Ze závodů, které se v Hostýnských vrších jezdí, je v kalendářním roce Rusavská ta „po Drásalovi a po Hostýnské“. Historicky má ovšem Rusavská oproti Hostýnské náskok necelých deseti ročníků (s Drásalem ovšem ani jedna z padesátek soutěžit nemůže).
Rusavskou padesátku jedu poprvé. Za těch asi pět let, co závodím na kole, na ni zatím v mém programu nezbylo místo. Rusava je turisticky hojně vyhledávaná oblast Zlínského kraje, zejména v létě. Účast bikerů je tedy vysoká – tak se mi zdá, že tady moc ogaři v klidu nebudou. Na start vyrážím raději s půlhodinovým předstihem a opravu, tušení nezklamalo. S kolegou z týmu zaujímáme pozici nedaleko startovního oblouku a za pár minut už se za námi vine fronta cyklistů, kam jen oko dohlédne. Z dlouhé chvíle dělám jedno „vosí“ foto.
Počasí slibuje rychlý závod, zvolená trať tomu odpovídá. Po startovním výstřelu stoupáme asfaltkou na Klapinov, kde nás čeká prašný sjezd kolem Obřan k Bystřici pod Hostýnem. Tady se napojujeme na trať Drásala a stoupáme na Tesák, po vrstevnici obkroužíme vrch Čerňava a sjíždíme do Rajnochovic. Ve sjezdu se mi vzdaluje skupinka, kterou se mi podařilo dotáhnout v předchozím stoupání. Marné stíhání je zpečetěno místním chatařem, který mi s autem vjede na trať, zastaví, vystoupí a přes zbytek cesty, který autem ještě nezabral, nechá otevřené dveře, takže musím skoro zastavit. Přitom vyjeveně kouká, proč se na něj řítím s číslem na řídítkách, chodí kolem auta a překáží. Každý cyklista tuhle situaci asi zná, takže nemusím popisovat svoji reakci. Celé to znamená asi toto: skupinka je pryč a několik dalších rovinatých kilometrů jedu sama, až mě dojíždí skupina zezadu.
A jelikož je Rusavská takové „kroužení kolem Tesáku“, stoupáme z Rajnochovic…na Tesák. Tam se napojíme pro změnu na trať Hostýnské 50, která dovede závodníky na Troják, odkud opět šíleným sjezdem padáme dolů na opačnou stranu Hostýnek, k Držkové. Tady už zbývá jen několik kopečků na Ondřejovsku, opět po trati Drásala, a už hurá do cíle, divokým rozbitým sjezdem na Rusavu.
Závod to byl rychlý pěkný, ukázal mi cesty, po kterých normálně nejezdím. A odnáším si jedno poučení. Je-li vedro, vezmi si rukavice! Udržet řídítka ve sjezdu jen ve zpocených dlaních není žádný med. Aneb minimalismus ano, ale ne za každou cenu.
Lucie Otáhalová
