Zjistit kontakt je v dnešní době internetové hračka. Bylo těsně před veletrhem For Bikes, a tak jsem si dovolil navrhnout, že se můžeme sejít uprostřed záplavy kol. Souhlasil, přišel s manželkou a se dvěma malými dětmi a zatímco si ony s maminkou prohlížely výstavu, my si krátce v našem stánku popovídali. Projevil jsem touhu prohlédnout si všechny obrazy zblízka
a rád jsem přijal pozvání do jeho ateliéru, kde byl i klid na příjemný rozhovor.
Co bylo takovým spouštěcím impulzem, který zapříčinil, že jste se pustil do malování obrazů s cyklistickou tematikou?
Impulzy byly asi dva. Ten první je míň zábavný. Někdy ve 13 letech jsem jel na kole za matkou do Dubé, což bylo z Prahy asi 60 km. Aut tehdy mnoho nejezdilo a pamatuju si, že v obci Zálezlice, která byla později postižena povodněmi, jsem jel okolo takové putyky, chtěl jsem si dát nějakou limonádu a tatranku a lidi se mě vyčítavě ptali, proč prý nejedu autobusem, nechápali, že jedu takovou dálku na kole. Skoro mně nadávali a já si připadal tak trochu jako lovná zvěř. Před několika roky mne kamarád pozval na takový obskurní soukromý závod, který se jezdí z obce Mříčná u Jilemnice do Krkonoš. Musí se jet na starých kolech, takových plečkách. Vytáhnul jsem ze sklepa ukrajinu po otci a vydal se s nimi na trasu. Když člověk vyjíždí kopec na Vrbatovu boudu, tak má v poslední třetině úplně vyhrabáno. Na konci se ale dostaví zvláštní euforie. Poté následuje šílený sjezd, člověk se řítí do údolí na kole, které
příliš nebrzdí. To byl jakýsi mezní zážitek, tam se mi to obojí asi nějak spojilo.
Vaše obrazy například s městskou architekturou jakoby levitují na rozhraní reality a snu. Obrazy s cyklistickou tematikou se mi zdají více přímější, realističtější. Zpoza řídítek zachycujete pohledy, které nám ostatním unikají.
Často se pohybuji v krajině kolem České Lípy, jezdím tam do Dubé. Tamní krajinu přenáším na své obrazy, ale může to být i krajina úplně odjinud. Došel jsem k závěru, že řídítka dávají bicyklu základní tvar, tak je v kompozici malby zanechávám. Jsou pro mě podstatná jako spojení s tím, co člověk může ovládat. Protože krajinu ovládat nelze. Tu lze pouze zachytit v jedné z jejích podob.
Na většině obrazů pohlížíte na krajinu z kola. Vidím ale i jiné motivy.
Jsou to třeba myslivec na kole, muž vezoucí si ulovenou dívku z vesnické zábavy, odpočívající cyklista nebo obraz „Oslněn“.
Přiznám se, že ten mne zaujal velice. Můžete ho přiblížit?
„Oslněn“ je z minulého roku, měří 190 × 150 cm, je to akryl na plátně a jsou na něm použity
fluorescentní barvy. Obraz je o oslepení světlem protijedoucího bicyklu na temné noční silnici. Může také jít o romantické noční zasnění způsobené oslněním krásnou bicyklistkou. Výsledkem může být mnohoznačná kolize.
Odkdy cyklus s cyklistickou tematikou vznikal?
Většinou se u mne jedná o takové roční epizody. Tato započala někdy v roce 2013 a skončila
vloni.
Kolik obrazů z tohoto cyklu vzniklo?
Velkých dvoumetrových je pět, dále pět metrových a těch malých by mohlo být tak deset. Takže zhruba dvacet celkem.
Jak dlouho trvá namalovat takové velké plátno?
Nejde říct kolik hodin. Nejdřív musí mít člověk nějakou vizi, musí vygenerovat, jak by obraz měl vypadat, a tím se člověk zabývá déle než vlastním malováním. Často dělám dvě protichůdné věci najednou a často řeším dva problémy současně. Někdy to také celé skončí odvržením, destrukcí a jede se znova. Málokdy se dá obraz přemalovat, většinou plátno musím stáhnout a zničit, což člověka finančně ruinuje.
Jaký jste cyklista? Příležitostný, aktivní nebo máte kolo jako dopravní prostředek?
Teď se musím sebekriticky zařadit do kategorie příležitostných. Vždycky mám období, kdy jezdím míň a kdy víc. Jezdil jsem hodně, ale nedostatek času je neúprosný. Jinak mne bicykl provází odjakživa, je to vlastně první stroj, na kterém se člověk může svobodně pohybovat a nemusí mít řidičák. Nikdy jsem neměl závodní kolo, jen favorita v běžném vydání. Vždycky jsem toužil po trekkingu, po hybridním cestovním stroji, se kterým můžu jet v lese, můžu se k němu chovat i trochu neurvale. Kola jsem si později i sám skládal. Můj bratr jezdí cross country, takže jsem měl od něho přísun starších součástek.
Sledujete cesty českých cyklocestovatelů, případně znáte některé z nich?
Expediční cyklistiku beru jako nejvyšší level. Člověk nabalí kolo věcmi a jede. Registroval jsem Lucii Kovaříkovou a Michala Jona, kteří jeli kolem světa, znám grafika a cestovatele Jiřího Boudu a jeho syna Martina, v jehož dílně tisknu litografie.
To jste náš člověk. Označil byste se sám za cykloturistu? Jaké cesty jste absolvoval?
Nebyl jsem nikde extra daleko, týkalo se to České republiky a Slovenska, jednou byla Kréta. Na Krétě jsem objevil kouzlo šlapání do kopce. To je disciplína sama o sobě. Byli jsme tam s brašnami, čtyři kamarádi. Na jedné fotce je vidět úsporná bagáž na 14 dní plus ploutve na šnorchlování. V horách jsme s nimi působili poněkud komicky. Největší oříšek byl ploutve dostatečně esteticky přivázat. Vzpomínám na tamní nádherné štěrkové cesty.
Moc jsem toho zatím nestihnul, ale říkám si, že to je výhoda, že všechno ještě může přijít. Teď jezdíme s dětmi, sice se moc neujede, ale zase to má jiný rozměr. Člověk se musí víc soustředit na to, kam jede, proč tam jede, co tam bude a cesty dětem přizpůsobovat.
Na závěr se zeptám, kde by mohli zájemci vidět vaše obrazy?
Nejbližší výstava s touto tematikou zatím na obzoru není. Možná příští rok. Děkuji za popovídání, za čaj, za koláčky a hlavně za krásný zážitek z fantastických obrazů.
Jiří Říha
Igor Grimmich (nar. 1979)
Je absolventem Akademie výtvarných umění, kde studoval v ateliéru Michaela Rittsteina. Studia úspěšně ukončil v roce 2008 a od té doby se řadí k největším talentům současného českého výtvarného umění. Že zcela oprávněně, dokládá stále se navyšující počet autorových výstav nejen u nás, ale i v zahraničí.
Grimmichovy obrazy se vyznačují bravurním zpracováním, a to nejen po stránce formální, ale i obsahové, důrazem na detailní provedení a specifickým přístupem k perspektivě, k barvě a ke světlu. Pracuje v cyklech a svůj nedávný cyklus zhruba dvaceti obrazů věnoval bicyklismu, jak on sám jízdu na kole nazývá.
