Od Filipa Degla mám tip ze včerejška, že je tam výborná hospoda. A taky jo. Objednávám si hned polívku, nejrychlejší hlavní jídlo a pivečko na trávení k tomu. Když se zvednu, dojíždí mílař. Konečně někdo! A později se ukázalo, že Honza Fryč nebyl jen tak někdo, ale že to byl člověk, který výrazně pomohl otočit moji sestupnou tendenci a nasměřoval mě k dokončení závodu i k obstojnému výsledku. Možná však za budoucím zlepšením bylo druhé jídlo, které jsem kvůli Honzovi slupnul coby nášup.

Honza Fryc je mladej blázen, co to jede zkusit. Fyzičku má z maratonů výbornou. Bohužel jen z těch běžeckých, kolo si pořídil až kvůli Mílím. Na rovinách maká jako čert, z kopců a v technických úsecích je marný, no a v opravdu prudkých kopcích mu díky lepší technice jízdy a síle v nohách taky poodjždím. V čem je však výrazně lepší, je regenerace a časové prodlevy mimo jízdu – spaní, strojení, jídlo… A to je na Mílích stejně důležité, možná i důležitější než samotná jízda. Pauzu delší o pět minut sjíždíš na podobně výkonného mílaře hodinu i déle. Takže když se po ránu sbíráš z pelechu o půl hodiny déle, dojedeš soupeře až odpoledne...

 

Já se od třetího dne jen propadal pořadím a byl čím dál unavenější a opotřebovanější. Z první desítky jsem se posunul někam do druhé. Nebylo to snad ani tím, že bych jel pomaleji, spíše mi chybělo srovnání ohledně pauz a prodlev. Ale i ohledně délky spánku a doby vstávání. S Honzou jsem najednou viděl, že jezdecky v pohodě stíhám a když si nebudu dávat načas ve věcech kolem, můžu se posunout opět někam dopředu.


Najednou to zase jde. Jedeme, povídáme, vnímám krásu okolí. Dojíždíme Tondu Zlínského. Borec před důchodem, ale jede jako mladík. Na rozdíl od nás ho prý nic nebolí. Jen bavit se s náma moc nechce, preferuje intimní prožívání zážitků bez našeho klebetění. Přejedeme kopec, před námi překrásné pole a louky s balíky slámy. A v dálce Jeseníky. KRÁSA! Úplně se tetelím chutí pustit se do nich ze všech sil. Nahlas křičím cosi, že teď to teprve začíná a naplno to spouštím silnicí mohutným kopcům v ústrety. Vzhůru za dalším dobrodužstvím. A také za CP2, tedy polovinou závodu v X-parku ve Františkově.

  • Magické Jeseníky

A je to tu znovu. Po kopcích nastupují pořádné kopce a potom už jesenické hory. Spolu s Honzou polykáme kopec za kopcem a po lesních cestách stoupáme pozvolna do nejvyšších partií pohoří. Vyvrcholením je výjezd na přečerpávací stanici Dlouhé stráně (1365 m n.m.). Horší se počasí, stoupání je prudší a prudší, a tak dva kilometry před vrcholem Honza odpadá a k přehradě dojíždím v mírném dešti sám. Strašně jsem se sem těšil, výhledy odtud bývají nádherné. Tentokráte ne, je mlha a solidně fouká vítr. I tak se této ironii osudu ještě dokážu zasmát a vyfotit sám sebe před zábradlím, za kterým se skrývá neviditelná nádrž.

  

Kolem nádrže je asfaltka, po které můžou jezdit náklaďáky, ale cyklistům je jízda zakázaná. A Kopka má zákaz jízdy v pravidlech taky. A kontroluje to dle rychlosti pohybu z GPS záznamu. Takže nezbývá než půl kilometru na druhou stranu přehrady jít po svých. No a potom následuje sjezd do nižších výšek a teplejších partií.


Stmívá se a po sjezdu jsem zkřehlý. Prsty na rukách mi zmrzly, že jsem v závěru musel zastavit a dýchat na ně, abych byl schopen ubrzdit techničtější pasáže. Naštěstí následuje zahřívací kopec. A po něm ještě mnoho dalších. Nadšení odplouvá a po 150 km jízdy přichází únava. Po noci bez kloudného spánku usínám za jízdy. Doslova. Při stoupání na lesní silničce jsem najel do spuštěné závory. Naštěstí mám vpředu na řídítkách spacák, který náraz ztlumil a stihnul jsem došlápnout aniž bych upadnul do strany. Raději ale nedomýšlet, jak by to dopadlo, kdyby se mi něco podobného stalo ve sjezdu.

