Vyzbrojeni odpruženými stroji věhlasných značek, krémem s vysokým UV faktorem a bezbřehým odhodláním vyrážíme vstříc nepříliš obydleným končinám jižního Maroka. Vždyť kolo je k tomuto způsobu cestování jako stvořené. Kdo má jen trošku bikerské srdce, měl by tuhle výpravu jistě zažít. Naše biková karavana vyráží přes hory Atlasu již 31. března 2015. Sbal kolo a přidej se!
Maroko je země tolik odlišná od našeho světa. Lidé tu žijí spokojeně a dobrovolně naprosto odříznuti od zbytku světa. Místní kamenná městečka pamatují ještě dávno prachem pokrytou slávu prvních osídlovatelů nových končin. Některé horské kasby jakoby se vyloženě předháněly, která bude postavěna ve větší pustině. Jsou však v mnohém i velmi inspirativní. A to překvapivě i z pestrého pohledu cyklistického.
V některých vesničkách jsme objevili vskutku exklusivní kamenné traily ve spletitých labyrintech úzkých uliček. Uličky místy jen o něco širší, než standardní biková řídítka, se spouštěly v povážlivě strmém úhlu kamsi hlouběji do kamenného bludiště. Z pohledu nemnoha místních, které jsme tu potkali, tady musel průjezd na kole vypadat jako pěkná bláznivina. Z našeho pohledu ovšem jako naprosto luxusní biková stezka. Natočili jsme několik dechberoucích záběrů, sem tam jsme se radostně vyváleli v prachu strmých uliček a s plnou nádrží adrenalinu jsme se vraceli do dnešního kempu za obzorem. Cestou si uvědomujeme, že představa žít v této drsné skalnaté zemi bez pořádného fulla, je pro nás naprosto nepochopitelná.
Aktivní průzkumy tenoučkých offroadových cestiček nás přivedly mnohdy do opravdu těžkého terénu. Pohyblivé kamení, úzké strmé stezky nebo hluboký pouštní písek, jsou velkou zkouškou pevnosti našich kol, stejně jako nervů. Vždycky to však ve finále stálo za to. Znovu a znovu jsme se přesvědčovali o tom, jak báječná věc je dobrý odpružený bajk.
Během našeho putování potkáme v pustině jižního Maroka spousty nomádů, berberů i prostých vesničanů. S každým dalším setkáním už se postupně cítíme být víc a víc jako domácí. Několik arabských frází, srdečně vydrmolených nám mnohokrát otevřelo dveře k srdečným berberům. Vždyť my, kočovníci, máme tolik společného. Ať už je to večerní klábosení na koberci v poušti, popíjení mátového čaje nebo foukání kouře z vodní dýmky. Zrovna tak každé ráno po čaji nasedáme na svůj bajk (či jakýkoliv jiný koráb pouště) a odhodlaně se vydáváme za dalšími nedozírnými obzory…
Chcete-li prožít výše popsané na vlastní kůži, mrkněte na http://www.kudrna.cz/zajezd/maroko-mtb.html
Salam allajkum bajkum!
Ruda Růžička
