Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Dobrodružství starého blázna v Alsasku, 3. část

10.12.2014 15:36

Den 4. přinesl řadu problémů a zásadních rozhodnutí. O tom jsem ovšem u snídaně ještě nevěděla a zvesela konversovala s jinými hosty, manželi ze Švýcarska, kteří končili cykloputování (ovšem více prokládané vlakem) a chystali se na Štrasburk.

Bookmark and Share

Plna optimismu vyjíždím pořád podél kanálu dále na západ. Kanál prochází Vogézami, na které jsem se tolik těšila, po chvíli se tabulí loučí Alsasko a cyklisty vítá Lotrinsko… a řada věcí končí.

Alsasko se loučí

 

V prvním větším místě jménem Lutzelburg jen řídne značení, místo něj se objevuje docela legrační značení pro pěší, předkládám k nahlédnutí.

Turistické značky

 

Já chvilku jedu s párem seniorů z Německa a pak dělám kolosální chybu – odchyluju se od značené cesty a dávám přednost silnici, už cítíc nějaké trable v luftě. Silnice ovšem zdolává dost kopců, se značkou se ale v obci Arzviller zas potkávám. A taky s grottem, které má znázorňovat jeskyni v Lourdech.

Grotto v Arzvilleru

 

Pokračuju po značené cestě, tentokrát taky přes kopec lesem, cesta je zřejmě jen pro zemědělskou techniku, dost pokrytá listím a bukvicemi či co to bylo, a když mi v ostrém sjezdu po tomto povrchu vstoupil asi 10 m přede mnou do cesty krásný srnec, byla jsem nadšením bez sebe – naštěstí žádný harém nehájil a v posledním okamžiku odešel do lesa.

 

Vyjela jsem u výletní resturace už patřící k obci Niderviller – a tam nastal jeden z posledních okamžiků, kdy jsem viděla značku v potřebném směru. Nedaleko ovšem bylo větší město Sarrebourg, tak do něj sjíždím po silnici se všemi nepříjemnostmi, které takový vjezd do města, notabene v pátek v poledne skýtá. Do města vjíždím krátce po poledni, dlouho hledám informace, ty mají ovšem do dvou polední pausu – aspoň mám čas na oběd a snad taky na pár zobecnění pro lidi, kteří by chtěli podobný výlet udělat.

 

Takže – ta Euro 05 (též Panevropská cesta, Paříž - Praha, někde i Londýn – Řím) je pěkně popsaná na internetu, ale jako značená cesta neexistuje, její logo jsem naposled viděla ve Štrasburku. Pana Formana, který před lety z Paříže do Prahy na kole jel, obtěžovat dotazem nemíním, stejně se od té doby asi mnoho změnilo. Zkušenost, kterou jsem v tomto docela bujarém dni udělala je taková, že jízda této trasy či jakéhokoli jejího úseku hlouběji ve Francii by potřebovala velice pečlivou přípravu mapovou i plán přenocování, což není zrovna můj styl.

 

Mezitím informace otevřely – pro kultury milovné: jsou jen přes ulici od kaple, jejíž okna s mírovými motivy navrhoval Marc Chagall, vzhledem k nutnosti hlídání kola jsem to viděla jen zvenku, podle všeho je to obrovské a velmi působivé. Dívka v kanceláři mluvila anglicky, dala mi plán města a několik různých materiálů k cyklostezkám. Velmi různých – na jednom je cesta dále k západu označena, jiný, mnohem více odpovídající pravdě, ukazuje drobné uzavřené smyčky rekreačních cyklostezek, mezi nimiž je se třeba pohybovat po silnicích.

 

Stále se ještě nevzdávám a žádám dívku o nakreslení cesty k místům, kudy by můj směr vedl – posílá mě frekventovanou silnicí přes otravný kopec do vesnice Hesse. Opět je tam kostel z 12. století – a najednou cestu kříží značená cyklostezka, ovšem cedule je zalepená a zaslepená lepící páskou, důvěru to nebudí. Jedu (částečně i vedu, je to kopcovité) tedy po silnicích, dvakrát na cyklostezku, která chvilku pomůže, narážím, a asi v ½ 6é dovrávorávám do obce Gondrexange, kde má být u kempingu informační kancelář. Kanál tam dělá jezero, lidi se koupou – tak to je to jediné, co mě neláká. Jsem asi zhýčkaná pitným Traunsee, ale jediné, co se mi na kanále nelíbí, je jeho čistota, občas tam nějaká rybička plave znak.

