Tak hlavně budík na 3:50. Mám to z Valmezu do Holešova necelou hoďku autem. Naštěstí v pět hodin není u startu žádný stres a až do posledních minut se tu nikdo netlačí o výhodnou startovní pozici. Nakonec se na start staví 144 vytrvalců. Opravdovou raritou na startu je Radim Lecián, který se pokusí zdolat obra na historickém kole (napsal jsem historické kolo, ale myslel jsem normálního araba) – viz foto. V cíli jsem ho již nepotkal a tak jsem nezjistil, co všechno ho na trati potkalo. Do limitu se bohužel nevešel. Rozhodně si pamatuji ročníky Drásala, kdy různé recesistické nápady byly samozřejmostí a tohle mě fakt potěšilo. Já jsem ale rád, že pojedu na celopéru.
V půl šesté se už ale škrábeme pod Lysinu. Tempo je příjemné a v pelotonu žádný stres. Při vycházejícím sluníčku zatím moc nevnímám, že závodím. Prostě romantika. Drásalovskou trasu znám a v ranním vlahém vzduchu si ji užívám. Výjezdy na Hostýn i na Tesák jsou stále v klidu. Jen znervózním, když mi hlásí pod Tesákem 21. pořadí. Tady určitě nepatřím a šetřím síly. Na každé občerstvovačce dávám nějakou malou svačinku. Na Kelčský Javorník se dostávám v poklidu a následný sjezd si na rozdíl od jiných ročníků faktu užívám. Jedu Drásala poprvé na celopéru. Do Valmezu pokračuji s Jiřím Vaculíkem a Tomášem Nebeským a cesta pěkně ubíhá. Důležité bude ani v jednom okruhu nezatočit k postýlce domů, která bude ještě určitě vyhřátá. S domácím sjezdem okolo Jarcovské kuly si vyloženě hraji. Na prvním mezičase jsem 27-mý, což je příjemné.
V Jarcové jsme o půl deváté a sluníčko začíná opékat. Pro mou psychiku je tenhle úsek nejtěžší. Víc jak deset kilometrů po asfaltu, z toho 2 km přísné stojky na Prženské paseky. Asfalt se už začíná roztékat a sluníčko mě zničeho nic zfoukává jak svíčku. Všichni odjíždějí. Další kopec na Chladnou mě doráží, i když není nijak výrazný. Jdu si prostě na chviličku lehnout. Krátký šlofík zabírá a po svačince na Trojáku jsem jak znovuzrozený. Jediná potíž nastala na hřebenu Lázy – Troják, kde probíhala přímo na trase probírka v lese a ve větvích jsem zohnul přehazovačku. Zabralo to pár minut štelování, ale největší dva pastorky nefungují. V kopcích budu tedy rychlejší nebo potlačím.
Čekám, co s psychikou udělá druhý okruh. Trasa Obra Drásala vznikla přidáním jednoho okruhu od Tesáku do Jarcové a na Troják na 115km trati, který tedy pojedeme 2x. Jak bude vypadat spojení tras, když dojedeme pomalejší jezdce na 115-ce? Co narůstající teplota? Než se na Tesáku připojím do druhého okruhu, jedu asi 25 km sám a to není na závodech KPŽ úplně běžné. Spojení trasy mě docela potěšilo. Konečně zpět mezi závodníky. Až do Jarcové se zdá vše dobré, spíš úžasné. Předjíždění jezdců od Tesáku ze 115-ky probíhá naprosto v pohodě a zelené číslo funguje téměř jako maják policejního auta. Pokud ho červená čísla vidí, vždy ochotně uhýbají. Fakt kluci dík. Drásal vede až do Jarcové téměř stále v lese ve stínku, spousta krásných singeltreků. Jedu zase zpátky domů, prostě paráda. Na dalším mezičase si držím stále i pořadí do 30-tého místa.
Do obávané stojky na Prženské paseky se ale dostávám přesně v pravé poledne. Slunce nemilosrdně peče, já i asfalt se roztékáme. Vzpomínám na tři odvážné Čechy – Martina Víta, Markétu Peggy Marvanovou a Zbyňka Resla, kteří se vydali letos na Tour Divide, že to mají určitě v těch pouštích horší, ale moc mi to nepomáhá. V prvním lese za Pržákama lehám vedle cesty, nařizuji si mobil na deset minut šlofíčka, a jdu si nechat něco pěkného zdát. Obr Drásal je prostě o taktice a strategii. A tohle jsem moc pěkně vymyslel. Až na Troják se ještě vleču jako šnek, ale zde Toníka (sebe) nakrmím, opět se chytám a na posledním úseku do cíle držím už průměr téměř 20. Hlavně jsem z toho závěru něco i měl. Pokud bych to přirovnal k souboji na páce, tak jsem většinu času Obra docela tlačil. Jenže pak přišla dvakrát Jarcová a stoupání na sluníčku k Prženským pasekám. Zde mě Obr málem v obou stoupáních položil. Obě krize se ale podařilo zvládnout a v Holešově po 10 hodinách a 15 minutách jsem mohl zařvat vítězné: JO!
Výsledkový servis naleznete na kolopro.cz nebo sportsoft.cz . Časy Jana Jobánka 7:37, Petra Šťastného 7:39 a Radka Šíbla 7:42 mi přijdou téměř jako mimozemské. Svedli spolu taktický boj. Poplácání si zaslouží určitě všichni, kteří se do tohoto tropického dne vydali na jakoukoliv trať. Ve stínu Obra Drásala by neměli zůstávat hlavně borci ze 115-ky. Vůbec nebyli ve stínu Obra, užili si stejného sluníčka jako ti z nejdelší trati, protože vystartovali o dvě hodiny později a hlavně 115 km Drásal stále patří k nejtěžším závodům v ČR.
Závodníků bylo tradičně moc, ani jsem to nespočítal, organizátoři tvrdili - 2111, což by měl být rekord. Zázemí holešovského zámku a zahrady je příjemné, profesionálně zvládnuté. Nebudu se pouštět do úvah spojení Drásala a KPŽ, je každého svobodná volba jaký závod pojede. Samotnému mě to moc nevoní, ale trasa dvou dlouhých Drásalů je prostě nádherná. Pořadatelé by jen neměli zapomínat na hobby bajkery, co každý rok přijíždí se překonat na 115 km nebo si chtějí vyzkoušet 175 km a dojíždějí na limit v 18 hodin, kdy je zároveň i vyhlášení. Úschovna kol například přijímala kola jen do 16.30 a vyzvednout je bylo třeba do 17.30. Mě osobně se nechtělo motat s kolem v davu, jel jsem ještě před šestou domů.
Tonda Liebel
