Na první ročník hned tak nezapomenu. Už při rozjíždění před závodem se mi zdálo, že trochu ucházejí pláště. Tehdy to byly nejspíš jedny z mých prvních bezdušáků. Deset minut před startem bylo už zadní kolo prázdné a "celá Bystřice" se mohla bavit tím, jak se snažím u kostela odmontovat ventilek a nasadit náhradní duši. Marná snaha skončila poklusem s kolem v podpaží k dědovi, kde jsem za pomocí kombinaček provedla opravu.
Bystřice pod Hostýnem
Start historicky první Hostýnské jsem ale propásla, startovní výstřel mě zastihl nad pumpou v garáži a ve mně se mísily pocity údivu a beznaděje, jak se mi jen toto mohlo stát (!). Startovním obloukem jsem projížděla jako poslední až v momentě, kdy jej organizátoři zase skládali. A tak začala moje první Hostýnská (stíhací) padesátka.
Když pominu loňský let přes řídítka, nic zvláštního se mi při závodě nestalo. V kategorii jsem obsadila druhé místo. A letos?
Počasí je navlas stejné jako při předchozích dvou ročnících. Z mého pohledu cyklistický ideál. Sucho, teplo, modrá obloha. Hodinu před startem ještě sedím na kávě v místní cukrárně Vendula a pak se ledabyle odebírám postavit do startovního koridoru (který přijeli organizátoři stavět hodinu předem. Atmosféra je poklidná, letní. Napětí, pokud jej někdo cítil, zmírňuje zpoždění vlaku, trať vede přes koleje, čas startu se tedy postupně odsouvá a zase vrací zpátky. Moderátorovi už docházejí vtipné hlášky a tak předává slovo pořadateli. Honza Fojtík závodníky utěšuje – mohou se prý cítit jako elitní bikeři na „svěťáku“. Díky, Honzo!
Když se motorák směr Valašské Meziříčí konečně „překodrcá“ přes železniční přejezd, vyráží pole závodníků směrem k Hostýnu, aby se vzápětí stočilo doprava ke Slavkovu do mírného asfaltového stoupání. Jede se mi skvěle, dokonce mám chvíli ještě na dohled čelo závodu (to se mi moc často nestává).
Zkouším taktiku zmiňovanou jedním z předních jezdců – je to závod na první kopec! Tj. na Hostýn. A proč ne, na 47 kilometrech není na co čekat. Všechno se daří až do chvíle, kdy se mi v prvním technickém výjezdu před Klapinovem zasekává řetěz mezi kazetu a střed zadního kola. Chvíli trvá, než závadu odhalím, než mě napadne zadní kolo povolit a než vší silou zaseknutý řetěz zase vytáhnu a nasadím na pastorky. Vztek se mísí s radostí, že pro mě závod neskončil. Oprava mi trvala asi deset minut. Vyrážím předjíždět desítky závodníků, kteří se mezitím dostali přede mě. Jsem mile překvapená, že ani pro tyto pomalejší jezdce nejsou technické výjezdy problémem, zvládají je skvěle, holt „moravské bajker“ je machr. Hoši jsou schopní dokonce uhnout, když je předjíždím. Stíhací jízda č. 2 je tak vlastně zábava.
Hostýn
Je mi jasné, že nejvíc získám do kopce, a tak všechny výjezdy „drtím“ na maximum. Bohužel, těch kopců už na hřebenovce za Trojákem tolik není, v šotolinovém sypkém sjezdu do Rajnochovic se spíš snažím udržet kolo ve vertikální poloze, a pokud předjíždím, tak jen jezdce, kteří příliš brzdí zadní brzdou, kolo jim jde do smyku a mám obavu, že se budou přede mnou poroučet k zemi.
V Rajnochovicích si chvíli odpočinu ve skupince v háku a vyrážím do posledního terénního stoupání, kde se mi daří postupně zvyšovat tempo a předjíždět další závodníky. Jakmile se terén otočí směrem dolů k Bystřici, vím, že pořadí se už moc nezmění. Ještě hecuji borce, který se už asi čtvrt hodiny vyváží za mnou, aby vystřídal, ale je to chyba, výsledkem je, že mě před cílem spíš zbrzdí. V cíli mi slibuje, že příště vystřídá dřív. Těším se.
Přes usilovnou stíhací jízdu obsazuji v kategorii čtvrté místo, stupně vítězů mi utekly o minutu, na vítěznou závodnici ztráta 7 minut. To je holt cyklistika, někdy je potřeba i trochu toho štěstí. Většinou moc defektů nemívám (a když, tak jen doma v Bystřici), takže dnešek beru s pokorou, jako potvrzení, že spravedlnosti na světě holt musí být. Snad to vyjde příště.
Výsledky zde: www.hostynska50ka.cz
Lucie Otáhalová