 

Po ubytování v okolí bez stanu žádná šance, paní mě posílá do ještě asi 10 km vzdálené obce Rhodes, i mi to vytelefonovává. Když mi popisuje cestu, říká o jedné silnici „ale tam bude dnes moc aut“ , když se tam domotám, je to pro motorová vozidla. Tím jsou pro dnešek kostky vrženy, vzteklá jak pes se vracím těmi kombinacemi kopcovitých silnic a cyklostezek směr Hesse, duševně se připravujíc na ten krpál do Sarrebourgu . Je dusné vedro, dochází mi voda, tak snad jediné plus je, že nad Vogézami visí celé odpoledne černé mraky, ale nic se neděje. A korunu to celé dostává u toho Hesse – cestu mi kříží cyklostezka do Sarrebourgu, podél vody, rovinatá, jako všechny s lepším asfaltem než silnice vůkol. Tak si mám chuť udělat seznam ústrků od informačních kanceláří, jako Rain Man.


Do toho Sarrebourgu přijíždím skoro v 8 (na komputeru 87 km) , seznam ubytování jsem si samozřejmě nevzala, ale ve výloze těch informací vím, že několik (drahých) hotelů visí – v prvním mají dovolenou, ve druhém se chytám. A zbytek večera trávím obložena materiály a přemýšlením, co dál – ta Euro 5 zřetelně nepůjde. Nakonec se rozhoduji, že si ráno zopakuju tu příjemnou cyklostezku do Hesse a tam dám průchod úsloví „ráno moudřejší večera“. Možnosti jsou dvě – buď se ještě jednou probojovat kousek k západu a zkusit jet stezku podél Saar, nebo se vrátit do Alsas a přihlédnout k Rýnu, mám tam ostatně mezeru mezi Freiburgem a Štrasburkem. 

  • Den 5., 26.7. 

Se stal jen dnem krátkého přejezdu. Hotelovou snídani neberu, kávu v pokoji tentokrát nemám, krátce po 7é jdu bez kola směrem k nádraží jista si, že na nějakou kavárnu či pekaře narazím – samozřejmě, kafíčko a listové buchty plněné čokoládou, vzala jsem dvě, jedna mi zůstala na odpoledne.


Krátce před osmou vyrážím a pokouším se trefit na tu cyklostezku do Hesse. Příjezd jsem na mapě moc nesledovala, značení ve městě není, podle markantů, kterých jsem si při cestě večer všimla (např. kanoistický klub a léčebna Alzheimera) cestu nacházím až na jednom z předměstí. Přesto jsem v Hesse pohodlně a poměrně brzo. Rozhodnutí mi ulehčuje i počasí, začíná drobně pršet. Kromě toho pociťuji, že se mi znovu do oblasti, kde jsem se zmítala včera, hrozně nechce, vzpomínka na bydlení v Saverne a Alsasko vůbec je moc příjemná a navíc mne dost štve těžké zavazadlo. Takže se vracím do Saverne s tím, že si u paní vezmu tři noci, udělám si dva výlety bez zavazadla, pak se posunu někam k Rýnu, ubytuju se na něměcké straně a zkusím zase jen výlety uzavřít mezeru, co tam mám.

O oblasti v Lotrinsku, kudy potřebuju jet, už mám dost přesnou představu, takže jsem poměrně rychle a použitím té cesty do Hesse i pohodlně v Niderviller. Kanál tu vstupuje do tunelu, usmívám se, že stejně tak se ztrácí v tunelu i ta E5.

Tunel u Niderviller

 

Vidím, že jsem nikde nic nepřehlídla, pokračuju kolem té restaurace, u toho kopečku s tím srncem (a stejně mi zas něco přeběhlo přes cestu, ale dál) volím raději silnici – jsou zase u ní skvělé ostružiny, vítané tím více, že jsem k snídani neměla juice. Za chviličku jsem v Arzviller a dávám velký pozor na značku – no to jsem tomu včera dala! Značka jde podél staré verse toho kanálu, dnes už zarostlé, u každé propustě domeček někdejší obsluhy, některé rozpadlé, některé naopak asi užívané jako chaty, moc hezké to je, i když maličko prší.

Starý kanál

 

Tak ještě vrhám pohled na „nakloněnou rovinu“ u Lutzelburgu - technická památka, jakýsi jedinečný systém, kterým lodě zdolávaly výškový rozdíl – přiznávám, že mně se víc líbí zřícenina nad údolím.

Hrad nad Lutzelburgem

 

Pokračuji tím příjemným údolím, paní bytná pro mne pokoj na tři dny má – uvidíme.
Na komputeru 47 km, hanba mi.

 

Pokračování příště...

 

J. E. Klimpely

Diskusní fórum pro: "Dobrodružství starého blázna v Alsasku, 3. část"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |