Ačkoliv to tedy počátkem týdne na nejednom místě Čech vypadalo spíš jako v lednu, než v dubnu, aprílové počasí se nakonec umoudřilo. Už ranní příjezd do kempu v Pavlově, nad nímž se vypíná malebná zřícenina hradu Děvičky, naznačoval krásný den. A skutečně, obloha byla bez jediného mráčku, teplota od rána strmě stoupala! Pozitivní dojem vzbudilo i to, že na rozdíl od loňského roku probíhalo odbavení u vjezdu do kempu daleko svižněji, pročež odpadlo půlhodinové protivné pojíždění ve frontě k závoře. Přesto je na místě pozastavení nad nutností uhradit navíc ke startovnému ještě poplatek za vjezd do kempu, což je v ohledu parkování na českých i moravských závodech poměrně ojedinělý jev.
Dívčí hrady (Děvičky)
Všechno ostatní už probíhalo hladce a vyzvednutí startovního čísla téměř bez fronty opět potěšilo, stejně jako slunce prohřívající vzduch a svaly před startem. Zajímavá byla i změna trasy závodu oproti ročníku 2014, kdy se závodníci v první rovinaté půlce rychlostí blesku prohnali lednickým areálem a teprve po návratu do Pavlova začalo stoupání směrem k hradním ruinám. Letošní ročník přinesl zkrácení tratě tak, že se v případě dlouhé varianty jela dvakrát loňská kopcovitá závěrečná část. Pro někoho vítaná změna, já mám osobně radši rovinatější úvodní pasáže, abych mohl pořádně nohy roztočit do tempa, před zásadnějším stoupáním.
Uvedené změně jsem přizpůsobil i hodinové rozjetí, zaměřené právě na pořádné rozhýbání v kopcích, které završilo několik rovinatých nástupů na hranici maxima. Následující řazení na start přineslo obvyklý zmatek, i přes startovní číslo zařazující mě do první vlny. Menší opoždění totiž v mém případě vyvolalo nutnost zoufalého pokusu protlačit se co nejblíž startovní pásce. To bohužel vyšlo jen částečně, a tudíž ihned počátek závodu přinesl nepříjemné zdržení, způsobené promícháním více a méně zkušených jezdců.
Jak už jsem zmínil, ihned po startu přišlo první dlouhé rozřazovací stoupání, které po otočce a krátkém sjezdu okolo kostela pokračovalo do kopců nad Pavlovem. A po celý závod se charakter trati už v podstatě nezměnil. V rychlém sledu navazovaly sjezdy a výjezdy po cestách mezi vinicemi a nezřídka i po silnicích. V Perné následoval krátký rovinatější úsek vhodný k odpočinku nebo zmenšování časových ztrát, podle chuti a nátury každého závodníka. To už se blížila i občerstvovací stanice umístěná téměř na vrcholu jednoho z prudších silničních výjezdů před napojením trasy na komunikaci, která spojuje Pavlov s Mikulovem. V tu chvíli jsme se dostali do nejvýše položené části závodu v okolí Klentince, kterou se dalo v mírném klesání projet téměř závratnou rychlostí. Situaci komplikovaly pouze dosti nevhodně parkující auta a téměř davy výletníků směřujících na jeden z blízkých hradů. Vznikaly tak chvílemi až nebezpečné situace hrozící srážkou s chodci, nebo o co hůř, s protijedoucím autem. K tomu ani v mém a snad ani žádném jiném případě nedošlo.
Kousek za Klentnicí začal sjezd zpět k Pavlovu, který byl pro závodníky na kratší trase i cílovým prostorem. My, co jsme se rozhodli zdolat delší variantu závodu, jsme se naopak začali psychicky připravovat na opakování nyní již otestovaných kopců. Nevím, jak ostatním, ale mě se po poctivě provedené zimní přípravě jelo v tu chvíli skvěle, takže před druhým kolem sílil optimismus. A zdálo se, že oprávněně. Stoupání skrz Pavlov mi přineslo náskok před skupinou jedoucí za mnou, což přineslo ještě větší chuť poprat se s terénem. Ta vydržela až k zmíněnému rovinatému úseku přes Pernou, kde jsem dotáhl několik jezdců, jež mi poodjeli v jednom ze sjezdů – v těch jsem vždycky opatrnější a představují moji největší slabinu.
Úzká silnička končila ostrou odbočkou vlevo do kopce. Po jejím projetí jsem zjistil, že ostatní nejedou podle mých představ, možná se šetřili před dalším stoupáním. Stačil zlomek vteřiny k rozhodnutí zařadit těžší převod a nastoupit ze sedla. Říkal jsem si: „aspoň to trochu roztrhám a uvidíme.“ Po chvíli mě však čekalo překvapení, můj pokus o únik nikdo nenásledoval a mezera se zvětšovala. To mě samozřejmě ještě povzbudilo, takže po průjezdu další křižovatkou a postupném navyšování úsilí před posledním prudším stoupáním jsem polevil v pozornosti při sledování trasy a přehlédl šipku na zemi. Stalo se to, co asi zná řada jezdců, místo doleva jsem odbočil doprava. To se ukázalo jako fatální chyba. Než se ji podařilo napravit, projely dvě skupiny čítající dohromady odhadem šest až osm lidí a navíc už se mi až na vrchol stoupání nepodařilo znovu roztočit nohy do předchozího tempa.
Pokus dohnat ztráty ve vrcholové části trasy bohužel nevyšel, protože k dovršení smůly začaly problémy s novou přehazovačkou. Přes předchozí kontrolu se mi během sjezdů povolila v závitu na patce rámu, takže nešlo jet naplno. Už jsem jen doufal, že neupadne úplně a do cíle dojedu. Naštěstí vydržela, dokonce umožnila i to, že jsem neutrpěl žádnou další velkou ztrátu v pořadí, jako při chybném odbočení. Spíš jen znemožnila dohnat vzdalující se šťastnější jezdce, kteří před cílem stále zvyšovali rychlost.
I přes trochu nepovedený konec, který zapříčinil, že jsem nedosáhl stanoveného cíle, nebylo celkové umístění až tak špatné a čas pod dvě hodiny mi v cíli zlepšil poněkud pokaženou náladu. Tu nadále už jen zvedalo slunečné a teplé počasí, v němž jsme s týmem rozebírali, kdo, co udělal dobře, kde naopak nezareagoval správně, zkrátka pozávodní atmosféra, jak má být. Pozitivní bylo i nedlouhé čekání na mytí kol, jelikož suchá trať způsobila jen zaprášení a nikoliv obvyklé zabahnění závodních strojů. Jedinou menší výtku ve vztahu k zajištění zázemí by si zasloužilo jídlo podávané po dojezdu závodníkům. Poměrně chudě působící menu se skládalo z boloňských těstovin a sladkých těstovin, přičemž od některých jezdců vím, že dostali nedovařenou porci. To náladu opravdu nezvedne!
Přesto tento povzdech, míněný spíše jako přátelské upozornění na nedostatek, než jako kritika, bych v závěru shrnul celý uplynulý den a závod jako vyloženě povedený. Krásné počasí (a v mém případě i spálené ruce), atraktivní trať, která se mi nakonec líbila víc než ta v roce 2014 a vyloženě pohodová atmosféra v kempu pod Pálavou mě příjemně naladila na další závody sezóny 2015, a to nejen seriálu Cyklomaraton, ale i další z konkurenčních sérií či sólové akce.
Výsledky na sport-base.cz »
Fotografie z let 2014 a 2015 na rajce.idnes.cz »
Ondra Hladík
