Lipník nad Bečvou, kde je start a registrace, je od mého domova přes celou republiku. Nabitý den mi umožnil až večerní odjezd, takže v devět večer nasedám do auta a vydávám se vstříc víkendu. 350km za volantem... povzbudivé vyhlídky. Cesta plyne a mé nadšení stoupá, byť do rána a vůbec do startu je času dost. Kolem druhé hodiny parkuji někde, někde pod hradem. Absolutně jsem se ve tmě neorientoval a po noci strávené v autě jsem se ráno probudil zaparkovaný za mlíkem, kdesi v prostoru .. asi pro hasiče? Jedni tam nacouvaní byli, další se řítili.
Ku prospěchu věci si krátce před uzavřením prezentace vzpomínám, že nemám číslo. Na poslední chvíli jsem se dostavil do kanceláře. V pořádku, 300 je krásné číslo. To pojede samo, skoro Spartan race. :)
Startovní příprava byla v pohodě, na ofiko parkovišti pod hradem je místa dost. Těšící se lidé mi říkají na co se mám těšit i já, zní to zajímavě. Na poslední chvíli tedy jedu na start, klika, že druhá vlna startovala o pět minut později. V 8:58 jsem se dostavil a zaujal zadní pozici. Naprosto zadní. Což mi ani nevadilo, přijel jsem si to užít a dobře potrénovat. Myslím, že takhle nenapjatě jsem na startu ještě nestál. Touha jet trochu v tempu mě ale po vypuštění na trati popohnala v úvodních kilometrech zhruba do poloviny pole, čtyřicítka na biku je prostě dnes už na většině závodů standartní rychlost pelotonu.
První polovina byla skvělá, spoustu trailů. Sjet se dalo snad všechno, nevybavuje se mi žádné místo, kde bych musel slézat. Ale i tací se našli, holt, strach je někdy nekompromisní. Na některých místech je k naštvání, když se to dalo bezhlavě pustit a místo toho se za někým jelo krokem.. Ale i to k tomu patří. Také k tomu patří neustálé hudrování, snad na každém zpomalení jsem odněkud zaslechl jak někdo hrozně ztratil, jak vloni se to tu projíždělo.. Když chceš jet rychleji, tak všechny předjeď. Zbytečné řeči na takovém umístění. Já jel na pohodičku, chtěl jsem si to hlavně projet, vidět a zažít. To se mi povedlo, stejně jako většině.
Na kopec ve vojenském prostoru asi nezapomenu, cca 65km, přišlo mi, že povede až do cíle. A hned po něm další, ale už mírnější. Jestli se mě někdo někdy zeptá na Šelu, budou to sjezdy a tyhle dva kopce. A asi i ten snad desetikilometrový sjezd na konci. A i ten na začátku. Ach jo, bylo to super celé!
Musím vyzdvihnout značení, bylo naprosto na jedničku. I počet fandících okolo trati, byl jsem překvapený. Hlavně když jsme projížděli starým tunelem, tam se to krásně rozléhalo. Z televizních záznamů jsem věděl také o podjezdu, kde je možnost spadnout do potoka. Co budu povídat, v TV mi to přišlo širší! V reálu to zas taková sranda není, v tretrách..no je to zajímavé zpestření pro všechny. Na koupání to nebylo a tak jsem se protlačil na druhou stranu.
Závěrečné kilometry podél řeky jsou neskutečné, člověk nachází síly o kterých neví, aby už byl v cíli a dupe. O to šťastnější je vjezd do hradu, poslední výstup je hozenou rukavicí a všudypřítomní lidé jsou zárukou, že se člověk hecne. Stojí to za to! .
Jarda Capouch