  • Hledání CP2

Dle mapy na GPS je do CP2 již velmi blízko. Už se vidím v X-parku, kam jsem si poslal objemnou krabici s bateriemi, oblečením a dokonce i náhradními tretrami. Těším se na jídlo, sprchu, spánek v klidu a pod střechou. Znovu zrychluji, vypadá to, že bych to mohl stihnout do tmy. Má navigace mele z posledního a signalizuje slabou baterku. Nemám čas napojit ji na powerbanku a doufám, že ty zbývající dva tři kilometry už nějak vydrží. Nevydržela. Zablikala, zhasla… a už nenaskočila. Ani po nabíjení z powerbanky. Nabíjela se, ale po zapnutí jen dlouho bootovala, pak zablikala a znovu zhasla. Zoufale ji zkouším zapnout znovu a znovu. Nic. Stojím na lesním rozcestí, už se setmělo a nevím, kterou cestou se dát. Trvá to skoro hodinu, Čekal jsem, že mě někdo dojede a ukáže cestu. Nic.


Nakonec jako zázrakem jede po zakázané lesní cestě jakýsi fiátek a řidič mi po stopnutí poradí cestu k turistické značce. Do CP2 v Xparku ve Františkově je to prý po modré. Děkuji. Jdu to zkusit najít i bez GPS. Cesta se mění v pěšinu a po tři sta metrech bloudění konečně nacházím modrou značku. Následuji ji i přes bahno a mokřiny. Tam ji několikrát ztrácím a nalézám. Po dvou kilometrech nacházím rozcestník, z kterého se dozvídám, že Františkov na modré značce leží, ale bohužel přesně opačným směrem, než kam jsem se vydal. Takže čelem vzad a přes mokřiny tlačím kolo zase zpátky.


Po půlhodině konečně dojíždím do CP2 - cíle 500 mil a půlky mé CESTY. Totálně vyšťavený a demoralizovaný. Vždyť namísto příjezdu před desátou jsem dorazil chvíli před půlnocí, totálně zabahněný a mokrý.

  • Přátelský CP2 ve Františkově

Ale CP2 je super. Organizátoři a zejména dobrovolnice jsou úplně nabití energií, kterou přenáší na ostatní. Navíc Honza Fryč dorazil dvacet minut přede mnou a Tonda Zlínský deset po mně. Hned je o čem povídat a díky organizátorům u toho můžeme jíst výborný gulášek a popíjet sponzorská pivečka. Velmi rychle se z deprese dostávám do nadšení. Je už dost po půlnoci a my pořád povídáme a povídáme. GPS guru Martin od nás vybírá GPS a stahuje záznam projeté trasy. S mým Garminem Edge 800 dost bojuje. Nadává, že to není žádná navigace, ale pitomý kompjůtr, kterému GPS nefunguje. To potvrzuji. Co já se s ním natrápil a totální vypnutí před dojezdem do CP2 bylo jen smutné vyvrcholení. Martin mi nicméně slibuje, že se bude klidně snažit pár hodin a Garmina vybaví novým firmwarem (to jako, že ho celý naplní novým mozkem) a prý snad bude fungovat lépe. No povedlo se to, ale ne dokonale.


Od dobrovolnice Terezky přichází nabídka na vyprání použitého prádla. Kluci přihodí taky něco na hromádku triček, ponožek a cyklokalhot. Já vyprázdním zavazadla a hromadu ztrojnásobím kupou zanahněných a nelibě zavánějících svršků. Hned vedle naopak navrším podobnou hromadu čistého oblečení z krabice, kterou jsem si sem poslal poštou ještě před startem. Kolem zavládne úžas. Tolik věcí s sebou prý ještě nikdo netáhnul :)


Diskuse vázne, padají nám víka, jde se spát. Zdarma na podlaze nebo za dvě kila na posteli v patře chatky. Není co řešit, dávám sprchu a kolem půl druhé usínám v nádherně měkké a voňavé postýlce. Poprvé od startu nenatahuji budíka. Rozhoduji se spát tak dlouho, jak jen to půjde a snít o tom, jaké úžasné dobrodružství asi prožiju v dalších dnech a jaké to bude, až dojedu až za Aš. A o tom se dočtete až … až…to napíšu v dalších reportech.

 

Pavel Macháček

 

P.S.: Se jako omlouvám, že ty reporty vydávám s takovými přestávkami. Vězte však, že snaha je, ale psaní mi narušuje strašná spousta pracovních, rodiných, ale i cyklistických priorit. Nicméně, pokuid budou odezvy i tak pozitivní, tak to dopíšu jakože se Macháček jmenuji.

Diskusní fórum pro: "1000 mil - z nadšení do deprese a zase zpět, 5. část"

Názor Autor Datum a čas
RE: 1000 mil - z nad... johnnySVK 4. 1. 2015, 15:07
RE: 1000 mil - z nad... Honza V. 1. 12. 2014, 18:05
RE: 1000 mil - z nad... Tonda 1. 12. 2014, 16:27
RE: 1000 mil - z nad... Milča 30. 11. 2014, 20:21

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |